Osobní zkušenosti s diskusí o uprchlické krizi na sociálních sítích
Nějak jsem se, co se blogů týče, v poslední době odmlčela. Ne, že by nebylo o čem psát, to vůbec, ale nějak se mi přestalo dostávat času. Nicméně … včera se můj jeden moc dobrý kamarád tak vytočil (vlastně jsme se vytočili oba), že sedl a napsal blog za mě. Tak si počtěte a zkuste mi do komentů písnout, jak to máte vy. 😎
——
Mezi fejsbukovými nadšenci, mezi které počítám i svou ženu Růženu, jsem takový ten uživatel začátečník. Lajkuju málo, sdílím ještě míň, vkládám výjimečně a nekomentuju téměř nikdy. A jestli, tak to vše výhradně po nátlaku a výhrůžkách mé již zmíněné ženy Růženy.
Občas shlédnu, také pod nátlakem, diskuse mezi intelektuální menšinou „vítačů“ (tenhle termín našla na fejsbuku moje žena Růžena, tak jsem si ho půjčil, protože se mi líbil, jak jedním prostým slovem vyjadřuje to, co by bylo nutno vysvětlit několika rozvitými větami) a nesvéprávnou většinou tvořenou stádem ustrašených zmanipulovaných hlupáků (tohle jsem vymyslel já, ale je to delší a možná ne tak výstižné).
Asi to vypadá, že z předchozí věty je jasné, na čí jsem straně. Chyba! Na ničí. Nebo spíše na obou. Ani netušíte, jak bych byl šťastný, kdyby se ukázalo, že ti osvícení, humánní a laskavě poučující mají pravdu a mezi přijatými uprchlíky, ať už jakéhokoliv vyznání a smýšlení nebude žádný nenávistný radikál ochotný zemřít pro svého boha a položit mu k nohám životy sice nevinných, ale nenáviděných bezvěrců. A naopak, že zmanipulovaní, hloupí a ustrašení se bojí zbytečně, protože všichni uprchlíci bez rozdílu přijdou s dobrou vůlí, když už ne vyznávat, tak alespoň respektovat naše zákony, zvyky, hodnoty a tradice, že budou dokonce i pracovat a ne jen vysávat, sice ne až tak spravedlivý, ale náš sociální systém, do kterého i někteří přispíváme.
No, a tak v dobré víře v tyhle světlé zítřky jsem napsal komentář (jedinou větu), ve kterém jsem si dovolil nesouhlasit s článkem jakéhosi zahraničního učence, který sdílela nejlepší kamarádka mé ženy Růženy (a taky moje kamarádka, které si moc vážím). Vlastně jsem tou jedinou větou vyjádřil nesouhlas s tou částí článku, ve které píše, že nekontrolované přijetí desítek až stovek tisíc uprchlíků je pro Českou republiku v podstatě jen okrajovým problémem, který se stane reálným teprve tehdy, až získáme nějakou zkušenost s terorismem a až tehdy bude stát za to reálně jej řešit.
No to mě fakt zvedlo. Neřešil jsem už, že v článku za zmanipulovanou, nevědomou, ustrašenou a hloupou označuje většinu, nejen těch, kteří nekriticky přebírají různá zjednodušení populistických a radikálních politiků, ale i těch pochybujících, kteří zvažují různá rizika a ptají se jak jim předcházet. Neřešil jsem ani to, kde tahle menšina bere tak neochvějnou víru ve svůj intelekt a pravdu. Moje žena Růžena říká, že od nepopulistických a neradikálních politiků. Ale kdo ví?
Já jsem zatím žádný reálný argument neslyšel. A ani včera v diskusi, kterou jsem vůbec nezamýšlel a která se po mém komentáři rozběhla. Jen jsem byl prostě hozen do jednoho pytle s těmi, kterým vládne hloupost a nenávist. Samozřejmě s všeobjímajícím vysvětlením, že přebírám zjednodušená schémata.
A tak tu teď sedím a přemýšlím, které zjednodušené schéma je horší anebo spíše nebezpečnější:
Někteří uprchlíci mohou být potencionální teroristé, a proto jejich nekontrolované přijímání je hrozba.
Nebo
Žádný z uprchlíků není terorista, doposud spáchané útoky jsou jen osamoceným dílem jedinců s pomatenou myslí, a proto jejich nekontrolované přijímání nemůže být hrozba.
A kamarádka? Mám ji fakt rád, ale nasadila tomu všemu korunu. Když se vrátila večer z výletu na kole, tak k mé jediné větě vyjadřující se ke zmíněnému článku nenapsala ani slovo, ale zato nesčetně rozhořčených poučujících frází o zjednodušených schématech, o strachu, hlouposti a nenávisti. Mám takový ten neodbytný pocit, že jsem to už někde slyšel. Že by od politiků z opačného konce spektra? Fakt nevím, ale kdyby jo, tak to jsou určitě ti správní, kterým jde o dobro voličů a ne jen o jejich hlasy.
A moje žena Růžena? Ta má svou nejlepší kamarádku opravdu ráda, a když provozuje nějaké nebezpečné aktivity, tak se o ni bojí. Diskuse na fejsbuku se sice nezúčastnila, ale zato se jí hned ptala, jaký byl výlet a jestli jezdí s přilbou.
Abych věc uvedla na pravou míru, nejsem ani vítač, ani sluníčkář ani pravdoláskař (popravdě nesnáším nálepky tohoto typu, nikdy bych tak v diskusi nikoho neoznačila, protože v podstatě ani nevím, co to znamená), ale nenechám se titulovat blbou, ustrašenou, nemorální a nehumánní jen proto, že vyjádřím normální, lidskou obavu.
A jak to máte vy?
Cítíte se stejně bezpečně jako třeba vloni? Nemáte v souvislosti s tím, co se v Evropě děje vůbec žádné obavy? A pokud ano, jak je dáváte najevo? Doma u večeře? V práci? Na tom všemocném fejsbuku? Nebo radši mlčíte? Nebo jste třeba úplně v poho a co se děje přes hranice moc nevnímáte. Napište mi, zajímá mě to.
Vaše Afrodita
Zdroj foto: Pixabay.com
