Mám krásný život a plní se mi skoro všechno, co si přeju, ale dlouho jsem se necítila šťastná. Asi víte, co tím myslím. Všechno je fajn, jenom …
Vyzkoušela jsem na tento zvláštní pocit spoustu léků, od cesty do Austrálie po přečtení několika desítek knih na téma, jak být v životě spokojenější. Našla jsem v nich spoustu složité filozofie a dvě důležité pravdy: že štěstí je dřina a že se víc než z velkých životních změn a kroků skládá z dennodenních radostí, kterých je potřeba si všímat.
Napřed jsem to dělala tak, že jsem se snažila víc si je uvědomovat. Bohužel – i když se děly – často je překryly věci, které mě naštvaly a večer přes usnutím už jsem si na to, že mě v poledne cosi potěšilo, ani nevzpomněla. Podle vědců je to běžné, od přírody jsem totiž nastavení všímat si spíš negativních věcí. A kvůli tomu pak přehlížíme radosti a máme pocit, že jsme nešťastní.
Proto jsem si je začala zapisovat. Na stránkách Co mi udělalo radost? z nich postupně vzniká deník radostí, který má za úkol shromažďovat ty moje a také inspirovat všechny ostatní, aby si víc všímali věcí, možná běžných a vlastně úplných maličkostí, které však dělají náš život o poznání lepší. A veřejně píšu rovněž proto, aby stačilo jenom kliknout a mohli jsme si alespoň některé z nich připomenout, když je zle.
Nově jsem se rozhodla deník radostí propojit i s mým blogem tady na www.zenysro.cz a každý měsíc vám přispět deseti tipy, jak si ho rychle můžete vylepšit, pokud se vám zrovna nedaří podle vašich představ.
Tak tedy, co mi v posledních týdnech udělalo radost a čeho si máte všímat, protože to možná zpříjemní život i vám?
Úleva, když si rozpustím vlasy svázané celý den do culíku.
Dny, kdy usínám za deště a vstávám do slunce. Protože mám pocit, že takto je to na světě správně.
Místo tlačení naskočím na nákupní vozík a projedu se po obrovském parkovišti jako bych znovu byla malá.
Vysrknu cappuccino, abych z kelímku mohla tenkým dřívkem vyjídat pěnu, která tam zbyla.
Vyprázdním e-mailovou schránku, takže v ní pět minut není ani jeden e-mail.
Po předlouhé rovince konečně odbočím vpravo a zjistím, že policejní auto za mnou pokračuje – stále rovně!
Nechám si namalovat nehty na nohou a dorazím s perfektní pedikúrou až domů, aniž bych si výsledek obtiskla na ponožku nebo mi tenisky lak shrnuly k okraji nehtu.
V kabince zkouším oblečení a slyším prodavačku, jak říká: „Nechcete přinést o číslo menší?”
Přijdu ráno ještě v polospánku do kuchyně s plánem postavit na čaj a najdu ve varné konvici ještě horkou vodu v množství přesně do mého oblíbeného šálku a na zalití ovesné kaše.
Konečně udělám pořádek v kabelce. Vytáhnu z ní staré parkovací lístky, účtenky, pět balzámů na rty zredukuju na jeden, tužky vložím zpátky do pouzdra, do vizitkáře přidám pár vizitek … Dává mi to pocit, že jsem zorganizovaná a připravená zažívat nové.
Radostný máj všem!
Zdroj foto: Pixabay.com