Po dlouhém přemýšlení a uvažování jsem se rozhodla, že budu cestovat sama. Nikdy jsem ještě sama necestovala, ale je na čase to zkusit. Lidi vám řeknou, že nikdy sama nebudete a že je spousta lidí, kteří dělají to samé, ale přesto máte trochu strach z neznámého.
Rozhodla jsem se říct bye bye městu Alexandra na jižním ostrově a vydat se do hlavního města Nového Zélandu Wellington na jihu severního ostrova. Alexandra je malé městečko, kde si představíte mít domek se zahradou, psem a vidíte děti, jak kolem vás běhají a kde všechny obchody zavírají v pět hodin.
Nikdo nikam nespěchá, lidi dojíždějí do práce do okolních měst a odpoledne po práci ještě mají čas na to, aby se sešli ve městě v oblíbené kavárně a sdělili si novinky. Prostě klid a pohoda. Na kraji města je krásně modrá řeka s procházkou a ideální místo na piknik, nebo venčení psů. Všichni se tu usmívají a všechno, co chcete, můžete najít na jedné hlavní ulici, kterou projdete za třicet minut tam a zpátky.
Wellington jsem jen tak minula po cestě na jižní ostrov a nemám zatím představu, co tam budu dělat, ale je to hlavní město a předpokládám, že nebude problém si najít práci, nebo potkat nové přátelé. Je tam spousta možností na dobrovolnickou práci, kde jsou komunity lidí, kteří se můžou stát přáteli i do budoucna, kdo ví.
Protože mám ráda změnu a jsem celkem impulsivní, vydávám se příští týden do hlavního města bez práce a skoro žádného zázemí. Ale věřím, že i část cestování je o tom, že nikdy nevíte, kam vás nohy zavedou a je potřeba se postavit výzvám, které vás na cestě potkají, protože domů se můžete vrátit vždycky. 🙂
