Už celkem 10 měsíců lítám jako blázen po tomto krásném světě. Ještě chviličku a oslavím svůj první rok. Panička je nadšená, protože jsem se narodila ve stejný den jako ona. Prý jsme si ale obě vybraly úplně nejblbější den ke slavení – Vánoce! Tak nevím, nechám se překvapit, kolik lidiček mi přijde poblahopřát. O Vánocích prý nikdo gratulovat nechodí. Pořád tomu nevěřím.
Co je u nás nového.
Od září chodíme na cvičák. Panička se za mě opět docele styděla, viděla jsem jí to na očích, ale nemohla jsem si pomoct. Individuální výcvik nepotřebuji, všechny možné (i nemožné) povely už zvládám na 1*, ale ta moje socializace prý zaostává. Skupina 10 dalších psů – štěňátka i roční kusy, všechny je musím pravidělně vyštěkávat! Dokonce nás paní civčitelka občas postaví za jakousi plentu, že prý, ať se uklidním. Fakt mě tento přístup vytáčí, co mají všichni furt za problém.
Na druhou stranu paničku přemlouvají k tomu, abychom společně jezdily na závody, jsem prý dělaná na sport, aport a poslušnost. Jooo, tohle všechno doslova miluju, ale jakmile je v mojí blízkosti jiný pes, neexistuje pro mne nic zajímavějšího. Jsem jak smyslů zbavená. S věkem to má přejít, tím se alespoň panička uklidňuje. No, nechci jí brát iluze…
Druhá věc – rozkousala jsem svou úplně nejvíc oblíbenou hračku. Psali, že je určena pro extrémní kousavce. Hmmm, do jaké kategorie tedy vlastně spadám? Dostal jsem náhradní, pěknou kulatou, pískací, skákací. Nedám z huby!
Třetí věc – už mi konečně šmakují i granule. To bylo furt nějaké zkoušení. Ryba, hovězí, krůtí, bizoní…s tím na mě nechoďte. Zvěřina, to je to pravé ořechové!
A abych nezapomněla. Byla jsem u pana doktora. Ten cvičák mě nějak zmohl, namohla jsem si packu. Takže jsem vyfasovala tabletky na bolest a zánět a do týdne jsem byla naštěstí ok. Musela jsem dodržovat nařízený klidový režim! Co to jako je? Ležet, nemoci blbnout a lítat. To je vám takový výmysl! Raději se budu snažit opatrně našlapovat, ať mě to zase někdy nepotká. Byla to fakt hrůza. A to mi paniček postavil KOTEC! Chápete to? Zatím mě tam teda nutí být jen, když přijde nějaká navštěva – prý ať neskáču. Já skáču, protože je vítám!!! Jen nějak zapomínám, že jsem se předtím hrabala někde v hlíně a vypadám jak prase…
Při návštěvě pana doktora jsem se dozvěděla, že mám 33 kilo. Prý jsem pěkný kusanec s drsným pohledem. Nevím, co to znamená, nicméně ze mě měl pan doktor respekt, ale copak bych mu dokázala ublížit? Já jsem přeci hlavně děsný mazel!
Pac.
