Je tady máj, lásky čas. A když už jsme u té lásky, rádi bychom otevřeli téma, které má s láskou hodně co dočinění, i když spíše z té opačné strany. Jistě se mnou budete souhlasit, že vztahy mezi partnery bývají často velmi komplikované. Zejména pak ty dlouhodobé. Na začátku je to vášeň, romantika a poznávání jeden druhého, později to přechází do určitého stereotypu a někdy až k úplnému odcizení. Jenže my ženy jsme nastavené na to, aby nás někdo hýčkal, potřebujeme objetí a lásku. A může se tak stát, že se objeví jiný „princ na bílém koni“. Oslovila jsem opět vztahovou poradkyni a koučku Moniku Trčkovou, se kterou jsme toto téma probraly podrobněji.
Moniko, jaké bývají nejčastější příčiny, že se partneři začnou vzájemně odcizovat a přestávat si rozumět?
Já vidím nejzásadnější dvě věci, a to bud ztrátu důvěry, nebo přetrvávající stereotyp. Může to být i kombinace obojího. Ke ztrátě důvěry dochází v případě, že se díky nesprávným partnerským dovednostem ve vztahu postupně od sebe odpojujeme, místo abychom se přibližovali. Nenasloucháme potřebám a pocitům toho druhého, nemluvíme o svých pocitech, nevycházíme partnerovi vstříc, řešíme partnerské problémy mimo vztah. Tyto věci nás pomalu, ale jistě odcizují.
Co můžeme tedy udělat pro to, abychom se vyhnuli stereotypu ve vztahu či ztráty důvěry?
Na vztahu se musí intenzivně pracovat. A to nejen na důvěře a komunikaci, ale také na tom, aby nezevšedněl. Abychom se jednoho dne neprobudili a nezjistili, že mnoho let žijeme stejnou rutinu. A že naše romantické JÁ je neprojevené a zanedbané. V tuto chvíli jsme velmi náchylní k dobrodružství mimo současný vztah. A to je ten druhý důvod nevěry – rutina a stereotyp. Chceme zažít změnu, něco nového. Máme pocit, že díky té rutině, stejnosti, stereotypu něco v nás umírá, nebo se nemůže projevit.
Myslím, že každá žena v hloubi duše touží po jiném muži, než kterého má doma. Má to nějaké logické vysvětlení?
Já to vidím tak, že my ženy se skládáme z mnoha osobností a jeden muž často nezvládne všechny tyto naše polohy vnímat a reagovat na ně. Je v nás ukrytá například divoška, rebelka, romantická dívka, sexbomba, matka, malá zranitelná holka, která potřebuje tátu, čarodějka, bohyně, amazonka a tak dále. Schválně se podívejte sama na sebe, v kolika se poznáte. Muž většinou nedokáže toto spektrum obsáhnout, a tak se mnoho z našich poloh ve vztahu musí upozadit. A s dětmi se upozadí další a další části.
Když se zase znova po několika letech vztahu nadechneme, děti už jsou větší a my máme čas samy na sebe, začne nám najednou docházet, že nám chybí integrita a celistvost. A jdeme ji hledat k někomu jinému, protože si myslíme, že náš partner nám tohle nabídnout nemůže. Jenže většinou zjistíme, že milenec také ne.
Existují nějaké statistiky, zda jsou častěji nevěrné ženy, nebo muži?
Statistiky mluví o tom, že ženy jsou stejně nevěrné jako muži. A také se uvádí, že žena je nevěrná většinou tehdy, pokud je ve vztahu dlouhodobě nešťastná. Naopak muž může být nevěrný, i když mu ve vztahu všechno klape. Cítí se pouze zlákán něčím novým a využije toho. To se ale spíše bavíme o jednorázových nevěrách.
Co byste poradila ženám, které se zamilují jinde, podle čeho se rozhodovat, na co si dát pozor a jak s tím vůbec naložit?
Já jsem příznivcem vědomého přístupu ke všemu, co se momentálně děje. My ženy máme často tendence potlačovat nedostatek a nespokojenost na úkor spokojenosti rodiny. Nikdo nás totiž nenaučil vztahové dovednosti, jak od začátku správně komunikovat, co potřebujeme. A najednou přijde den, kdy pohár přeteče a my jednáme iracionálně, zbrkle, rychle. Potkáme muže, který je milý, zajímá se o nás a my se snadno bezhlavě zamilujeme, protože nám najednou dává to, co nám doma chybí. Díky němu najednou můžeme otevřít ty části, které byly v partnerství dlouho zavřené, a to je velmi vyživující.
Často pak dochází ke dvěma situacím, buď velmi rychle odejdeme k milenci a pálíme za sebou mosty, nebo v současném vztahu zůstaneme, ale veškerá naše energie je 100% u milence. Což vede většinou také k rozchodu, je to jen otázka času. Dokonce se může stát, že přijdeme o oba, manžela i milence.
Jak z tohoto „začarovaného“ kruhu ven? Existuje vůbec nějaké řešení?
Pokud jste ve vztahu nespokojená, a navíc se ve vašem poli objevil milý muž, který se vám dvoří, navrhuji v té chvíli celou situaci řešit vědomě, nejednat jen na základě vášně. Jděte do sebe a podívejte se na to, co přesně vám v současném vztahu chybí. Jaké vaše části a potřeby jsou dlouhodobě neuspokojené? Je skutečně pravda, že vám je nemůže uspokojit manžel, když mu o to řeknete? Že nemůže váš vztah být znovu naplňující, pokud si přenastavíte jeho fungování tak, aby reflektoval současnou situaci, která se po letech vztahu zákonitě někam vyvinula?
Důvod proč vás láká podlehnout svodům milence by neměl být útěk od toho, co s partnerem nefunguje. Uvědomte si všechny své části a to, že milenec vám uspokojuje pravděpodobně jen jednu nebo dvě. Ty, které jste díky starostem, výchově dětí a denní rutině nedokázala, nebo nemohla otevřít v manželství. A že tyto části, které máte otevřené se svým manželem, jsou stejně relevantní a stejně důležité.
Pojďme to zakončit trochu pozitivně. Jak můžeme oživit vztah s dlouholetým partnerem (manželem), aby nezevšedněl. Máte nějaké konkrétní tipy?
Pokud chceme oživit vztah, měli bychom budovat vzájemnou důvěru. Často žijeme s někým dlouho, ale opravdu ho neznáme. Nebo jsme ho znali, jaký byl ve 25 letech, ale jaksi jsme se zapomněli zajímat o to, kam se ten člověk vedle nás vyvinul.
Ptejte se, mluvte, sdílejte, povídejte si. Jaký je teď? Jaké má sny? Co ho skutečně naplňuje? Co mu dělá radost? Co by chtěl zažít? Co ho trápí? Co potřebuje? Co mu vadí? Co v sobě řeší? Otevřené sdílení těchto hlubokých věcí a skutečný zájem o partnera, prohlubuje vzájemné napojení a naladění se na sebe.
