Co teď? Díváme se na pozvolné zatmění vlastního srdce. Na dně skleničky nedopitého vína chybí už jen přiznání, že jsme dávno slyšeli její prosebné obcházení uprostřed našich prázdných frází. Stačilo otevřít oči a přijmout pohled na její slzy, které se kutálely za výstřih naší opovážlivé úvahy, že věci tu pro nás prostě jsou a budou, dokud se nerozhodneme vyměnit je za nové. Ale s láskou to takhle není, příteli. Čím více lásky necháme odejít, tím rychleji vznikne bohapustá poušť uvnitř nás. Poušť tak velká, že tě přestane bavit hledat nejen své stopy, ale i svůj vlastní pramen.
Co teď? Díváme se na pozvolné zatmění vlastního srdce. Na dně skleničky nedopitého vína chybí už jen přiznání, že jsme dávno slyšeli její prosebné obcházení uprostřed našich prázdných frází. Stačilo otevřít oči a přijmout pohled na její slzy, které se kutálely za výstřih naší opovážlivé úvahy, že věci tu pro nás prostě jsou a budou, dokud se nerozhodneme vyměnit je za nové. Ale s láskou to takhle není, příteli. Čím více lásky necháme odejít, tím rychleji vznikne bohapustá poušť uvnitř nás. Poušť tak velká, že tě přestane bavit hledat nejen své stopy, ale i svůj vlastní pramen.