Je třeba pochopit, že soudíte a omlouváte, protože je to součástí společenských pravidel, součást vašeho podmínění jakožto Čecha, Němce, Inda, Rusa, černocha, bělocha, Američana, atd. a musíte vidět i zhloupnutí, které to s sebou nese. Abyste něco objevili a něčemu se naučili, musíte získat schopnost přijít věcem na kloub.
Je-li však nástroj, který na to máte – tedy mysl – otupělý a mdlý, nedostanete se moc hluboko. Nyní tedy “ostříme” svou mysl, která se otupila odsuzováním a ospravedlňováním. Do hloubky věcí proniknete jen tehdy, bude-li vaše mysl ostrá jako jehla a pevná jako skála. Abyste takového myšlení dosáhli, je třeba vidět, že vaši mysl otupilo úsilí nenechat se zranit, což kolem mysli vystavělo “zeď”.
Součástí této “zdi”, kterou jste si vystavěli, jsou odsudky a omluvy. Dokáže-li se toho mysl zbavit, pak se můžete rozhlížet, studovat a pronikat stále hloub. A třeba přitom vznikne rozpoložení, kdy si mysl celý problém plně uvědomí.
Zdroj: Džiddú Krišnamúrti: Volnost, která neví
Foto: Pexels
