Co nás čeká na akci zaměřené na sebevědomí žen?
Jana Havrdová, prezidentka a manažerka reprezentace Českého svazu aerobiku a taky moderátorkou pořadu Sama doma, je další osobností, která se rozhodla podpořit akci na zvýšení sebevědomí českých žen Den, kdy se budu mít ráda. Ta proběhne 16. ledna v Atriu Flora od 13:00 hodin. Celé odpoledne zde budou probíhat přednášky, workshopy nebo sezení s odborníky. Jana Havrdová vám na Dni, kdy se budu mít ráda poradí se změnou životního stylu a také s tím, jak ve změně vytrvat.
4 otázky pro Janu Havrdovou
Proč jste se rozhodla podpořit akci Den, kdy se budu mít ráda?
Zajímají mne projekty, které přinášejí něco nového. Mít se ráda je základní podmínkou spokojeného života. A neplatí to jen u žen, ale i mužů. V dnešní době téměř mizí hranice mezi mužskou a ženskou rolí v životě. Možná právě to, že řada žen se musí chovat hodně jako muži, přináší to nerovnováhu, která nás, ženy, dříve či později doběhne. Proto je pro mne velkou ctí být součástí hezké akce, při které se určitě setkám s řadou zajímavých žen.
Na co se od vás ženy mohou na této akci těšit?
Žádná z nás nemá 100% recept na rady do života. Může jen předat své osobní zkušenosti, které jsou v mém případě navíc hodně ovlivněny setkáními se zajímavými lidmi v rámci moderování magazínu Sama doma. Aktuálně mne hodně inspiroval např. Jan Muhlfeit, který se zabývá odhalením a rozvojem vlastního potenciálu. Zásadní jednoduchou zprávou mne ovlivnil také můj životní kamarád Vašek Krejčík, který ve své knížce zážitků z cestování po Indii hned na začátku říká, že za své tělo i duši si může každý sám, nikoho jiného z vlastního neúspěchu nemůžete vinit. I díky němu jsem v posledním roce hodně změnila svůj životní styl.
Působíte nesmírně pozitivně. Jak se vám daří udržovat si dobrou náladu a pozitivní přístup k životu?
Už dlouho si myslím, že nemá smysl házet sám sobě klacky pod nohy v podobě negativního přístupu k životu. Překážek nám život přináší dost sám o sobě. Pokud k nim přidám i ty své, obvykle největší, protože jdou z mé vlastní hlavy, šance, že tu obrovskou hromadu přelezu, je výrazně menší. Proto možná ten optimistický přístup k životu. I když i já umím mít depky a jsem protivná stejně jako každá jiná máma a zaměstnaná ženská.
Co vám osobně dokáže stoprocentně zvednout sebevědomí?
Rozhodně upřímná pochvala a pocit, že jsem dokázala udělat něco pozitivního pro své okolí.
