Jak se to vždycky říkává – sice je ošklivá/tlustá/hloupá, ale je hodná!
Když jsem se nastěhovala do nového bytu, mezi kuchyní a chodbou mi rezonovali dveře. A to i ve chvíli, když nebyl průvan, i při zavřených oknech, i když nejela žádná tramvaj, dělali to prostě pořád. Přestala jsem je zavírat, aby mně to nerušilo. Po nějakém čase jsem si všimla, že Kuba sedí často v obýváku a kouká velmi zaujatě do stropu. Nelehl si a nespal, tak, jako dřív, seděl a civěl pořád do stejného místa. Dělal to denně a když takhle civěl asi týden, utvrdilo mně to, že je tu s námi nějaký nezvaný host. Nic proti duchům, to nic, ale doma je mít nemusím. Toho mého jsem pracovně začala nazývat – dědek, ale Kuba mně s tím zíráním do zdi znervózňoval čím dál víc, a tak jsem se rozhodla jednat. Přivezla jsem si z chalupy šalvěj, udělala z ní otýpku, zapálila ji a s doutnající protiduchovou loučí, jsem tu chodila po bytě a žádala ho, ať odejde. Zasmradila jsem určitě celý barák a jestli jsem do té doby měla v domě dobrou pověst, tak jsem si ji zničila, neboť kouř byl tak specificky podobný marihuaně, že by mi nikdo neuvěřil, že je to šalvěj a že tady „vykuřuju dědka“ 😀 Kuba ležel v té mlze a nechápavě na mně koukal, co to vyvádím. Musela jsem pak dvě hodiny větrat a v noci jsem měla barevné sny. 😀 Nicméně, musím uznat, že to zabralo a do stropu od té doby Kubík neciví. Dědek odešel… Vyprávím to tu poté vítězoslavně kamarádce a ona na to – „A co ty dveře?“ „Víš, že nevím, to jsem ještě nezkoušela.“ Tak je zavírám, povídáme si a najednou se ozve hlasité zadrnčení 😀 Bára se tak lekla, že nadskočila a já je prostě zase přestala zavírat 😀 To až do chvíle, než přijel na návštěvu můj brácha Míra. Protože ví, že tu žiji sama a že prostě na některé věci je ten chlap holt potřeba, vždycky se mně tu ptá, jestli něco nepotřebuji. „Ani ne, myslím, že všechno funguje, no, snad až na ty dveře, ale za ty může dědek, to neřeš.“ „Co s nima je?“ „No, pořád drnčí.“
A teď dámy a pánové přijde to nejlepší. Jeho okamžitá odpověď totiž byla:
„A proč si tam nedáš těsnění???“
😀
Taky se teď smějete a říkáte – No jasně, těsnění, to je jasná věc že jí to nenapadlo hned. No nenapadlo tyvole, vůbec jako 😀 Až když to Míra řekl nahlas 😀 „Ajo… no joooooooooooo těsnění.“ 😀
Já bych normálně povolala krotitele duchů a exorcistu a při sabatu tu čarovala a do konce života bych si tu s dědkem povídala a žila s otevřenými dveřmi.
😀
Ale je hodnáááááááááá.

0 Komentářů

Napište komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account