Nesobecká láska a vzájemné důvěře
Je úplněk… Někde jsem dnes četla, že:
“Když na obloze září měsíc v úplňku, v našem vědomí dochází k symbolickému osvícení. Toto osvícení má emocionální povahu, jsou to nové pocity a zjevení, která se rodí v mysli. Je to čas vyjádřit se, a vypustit věci ven. Úplněk osvětluje a zveličuje obsahy, přítomné v nevědomí a aktivuje naši iracionální stránku”
Právě jsem docvičila jógu. Poslední týdny jsem ji zanedbávala. Zanedbávala jsem sebe, péči o své tělo, o duši. Vím, že je to špatně, uvědomuji si to až velmi dobře. Je to pouze a jenom tím, že musím řešit existenční problémy. Tyhle starosti mě pohltily natolik, že jsem nevnímala sebe, svoje pocity. Právě teď mám na ně konečně prostor, především ale energii. Mám v sobě plno pocitů, které musí ven. Jsou chaotické a nepřehledné, ale dnešní jogging, následné uvolnění u tvoření vánočních dekorací a v neposlední řadě hlavně jóga pomohly ty nahromaděné a zasunuté emoce vytáhnout ven.
Najednou jsem poslední vteřiny cvičení jógy cítila, co vysílám. Do VesmírU, Universa, k Měsíci… Prostě tam nahoru někam. Děkovala jsem… Děkovala jsem “tomu něčemu”, že jsi mi přišel do cesty. Že jsme se našli, potkali, zkusili to spolu. Od začátku je náš vztah zatížený problémy z minulosti, které mě pronásledují jako stín. Je jich tolik! A denně musím překonávat a řešit nové a nové. Ať už se týkají dětí, nepříjemností, které způsobuje expartner anebo jde o finanční stránku mého života. Několikrát nás oba napadlo, jak složité tohle všechno je, jak je náročné a opravdu psychicky vyčerpávající řešit tyhle klacky pod nohama.
Snažíme se, postoupíme vpřed, potom zase zacouváme. Několikrát jsme upadli, udělali chybu, ovšem pokaždé jsme si dokázali zase a znova uvědomit, že chceme bojovat dál. Že ani jeden nechce z tohoto boje utéct, přestože u tebe by to bylo pochopitelné. Jenomže ty jsi stejný zarputilec jako já. Tebe ty překážky posilují, stejně jako posilovaly mě během posledních dvou let mého života. Nemáš tendence si svoji cestu zjednodušovat a utíkat při první překážce. Naopak… Udivuje mě tvoje energie a verva, s jakou ses do tohoto boje pustil. Vybral sis stejný cíl, jaký mám já – spokojená, šťastná, harmonická rodina. Rodina, kde členové podporují jeden druhého. Chceš kolem sebe takové nejbližší, kteří tě podrží v těžkých okamžicích. Chceš lásku a rovnováhu.
Tohle je naše společné přání. Oba máme stejný sen a to považuji za nejpevnější základy. Stavíme na tomhle snu celý svůj vztah. Vyznáváme hodnoty, které nám předali už naši rodiče – láska, úcta, důvěra a upřímnost. Tohle považuji za správný směr. Vím, že za správný ho považuješ i ty a cítíme oba stejně silně, že o tento cíl se budeme snažit i nadále společně. Protože my oba CHCEME. Máme potřebu být spolu, naše duše jsou svým způsobem propojené, přestože zrovna já už nevěřila, že tohle může nastat. Nastalo a je to silnější než by mě kdy bylo napadlo… Připoutal sis mě k sobě takovým způsobem, který nemůžu pochopit ani já sama…
Je neskutečné, jak jsem mohla žít tolik let bez pocitu bezpečí a jistoty. Jak jsem mohla žít tak dlouho bez lásky? S někým, kdo bral, nesnažil se ptát, co chci já. S někým, kdo mi podkopával nohy a ještě se následně vysmíval, když viděl, že pláču?
Právě proto, že jsem poznala tohle všechno špatné, si tolik vážím tvé nesobecké lásky. Tvého zájmu… Podpory… Motivace… Nabízíš tolik a nic za to nechceš. Pořád jsem opatrná a snažím se nepoutat k tobě úplně. Nejde to… Jsi tam… Ve mně… Jsi hluboko… Probudil jsi něco, o čem jsem myslela, že už ani nemůžu dát, natož přijmout…
Děkuji za tvoji NESOBECKOU LÁSKU… Vážím si jí… Vážím si TEBE…
Dovol mi zůstat v tvém životě co nejdéle a podporovat tě v plnění tvých i mých snů… Ať už budou stejné či odlišné, DOVOL mi to…
DŮVĚŘUJ MI, protože já DŮVĚŘUJU TOBĚ… A TY to víš, stejně jako to vím JÁ…
Zdroj foto: Pixabay.com
