Tato velmi krásná a šarmantní herečka se narodila 24. března 1925 v Praze a už od útlého dětství měla naprosto jasno, čím chce být. Rodiče jí v jejím snu stát se herečkou nijak nebránili. Vystudovala prvně gymnázium a poté se přihlásila na Státní konzervatoř, jejíž dramatické oddělení se přeměnilo na divadelní fakultu Akademie múzických umění. Její první divadelní angažmá trvalo jen rok a bylo v Realistickém divadle. S Otou Ornestem zakotvila u Městských divadel pražských, kde působila po zbytek života.
Na filmovém plátně se začala prosazovat až koncem 40. let – většinou představovala moderní mladé ženy s inteligencí, a sebevědomím – někdy i typy lehkomyslné a vypočítavé, ale nepostrádající eleganci a šarm. První velkou příležitost jí nabídl režisér Krejčík ve filmu SVĚDOMÍ (1948). Poté se stihla vdát za scénáristu J. A. Novotného, jemuž v roce 1952 porodila dceru a o 3 roky později se s ním rozvedla. Od rozvodu už si stálého partnera nenašla. Padesátá léta byla zároveň dobou největšího politického tlaku, který kdy Irena Kačírková zažila. Nebylo to přímé odstavení od práce jako později, v sedmdesátých a osmdesátých letech. Tentokrát na ni přímo útočila Státní bezpečnost. Snažila se ji získat pro spolupráci – inteligentní, krásná herečka, která uměla tři jazyky, by se jí hodila jako donašečka. Na spolupráci nikdy nepřistoupila.
V roce 1954 si zahrála princeznu Drahomíru v pohádce BYL JEDNOU JEDEN KRÁL… Dále se objevila i ve „výchovné komedii“ KUDY KAM? (1956), ve sci-fi IKARIE XB 1 (1963), zahrála si sobecké paničky ve filmech LETIŠTĚ NEPŘIJÍMÁ (1959) a SVATBA BEZ PRSTÝNKU (1972). Zřejmě poprvé a naposled se tato dáma objevila před kamerou v montérkách jako středoškolská profesorka v muzikálu STARCI NA CHMELU (1964). Tohle své „zlaté období“ završila krásnou rolí v satiře na socialistický systém BÍLÁ PANÍ (1965), která se právě díky své kritice socialismu stala trezorovou záležitostí.
Přišel rok 1968 a s ním i sovětská invaze, která znamenala konec pokusu o svobodu i konec kariéry Ireny Kačírkové. Filmovat nesměla, v televizi mohla hrát jen malé a záporné role. Např. v seriálu „30 PŘÍPADŮ MAJORA ZEMANA“ jí byla nabídnuta malá záporná role bývalé buržoazní paničky a jak říká její dcera, vzala ji ráda, protože mohla v rámci této role říct nahlas a do televize, co si o komunistickém režimu myslí.
V roce 1981 podstoupila operaci žaludku. Čeští lékaři jí žádnou podrobnější diagnózu nesdělili. To, že má rakovinu, jí oznámil až německý lékař, kterého se přímo zeptala. Herectví se ale ani tak nevzdala a hrála dál. Ještě rok před smrtí nastudovala sedm rolí a jednu operu. Celý život se těšila, až zestárne a přehraje se konečně do charakterních rolí. Nedožila se toho. Zemřela v Praze v roce 1985.
