v rámci testování pasivních domů jsem navštívila mateřskou školku v brně, která je postavena v pasivním standardu. provoz začal letos v září, takže funguje tři měsíce. při prohlídce se nám věnovala milá paní učitelka. své hodnocení jsem popsala už v recenzi, takže k tomu se vracet, nebo ho opisovat nehodlám. jen bych se ráda možná zamyslela nad pojetím pasivních domů obecně. kladů mají hodně, hlavním tématem je úspora….ale třeba: máš žaluzie s motorkem. paráda! bez práce! zmáčneš čudlík a …. ale ten motorek se poláme a voláš firmu, sjednáváš termín opravy, vezmeš si volno a čekáš, zaplatíš a zase mačkáš čudlík. a nebo: rekuperaci někdo nastaví, někdo ji servisuje, nedej bože se něco pokazí a ty voláš firmu, sjednáváš…..a zase to všechno platíš. kdo se zamýšlí nad stavbou domu a uvažuje o pasivním (i když dnes asi musí ze zákona), měl by se zamyslet, jestli by nebylo lepší jít ještě kousek dál…. nebo zpátky a dokonale zateplit, využít solárních zisků, udělat zelenou střechu, velké přesahy a slunolamy, pořídit si krb, využívat šedou vodu, chytat dešťovku, ozdobit zahrádku kořenovou čističkou, tu zahrádku mít jako u babičky s kytkama a bylinkama, vypěstovat si vlastní mrkev a třešně. přiblížit se přírodě a pečovat o ni. a mít z toho všeho radost. on ten pasivní dům v satelitu, kde je posazený na krátce střiženém trávníku, kde okolo plotu trčí tůje, kde se na motýla mrkeš akorát do knížky a víš jen, že se jmenuje emanuel, kde krtčí hromádka vyvolá hysterické pobíhání po obchodech s jedy a pastičkami, tak mě ten pasivní dům, připadá, jako velké mrhání energií.
