Český básník, prozaik, jazykovědec, historik, folklorista, sběratel lidové tvorby – tím vším byl Karel Jaromír Erben , narozený 7.11.1811 v Miletíně v rodině s řemeslnickou a písmáckou tradicí. Po vystudování gymnázia v Hradci Králové studoval právnickou fakultu v Praze. Na studie si vydělával výukou hudby.
Při studiu filozofie a práva se seznámil s Františkem Palackým, se kterým pak spolupracoval do konce života. Palacký mu sehnal místo archiváře města Prahy, které mu zajistilo alespoň nějakou finanční jistotu.
Po vystudování univerzity procházel bezplatnou soudní praxí, při tom se věnoval vydávání starších literárních děl, překládání ze slovanských jazyků a lidové slovesnosti. V roce 1843 odešel ze státní služby. Na Palackého doporučení mu české stavy nabídly možnost sbírat v mimopražských archívech materiál k historii šlechticů. Asistentem a poté sekretářem Vlasteneckého muzea/ dnes Národního/ se stal v roce 1846 a zároveň ho jmenovali členem Královské české společnosti nauk.
Erben nebyl typem politika, nebyl žádný řečník, ale svou neuvěřitelnou pracovitostí se zařadil mezi nejvýznamnější Čechy. V roce 1851 se stal prvním archivářem města Prahy. Konečně měl práci, která ho velmi slušně finančně zajistila. Od roku 1864 až do smrti zastával funkci vysokého úředníka na pražském magistrátu.
Vedle práce archiváře, která byla velmi náročná, se Erben věnoval vědecké práci. Byl spolutvůrcem Riegrova Slovníku naučného, který byl naší první encyklopedií. Slovník obsahoval termíny z těchto oborů: slavistika, gramatika, historie, slovanská a germánská mytologie a bájesloví.
Karel Jaromír Erben zemřel 21.11.1870 v Praze.
Soubor českých pohádek a balady v souboru Kytice jsme snad četl každý. Nezapomenutelné…
