Zdravíčko všem čtenářům a posluchačům,
20 je složenina z dvojky, což je: (pár, bílá i černá, JIN i JANG)
a nuly, (o které víme, že zesiluje předchozí číslo).
DVACETina obsahuje mou osobní úvahu a shrnutí, na základě otázek, které mi od začátku roku 2020 (opět jen ty dvojky a nuly) kladete.
Nově bude rozložena na trilogii, tj. s pokračováním v prosinci a lednu.
Ptáte se mě, co o té letošní situaci soudím…
Copak jsem JUDr. či Mgr. a mohu soudit jako soudce?
Ne.
Ale myslím si, že odpověď na otázku: Kdo jest vinen,
zní jednoznačně a každý ji známe: my všichni, lidská rasa.
A je to dlouhodobý proces ničení kvůli přebytku,
který ani není možné upotřebit.
Proč? Protože máme vyvinuté ego AŽ MOC
a díky tomu nám chybí mantinely, kdy máme MÍT DOST.
Už jen CITY V PILULKÁCH a JE TO, jak zpívá JIŽ od roku 1993 v písni KASKADÉR – Dalibor Janda, s textem Jana Krůty –
já osobně doufám, že (TO – cokoli) zvládneme bez všech pilulek, které mají vedlejší účinky škodlivého charakteru.
K tomu se píše rok 2020 a máme tu opět (i když novodobá) “léta dvacátá”.
Pojďme na to úvahové shrnutí (už vidím, jak při čtení přitakáváte).
ALE půjdete i ráno a zvednete kus odpadku ze země, kdekoli venku?
Nebo když uvidíte někoho, kdo si počíná škodlivě k celku,
s úsměvem jej požádáte, ať se chová více ohleduplněji a vysvětlíte mu důvod?
… Nebo NA TO/K TOMU stále ještě NĚCO chybí a potřebujete …
1/ ÚVOD aneb počátek:
Čtveřice známých základních živlů nám přináší svá pro a proti.
Stejně jako v každém z nás je světlo i tma,
u všeho máme líc i rub,
přičemž známe zákon magnetismu o přičině s následkem.
Zjednodušeně se dá říci, že zpoplatněním živlů se přivádíme do záhuby, protože je nahrazujeme uměle.
A nyní to rozvinu…
Země nám poskytuje přírodní materiál (kámen, dřevo), ale čím dál častěji stavíme ze skla a kovu, proč? Dává nám plochu bez níž není možné nic budovat. Tak jak každý z nás potřebuje kousek osobního prostoru, tak i vše ostatní potřebuje místo k růstu. Navíc nám dává půdu, v které můžeme cokoli pěstovat (jíme to nebo to jedí ti, kterými se živíme my), poskytuje nám stín ze stromů, když je vysadíme. Zastavěním se bohužel zbavujeme mnohé flóry a i fauny, neboť té v sídlišti “život” půjde trpce, bez volnosti (roz-květu, běhu, letu).
Vzduch dokud jej máme dostatek, dýcháme. S přibývajícími klimatizacemi všude možně, bez možnosti vyvětrat si zaděláváme na problémy, dusíme se a tím pádem jsme málo imunní vůči bacilům, virům a výparům, kterým chybí “únik” a tak si je předáváme daleko rychleji a stále dokola.
(Již chybí v mnohých vlacích, tramvajích, autobusech… tam se prý vše nejvíce šíří = že by náhoda 🙂 )
(Již chybí v mnohých vlacích, tramvajích, autobusech… tam se prý vše nejvíce šíří = že by náhoda 🙂 )
Přitom nechat jej proudit přirozeně nám (do)dává zároveň přidanou hodnotu, tzv. vítr do plachet.
Voda vše řeší. Dá se na ní spolehnout. Umíme z ní vytvořit teplo.
Voda vše řeší. Dá se na ní spolehnout. Umíme z ní vytvořit teplo.
Když jí dáme ventilátor nabídne nám vláhu, která nám částečně nahradí vítr. Její extra silnou vlastností je, že umí cokoli a kdykoli vyčistit.
Jenže mi lidé raději používáme dezinfekce a umělé náhražky ke každodennímu kontaktu/použití, i když víme, že jsou vhodné jen na ošetření při úrazech/operacích. (Přece REklamA neee, proč by jinak byla).
Po prvním uvolnění nouzového stavu na veřejné toaletě jsem viděla holčičku, která použila vodu z kohoutku a ruce jen oklepala – spokojeně jsem na ni mrkla, s nadšením se usmála, (ale po chvilce vyběhla maminka a řekla jí: “Jen vodu? Bez utření a dezinfekce? Si děláš srandu?!?” … Jala jsem se jí to vysvětlit, pochopila záhy, dítěti se omluvila, to to vzalo během pár vteřin a byl u obou klid i mír).
Oheň je poskytovatelem tepla, ale jeho moc, když mu chybí hranice, doslova pálí a bolí. Bez “ohrádek” sežehne i co je přínosné, úrodné.
Proto je třeba ohni poskytnout prostor k jeho síle, ale dám mu jisté souřadnice, odkud až kam může sloužit.
Kam jsme to dopracovali:
Zpeněžili jsme si půdu,
zdražujeme si teplo,
živou vodu zavíráme a prodáváme si v závadném plastu
(… navíc… “skláři už dávno NEmají co žrát” – poselství z filmu Pelíšky)
a ještě jsme v šoku, že voda z kohoutku má jinou chuť než ta z plastu, na kterou už kde kdo přivykl.
Vzduch jsme zavřeli do krabiček a divíme se, že nám dělá zle, když mu chybí transformace a má jen volnou cirkulaci tam a zpět. (Kolikrát týdně myslíte, že v letadlech klimatizace čistí? Když luxují, kam ten prach asi jde?)
Znáte někoho, koho už klimatizace vyléčila? Už se někomu začalo dělat celistvě lépe v její přítomnosti?
Když si budete moci dobrovolně vybrat? Čerstvý vzduch nebo klimošky, jak se jim lidově říká, co zvolíte?
A ano, pozor: pro sebe, pro své blízké, nejen pro své zaměstnance a tzv. ty cizí osoby z okolí, na kterých záleží “logicky” méně, i když NAŠTĚSTÍ,
jak komu…
Pokračování k tomuto tématu a bod dva – STAŤ – opět až za měsíc, tedy 15. 12. při JEDNADVACETině.
RECEPT
Pro převážně chladné období: do všeho k jídlu přidejte KURKUMU.
(Mě to naučil před delší dobou JŘ a praktikuji pravidelně).
Do sladkého, slaného, hořkého, kyselého, pálivého – ideálně to i spojme, viz vycházející druhá “má” kniha pro Vás.
Začněte s ní pozvolna, jako se solí, špetku sem i tam.
Můžete i dětem, třeba do jogurtů a svačin, přidat.
Sice změní lehce chuť a i barvu,
ale v odstín ohně – tedy teplý tón, což se v období, kdy je více zima,
velmi hodí.
TIP
Zjistěte si, co si ještě za života Vaši blízcí přejí, co bylo jejich touhou,
ať vzpomínají a začněte jim pomáhat s plněním. Poskytněte třeba inspiraci těm, co jim jsou ještě bliž a těšit se můžete z toho, že někdo bude šťasten,
i když u toho Vy budete jen “na dálku”.
Např. dnes slaví má sestřenice, bývalá slečna Vorlová (vzala si jméno po svém muži) narozeniny. Má milá, Kateřino Matějů = vše nejlepší a nechť Tě vezme MM i PV do kola.
PS: všem dalším oslavencům z řad slavící jmeniny i narozeniny přeji PŘÍJEMNÉ žití s MINIMEM vytí pro ŘÁDNÉ bytí.
Loučím se já, WV, Wanda Vorlová
