Když se řekne kmín, každá z nás hned ví, o čem je řeč. Ano, je to právě to drobné tmavé koření, které má v naší tradiční české kuchyni své neodmyslitelné a nezastupitelné místo. Už jen proto, že je nezbytný při výrobě žitného chleba. Je nutné ho chránit před světlem, vzduchem a vlhkostí, a proto je vhodným místem pro jeho uskladnění kuchyňská skřínka.
Vedle speciálních kořenek se uchovává i ve vzduchotěsných skleněných nádobách, nejlépe se šroubovacím uzávěrem. Kmín je dobré uchovávat vcelku, a pokud je třeba, namlít jej až těsně před použitím.
Kmín kořenný
Kmín kořenný nebo také luční, který při vaření běžně používáme, je jedním z nejstarších druhů koření. Tato rostlina, za které se sbírá plod, pochází ze zemí mírného pásma Asie, včetně Íránu a Turecka. Postupem let zplaněl a zdomácněl v celé Evropě a také v Severní Americe. V anglické kuchyni byl kdysi velmi populární do oblíbeného koláče s kmínem. Dnes je nejoblíbenější v rakouské a německé kuchyni, a to především jako koření do chlebového těsta a na pečivo. V evropských kuchyních patří mezi nejužívanější koření stejně jako paprika, majoránka a pepř. Je to nenahraditelné koření do chleba, na pečivo, k pečení masa, do omáček, polévek, pomazánek, při vaření brambor, ke konzervaci atd. Kmín lze používat jak celý, tak i mletý.
Možná nevíte, že tuto nenápadnou rostlinu považovali naši předkové za všemocnou ochranu před zlými duchy a kouzly a přisuzovali jí zázračné účinky. Věci, k nimž byla přiložena semena kmínu, měly být bezpečné před zloději. Kmín se přidával do krmení prasatům, aby se nikam nezatoulala. Používal se také při hadím uštknutí, proti plešatosti i očnímu zákalu. Jestliže žena podstrčila svému manželovi do kapsy několik semínek kmínu, nezakoukal se jí prý do žádné jiné. Dětem se podával kmínový čaj pro uklidnění. Chovatelé holubů dodnes tvrdí, že holubi nikdy nezabloudí, mají-li v holubníku upečený kmínový bochánek.
Kmín zlepšuje chuť, povzbuzuje trávení, zabraňuje nadměrné plynatosti a snižuje křeče hladkých svalů. Dále má bakteriostatický účinek a vnitřně působí proti parazitům. Esenciální oleje obsažené v kmínu se používají i průmyslově na výrobu likérů jako je například kmínka nebo alaš ale také k výrobě ústních vod, zubních past nebo žvýkaček.
Kmín římský
Domovinou této rostliny je jediné místo na světě, a to údolí Nilu v Egyptě. Už dlouho se ale pěstuje i v dalších částech světa jako je Středomoří, Severní Afrika, Indie, Čína a Severní i Jižní Amerika.
Hojně se používá v orientálních kuchyních, je kořením arabských a muslimských zemí, ale také zemí kolem Středozemního moře. Je drobnější a má výraznější chuť i vůni než klasický kmín. Vůně římského kmínu je silná a těžká, kořeněná až sladká. Chuť je pronikavá a ostrá s přetrvávající palčivostí. Římský kmín v kombinaci s koriandrem dodává charakteristickou chuť i vůni mnoha indickým pokrmům. Jeho vůně se zvýrazní, pokud jej nejdříve opražíme a následně rozdrtíme. Ve většině zemí, kde se s oblibou konzumují velmi kořeněná jídla, se používá jako přísada do chleba, chutney, pikantních chuťovek, ostrých kořenících směsí a dušených jídel z masa nebo zeleniny.
