Naděje nás zvedá ze dna, dává sílu a aktivuje netušené. Vědecky ověřeno na myších.
————-
Někdy mám intenzivní potřebu ujasnit si význam některých slov. Aktuálně zkoumám naději a není to vůbec jednoduché.
Nad pekelnou branou v Danteho Božské komedii stojí nápis: „Vzdej se vší naděje!“ Z toho je nadevší pochybnost jasné, že peklo je místem bez naděje. V poslední době jsem několikrát vypustila z pusy něco jako „…to je teda peklo“, čímž jsem chtěla opsat míru trýzně a bolesti, která mi už přišla nesnesitelná. Pletla jsem se. Bolest, ať je sebevětší, není peklem. Tím je beznaděj.
Ale co je to teda naděje? Z teologického hlediska každý člověk při svém narození od Boha obdrží tři božské ctnosti – víru, naději a lásku. Prostě takový základní balíček :-). Ale ono to není tak jednoduché. Bůh nám tyhle dary nedá do kolíbky v krabičce převázané mašlí. Člověk po těchto ctnostech musí nejdřív zatoužit. Uvědomit si, že mu chybí a že to není dobře. Zkrátka je do sebe nějak nahustit. A to se neděje vzduchem, ale Duchem svatým :-). A navíc to ještě není všechno. Nakonec se musíme s těmi ctnostmi naučit zacházet. Aktivovat je, kdykoliv je třeba. Umět je přirozeně používat v každodenním životě. Jestli se teď ošklíbáte, jako že to je brnkačka, tak si to při nejbližší příležitosti vyzkoušejte. Až budete mít pocit, že jste v samém ohnisku světového spiknutí, že melete z posledního a trable se na vás řítí ze všech stran, tak si zkuste aktivovat knoflík naděje, že jako bude líp. Garantuji vám, že to ausgerechnet nepůjde. Ale důležité je nevzdávat to a věřit (což je sloveso opisující víru), milovat (je pro lásku) nebo aspoň doufat (pro naději).
Když už si tak hlavu lámu, vzpomněla jsem si také na vědecký pohled, protože i naděje (ostatně asi jako všechno na světě) byla podrobena vědeckému zkoumání. Bádalo se na myši. Vědci ji dali do baňky s vodou a čekali, za jak dlouho se utopí. Stačilo jí 8 minut. Tento čas byl zaznamenán, myš číslo jedna pohřbena a pokus pokračoval. Vzali druhou myš a těsně před osmou minutou, když už chudák spěla ke stejnému osudu jako myš číslo jedna, ji vytáhli a nechali odpočinout. Poté ji znovu šoupli do baňky s vodou, tentokrát s kusem dřívka. Myška se na něj vyšplhala a přežila. Když si odpočinula, sadističtí vědci ji nechali plavat potřetí a znovu čekali na její smrt. Místo počátečních 8 minut dokázala věřit v záchranu (měla naději, že ji opět vyndají) a plavala celých 8 hodin!!! Tím je vědecky potvrzeno, že naděje nejen že existuje, ale má obrovskou sílu. Je to právě ona, která nás zvedá ze dna, dává sílu, aktivuje netušené, doufá v uzdravující moc našich duší a ukazuje světýlko na konci tunelu nebo cestu z lesa.
A co se o na naději nechá najít v citátech? Osobně se mi líbí Kant a jeho „Proti trampotám života dal Bůh člověku tři věci – naději, spánek a smích“. Naději mít musím, protože jinak bych byla už jako myš číslo jedna, dávno po smrti. Se spánkem to je horší. Já byla spáč. Usínala jsem kdykoliv, kdekoliv a za jakýchkoliv okolností. Kdyby se pořádala mistrovství světa ve spánku, byla bych jasný vítěz. Dokázala jsem zaspat i nejdůležitější rande na světě ;-), natož nějakou pozemskou trampotičku. No, ale asi jsem si toho daru dost nevážila, protože tuto schopnost jsem někde ztratila. Doufám jen (vidíte, zase slovo vyjadřující naději), že dočasně, protože jako způsob řešení problémů to bylo geniální a taky není nad to se dobře vyspat. Znáte to. Není spaní jako spaní, ale spaní s paní, to je spaní 🙂 .
No a smích? Tak o tom jsem si naopak vždycky myslela, že touto schopností nejsem nadána. Že nedokážu vážnou situaci odlehčit a zasmát se. Dnes vím, že dokážu a že to podobně jako spánek funguje, ať vám to v první chvíli připadá jakkoliv nevhodné, nemístné nebo trapné. Ale třeba se Kant mýlil a Bůh nás obdaří buď spánkem, nebo smíchem. Ještě asi připadá do úvahy třetí varianta, kdy člověk jaksi nedisponuje ničím. Ani nadějí, ani spánkem a ani smíchem. No, ale to už jsme zase zpátky v pekle, kde být nechceme.
A na závěr ještě něco poetického. Tak jako nadějně. Znám i beznadějné básničky, ale to zas až se někdy budu nimrat v beznaději. 😉
Radka Zadinová: Pro tebe
Nabízím ti srdce svoje
Vezmi ho k sobě do dlaní
Jen vejdi ke mně do pokoje
A zbav mě toho čekání
Nabízím ti svoji duši
Upíšu se na sto let
Jen ďábel sám teď asi tuší
Co budu muset vytrpět
Nabízím ti všechna slova
A němá budu raději
A udělám to klidně znova
Jen pro tu chabou naději
