Nedávno jsem četla mini článek o tom, jak někteří lidé nemají rádi změny. Jak je nesnáší a je to pro ně psychicky velmi vyčerpávající.
Četla jsem a pomohlo mi to uvědomit si kus mě samotné. Jaká jsem já? Straním se změn nebo je vyhledávám?
Kolikrát něco čtete a najednou si řeknete: Jééé, vždyť to by bylo super!
Tak to jsem si přesně říkala, když jsem si představovala to, o čem jsem četla.
Neplánovaná cesta do zahraničí? Kdykoliv, kamkoliv! (Velmi by mě lákala někdy v budoucnu i nějaká ta humanitární pomoc v Africe – ne, není to sranda, já vím, ale jela bych.)
Ze dne na den. Sbalit pár švestek a jet. Kamkoliv.
Horší je to v prostředí, kde je větší kolektiv. Tam mi trvá, než se zadaptuju, než pochopím, jak lidé jednají, jak mluví, s kým si porozumím. Ze začátku jsem vždy opatrná a spíše nemluvná. Ale s lidmi, u kterých cítím jistou podobnost, se vždy dříve nebo později skamarádíme. Není vždy vše hned, nemám vždy dobré odhady na lidi, ale nikdy nejsem na světě sama…
V nejhorším máte vždycky sami sebe.
Resumé: nevadí mi změny. Jsem v tomto asi snadno přizpůsobivá. Každý den bych nejraději něco vymýšlela a byla aktivní. Mám totiž pocit, že to je to, co pro mě změna znamená. Život. Vývoj za něčím novým.
Zabřednout ve stereotypu pro mě znamená klinickou smrt.
Co změna znamená pro vás?
