Jaroslav Moučka se narodil ve Studené u Telče do majetkově skromných poměrů. Otec byl obchodním cestujícím, matka švadlenou. Jaroslav se postupně učil kamnářem, pekařem a knihkupcem. Nakonec se úspěšně vyučil jako strojní zámečník a soustružník a tuto profesi během války také vykonával. Jeho politické postoje formovala jednak chudoba, kterou kolem sebe viděl, jednak dělnické prostředí, ve kterém se pohyboval. A v neposlední řadě také Mnichovská dohoda a okupace. Přiklonil se na stranu radikální levice a ihned po válce zcela spontánně vstoupil do KSČ. Krátce po osvobození se také oženil, vzal si dceru holiče z Kardašovy Řečice.
Už během války se živě zajímal o divadlo. Jediný záskok za nemocného herce u jihlavských ochotníků stačil k tomu, aby herectví úplně propadl. Stal se členem ochotnického spolku. Po osvobození dostal funkci na jihlavském národním výboru a v jejím rámci se staral o bydlení a zájezdy herců z profesionálního Horáckého divadla. V Horáckém divadle začal působit jako inscipient s hereckou povinností. Po roce odešel na jednu sezónu do kladenského divadla, kde pracoval opět jako inspicient. Další rok odehrál v Olomouci a divadelní sezónu 1949-50 dokonce v Národním divadle, kam odešel za režisérem Jindřichem Honzlem. Protože se tam ale v ostré konkurenci neprosadil, na další dvě sezóny se přestěhoval do Zlína.
Až v roce 1953 definitivně zakotvil v pražském Ústředním divadle Československé armády – tedy v Divadle na Vinohradech. Do roku 1994, kdy odešel do důchodu, tam odehrál 145 rolí.
Ve filmu se poprvé objevil v roce 1950 ve snímku PŘÍPAD DOKTORA KOVÁŘE a od konce 50. let pravidelně získával role menšího rozsahu ve filmu i televizi. Často býval obsazován v detektivkách – např. VRAH SKRÝVÁ TVÁŘ, NA KOLEJÍCH ČEKÁ VRAH nebo ZATYKAČ NA KRÁLOVNU. Objevil se ale i ve filmech MARKÉTA LAZAROVÁ nebo NOC NEVĚSTY. Vedlejší postavy ztvárnil i v řadě seriálů, např. SŇATKY Z ROZUMU, HŘÍŠNÍ LIDÉ MĚSTA PRAŽSKÉHO nebo BYLI JEDNOU DVA PÍSAŘI.
Jaroslav Moučka může sloužit jako modelová postava vzestupu a pádu vlivu české radikální levice. V mládí byl nekritickým příslušníkem komunistické strany, ve druhé polovině 60. let s nadšením přijal reformní kurz KSČ, na protest proti okupaci ze strany vystoupil a z mladistvých ideálů vystřízlivěl. Objevil se tehdy v malé roli v kritickém dramatu UCHO a především ztvárnil hlavní roli v trezorovém snímku DLOUHÉ DOPOLEDNE. KSČ mu tuto zradu nezapomněla a během normalizace byl opomíjen. Nicméně i tehdy se více méně pravidelně, na rozdíl od řady kolegů, objevoval v televizi i ve filmu. V druhé polovině 70. let, kdy vznikla Charta 77, KSČ potřebovala odpovědět ideovou protiofenzívou. Jaroslav Moučka dostal nabídku vrátit se do strany a získat lepší postavení na hereckém žebříčku – v opačném případě by ztratil řadu hereckých příležitostí. Moučka znovu přijal stranickou legitimaci a odměnou se mu v roce 1978 stal titul zasloužilého umělce. O dva roky později si zahrál hlavní roli v propagandistickém televizním seriálu OKRES NA SEVERU, kde ztvárnil poctivého, hluboce lidského a odvážného tajemníka okresního výboru KSČ Pláteníka, který v rámci svých možností dělá maximum pro blaho obyčejných občanů, ze kterých vzešel. Seriál byl zručně napsaný zkušeným scénáristou Jaroslavem Dietlem a stal se ztělesněním ideologie normalizace na televizní obrazovce. Moučka se do role hodil typově, navíc se s postavou Pláteníka do jisté míry sžil a uvěřil jí. Za tuto roli získal státní cenu Klementa Gottwalda a stal se oficiální tváří systému. Příležitostně publikoval v tisku a vystupoval na besedách. Celá 80. léta vlastně prožil ve stínu své seriálové postavy.
Pro politický systém byl populární a lidově bodrý Moučka ve skutečnosti mnohem užitečnější než Jiřina Švorcová, která své privilegované postavení nedokázala herecky zúročit a zůstala spíše stranickou funkcionářkou. Příznačné bylo, jak po listopadu 1989 dokázal Jaroslav Moučka z Pláteníkova stínu šikovně a typicky česky vyklouznout. Až do konce 90. let zůstal herecky aktivní, v polovině 90. let např. získal roli dědy v populárním seriálu ŽIVOT NA ZÁMKU. Z herecké profese ho definitivně vyřadila až Parkinsonova choroba. Stáří trávil na jindřichohradecku v Kardašově Řečici. Podle posledních zpráv se jeho zdravotní stav zhoršil natolik, že se vrátil do Prahy. Přes své přímočaré herectví byl nejednoznačnou postavou, na které se dá dobře demonstrovat složitost českých dějin ve 20. století. Zahrál si přibližně v 70 filmech a desítky zajímavých postav ztvárnil i v televizi. Jeho osobnost a dílo má i dnes zejména mezi staršími občany řadu obdivovatelů, na internetu se v současnosti dá najít např. jeho fanklub.
Zemřel 26.12.2009
