Hygienické dobrodružství: Život bez koupelny v rekonstrukci
Dlouho se u nás doma nic nedělo, myslím co se týká rekonstrukce chaloupky. Naposledy to bylo zkulturnění pokoje, zvaného kuchyň. Nebylo to nic velkého. Jen trhání palubek, mlácení zdi až na kámen, pokládání nového lina, štukování, bílení, lepení lišt a nejhorší ze všeho: sestavení komody z Aska!
Teď jsme si ale řekli, že nejsme žádný šunky a pustíme se do koupelny. Že vymlátíme ten odporný odtokový kanálek uprostřed místnosti. Že vyhodíme ten věčně kapající a naprosto neopravitelný kohoutek. Že z velkou pompou vyvalíme na smeťák bojler o velikosti rodinného vozu, jenž se hrozivě vznáší nad vanou a já se u každého koupání děsím, že ze mě bude velká, mastná, namydlená placka.
Všechno se vymýšlí za pochodu. Není čas na pořádné plány. Bydlíme v chaloupce, potřebujeme chodit denně na velkou a je třeba jednat rychle a svižně. A tak si mysliveček půjčil od hodného kolegy elektrický kladivo (všema mastma mazaný) a pustil se do odsekávání (kdysi) bílých dlaždic. Teď jsme ve stádiu hledání vodovodního potrubí, kterým, jak věřím, lze prostrčit prst bez jakékoliv úhony. Ať žije železo!
Jen tak mimochodem! Právě jsem z nevelké dálky slyšela výstřel. Možná byly mé prosby o naplnění mrazáku (a tím i ztráty starostí o to, co budeme žrát) vyslyšeny a myslivec se probral z bdění, aby střelil kance!
Zpět ke koupelně. Abyste si teď dokázali představit, v čem jsem nucena provádět každodenní hygienu. Představte si celu kdesi v podhradí (kde bílá paní rozhodně nedovádí) s omlácenými zdmi a dírami v nich, s všudypřítomným prachem (neboť když se i omylem otřete o omlácenou zeď, zákonitě z ní něco upadne) a s pavouky, nasraně vylézajícími ze všech těch děr, schopnými vlézt vám do postele rychlostí stonožky. Do toho je vám sebráno i umyvadlo, jelikož bez dlaždiček už zkrátka nemělo na čem držet. Jste nuceni čistit si zuby ve vaně, nestoudně ohnutí a plivající kamsi hluboko pod vás. Kapající kohoutek (už bez umyvadla) dohání člověka k šílenství, když se hned vedle té jámy ďábla snažíte snít svůj sen o novostavbě.
Ovšem začne se blýskat na lepší časy, když se ozve rodinný instalatér a potěší vás zprávou, že už tohle musíte vydržet jen směšných čtrnáct dní. Pak s velkou slávou přijede, dá vodu do plastu, napojí vše, co napojit má a pak už se budete jen kochat (zatím nevybranou) novou dlažbou. Ještě však přijde vybourat okno, zazdít jedny dveře a vybourat druhé. Vyměnit elektriku a nainstalovat dveře.
Celkem máček, ne?! Vzbuďte mě, až bude po všem. Díky!
Zdroj foto: Pixabay.com
