Na dnešní den připadá výročí nedožitých stých narozenin této české divadelní a filmové herečky. Zora Janů se narodila 9. července 1921 ve Štěchovicích jako Zora Babková. Její o sedm let starší sestra byla herečka Lída Baarová. Zora byla krásnější a talentovanější než její sestra, ale trpěla depresemi, které se s přibývajícím věkem zhoršovaly.
Při studiích gymnázia se přihlásila do Voice – bandu a z kvinty odešla na pražskou konzervatoř. V patnácti letech hostovala ve Východočeském divadle a po studiích konzervatoře prošla několika divadelními společnostmi. V letech 1942 – 1945 byla členkou Pražských divadel(hrála i v Divadle Na poříčí). Divadlo bylo Zorčinou největší láskou.
Ve filmu se ocitla v roce 1933 jako dvanáctiletá holčička v komedii Vladimíra Slavínského MADLA Z CIHELNY, ve které hrála i se svou sestrou Lídou. Na další filmovou dráhu se vydala po čtyřech letech v roli mladičké studenty v snímcích DĚVČATA, NEDEJTE SE! (1937), ŠKOLA, ZÁKLAD ŽIVOTA, CECH PANEN KUTNOHORSKÝCH (oba z roku 1938) či TULÁK MACOUN (1939). První velkou roli si střihla ve filmu OHNIVÉ LÉTO (1939), kde opět hrála se svou sestrou, ale tentokrát jako rovnocená partnerka. Nejvíce filmů pak natočila v roce 1940: ČEKANKY, BARON PRÁŠIL (s Vlastou Burianem), MINULOST JANY KOSINOVÉ, PACIENTKA DR. HEGLA a PODVOD S RUBENSEM.
Za války trpěla kvůli potížím své sestry, která byla známá jako milenka nacistického ministra propagandy Josefa Goebbelsa. K nešťastným láskám k ženatému Františku Kožíkovi a k herci Karlu Högerovi se ještě přidali pochybnosti o sobě samé. Nevěřila svému výbornému hereckému umění a svému krásnému vzhledu. Myslela si, že je tlustá, a držela drastické diety – několik měsíců jedla jednu okurku denně. Následkem toho jí začal otékat obličej a trpěla strašlivými bolestmi hlavy.
Koncem roku 1940 proto odjela do nervového sanatoria, ale v únoru 1941 už byla opět v Praze a hrála v divadle. V tomto roce natočila komedii Z ČESKÝCH MLÝNŮ. A poté, po třech letech, si zahrála ve svém posledním třináctém filmu KLUCI NA ŘECE (1944).
V září 1944 Němci zavřeli česká divadla. Blížil se konec války, na který se Zora tolik těšila, protože by pak už mohla svobodně hrát. Po válce však bylo všechno úplně jinak: Zorčina sestra Lída byla obviněna z kolaborace a celá rodina perzekuována. Na Zorku se hledělo jako na „sestru té zrádkyně Baarové“ (což samozřejmě nebyla pravda). Byla propuštěna z milovaného divadla a ani kolegové jí do divadla nechtěli pustit. Samotný herec Václav Vydra jí zabránil vstoupit: „Dovnitř nesmíte! Sestra Lídy Baarové mezi české herce nepatří!“
Deprese se jí začaly zhoršovat, sestra Lída byla ve vězení, maminka zemřela na mrtvici při výslesích v říjnu 1945 a tatínek přišel o nohu. Jediné východisko viděla v sebevraždě. Pokusila se vypít benzín, ale nic jí to neudělalo. Po koupeli v prvním patře rodinné vily dne 24. března 1946 vyskočila z okna, dopadla na tvrdé betonové schodiště a nepřežila… Je pohřbena se svou matkou, otcem (zemřel v roce 1965) a sestrou Lídou (zemřela až v roce 2000) v rodinném hrobě na hřbitově u strašnického krematoria v Praze.