Čau, jsem Matyáš.
Všude kudy chodím říkám jo. Říkám, že mi jsou 4. Máma tvrdí, že mi jsou 2. Myslím si, že kecá. Říká mi, že se budeme koukat pěkně na autíčka v televizi. Ve skutečnosti na to kouká jen ona s otevřenou pusou. Občas jí přinesu vytahané vlhčené ubrousky. Nevím proč je hází do koše, jsou čisté. Jenom jsem s nimi vytřel půlku bytu.
Máma rezignovala a už nekupuje nové propisky. To si jako myslí, že je budu hledat, abych je mohl zase schovat? Tak to teda neee.
A taky říká, že propisky potřebuje. Jak může potřebovat něco, co je moje? Snad mi pustí film, jinak uvidí. Budu jí tu jezdit po bytě a vše jí nechám pod nohy.
Ale povídá, že jsem zlatíčko. Nevím, jak zlatíčko vypadá. Asi se budu muset kouknout do zrcadla. Zas a znova.
Jo a taky jí beru sýr. Prej jsem sýrový král. Tak čus a zase někdy.
