Jak se vyrovnat s kritikou? (2. část)

A nyní k upírům
(rejpálkům, posměváčkům,.. a tak :))
V první části článku jsem psala o tom, že ani mě na začátku neminuly komentáře typu: „ty jsi ale blbá“… kdy to tak sice nebylo napsané, ale já to tak vnímala…
Když jsem se pak ale dívala, co tihle lidé dokázali, zjistila jsem, že to až taková paráda není. Ve skupinách na Facebooku bylo od nich spousta jedovatých komentářů u příspěvků všeho druhu (vždycky si vzpomenu na Brouka Pytlíka- všechno vím, všechno znám). Jejich příspěvky ale žádné. Stránky žádné, nic. (Čímž netvrdím, že každý musí mít své stránky :)).
Svými komentáři si řeší své vlastní problémy a snaží se z druhých vysávat energii. Když se ale rozhodneme, nebrat si to osobně, staneme se vůči těmto lidem imunní. Jasně, u malých dětí, které jsem uváděla na začátku, je to jinak. Rodiče (dospělí) z nich určitě nechtějí vysávat energii. Ale protože už mají děti ten pocit, kdy je někdo kritizoval zažitý, hůř se s kritikou pak třeba srovnávají v dospělosti.
Já si třeba všechny komentáře přečtu, ale už jsem se dopracovala k tomu, že když vidím, že kritika není konstruktivní, prostě to hodím za hlavu. Spíš je mi těch lidí líto.
Člověk, který má ve svém životě věci srovnané a vyřešené nemá potřebu povyšovat se na druhé a ubíjet je nějakými jedovatými komentáři, vzkazy, maily, čímkoliv.
Další věc je ovšem ta, že pokud Vy nemáte ve svém životě některé věci srovnané a nesete si s sebou třeba nějaká traumata, negativní zážitky, atd. kritika se Vás hluboce dotýká. Doporučuji zamyslet se nad tím, proč mě zrovna to a to tak zasáhlo/rozhodilo/ublížilo mi.

Konstruktivní kritiku miluju
Jde to? Milovat kritiku? Věřte tomu, že ano, protože já to tak opravdu mám. Konstruktivní kritika je něco, co vám pomáhá posouvat se dál. Lidi, co vám takovou kritiku nechají nemají ten úmysl, vám ublížit, ale pomoct.
Navíc se dá kritika napsat i jemně, aby člověk pak neměl pocit: „Ty seš ale fakt blbej!!!“
Tahle kritika vám otevře oči… Dovolí vám podívat se na vaši práci očima druhých a to je přesně to, co ve chvílích autorské slepoty sem tam člověk prostě potřebuje. 🙂

Často lidi nejdou do akce, protože se bojí právě kritiky
Ano, není to zpočátku nic příjemného, věřte ale, že se s tím opravdu vyrovnat dá. Jen člověk musí změnit pohled na věc.
Kritika může být jako tornádo, které ničí bez slitování. Boří, ubližuje, zabíjí.  Když si ji budeme brát osobně a poddáme se tomu, co si myslí někdo druhý.  Jenomže on to vlastně tak ani nemyslí. Komentuje, protože má tu potřebu. Shodit autora, ublížit mu,… a z toho je patrné, že problém nemáte vy, ale ON. Ovšem, jak už jsem psala, podívejte se na to i z druhé strany… Proč Vás právě toto rozhodilo??? Kdyby to nechtělo ukázat na nějakou „křivdu, bolest, zranění“ uvnitř Vás, nechalo by Vás to „klidnými“…
Taky jsem si postupem času uvědomila, že jsem své práci tenkrát nevěřila. A nevěřila sobě. Ano, všechno jsem odvedla, jak jsem uměla nejlépe, ale nevěděla jsem, zda je to dost :(. Až postupem času, když jsem začala pracovat na sobě a pracovala i se svým sebevědomím, kritici pomalu mizeli. Jasně, nezmizí všichni, ale… 🙂

Kritika ale taky může být jako cesta lemovaná stromy a zalitá sluncem, která vede dál a dál a pomáhá vám růst, rozvíjet se a nepřešlapovat na místě.
Při rozhodování lidem, kteří se na mě právě kvůli tomuhle obrací, jim radím, aby si v klidu sedli a zamysleli se nad tím, co je pro ně důležitější. Jestli to, aby se posouvali dál, nebo to, co o nich řekne nějaký „upír“. A taky z čeho mají strach. Nestalo se jim právě něco v dětství, co si s sebou nesou?
Na tohle je třeba super skype-konzltace (kterou mají k dispozici všichni účastníci mých kurzů), kde si povídáme, povídáme a jim je to najednou jasné. Prostě už vědí, kde je problém :).
Do svých kurzů zařazuji i cvičení a videa právě týkající se kritiky, vypořádání se s ní, protože vím, že někdy to není úplně snadné.  A lidi se kritiky prostě bojí. Taky jsem se jí bála. Ale díky bohu jsem se tenkrát „hecla“ a řekla jsem si, že do toho prostě půjdu i kdyby mě měl někdo kritizovat.

A co Vy? Necháte se zastavit upírem nebo půjdete stále dál a dál?

Jak se tedy s kritikou vyrovnat?

Popřemýšlejte nad tím, proč se vás kritika tolik dotýká (kdy vás někdo kritizoval a hodně vám tím ublížil).
Má pro vás větší váhu to, že vás možná někdo zkritizuje nebo to, že se pohnete z místa?
Uvědomujete si to, že kritika není o vás, ale o kritikovi?
Povzneste se nad věc a neberte si kritiku osobně.

Podívejte se také na video o kritice

Dává Vám to smysl?
Pak prosím sdílejte tento článek mezi své přátele a pomozte i jim stát se vůči upírům imunní (a to jak v online, tak off-line světě :))
PS: Někdy si stačí jen některé věci uvědomit (třeba, že jste sami své práci „nevěřili“) a situace se začne pomalu měnit k lepšímu ;).

Držím Vám pěsti,
s láskou Erika