Václav Řezáč, vlastním jménem Václav Voňavka, se narodil 5. května 1901 v Praze. Byl předním českým prozaikem a publicistou. Psal knihy pro mládež i psychologické romány. Dnes si připomínáme 120. výročí jeho narození.
Václav Řezáč se narodil v chudinské čtvrti v Praze Na Františku. Jeho otec byl kočí a zemřel, když byly malému Václavovi dva roky. Matka pocházela z jihočeské vesnice a živila se jako pradlena, později domovnice. Podruhé se provdala za strojního zámečníka, ale mladý Václav s otčímem nevycházel dobře. Když otčím narukoval za 1. světové války na frontu, rodina upadla do tíživých finančních problémů.
Václav Řezáč absolvoval v roce 1919 gymnázium a odborný kurs obchodní akademie. Po studiích pracoval v letech 1920 – 1940 jako úředník Statistického úřadu. Měl věčně problémy s uživením rodiny a tak přijal vedlejší zdroj příjmů – vydával literární a divadelní kritiku v časopisech Český svět a Eva. V nich publikoval i první povídky. V roce 1940 nastoupil jako redaktor Lidových novin.
Václav Řezáč jezdil často na Kadaňsko, kde bydlel ve starém železničářském domku v Rudné u Nejdku a později v Kadani. Zdejší silná německá menšina zaujala Řezáče, který tu sledoval projevy hnutí Henleinovců a
jejich prohitlerovské akce. Viděl, jak se Henleinovci chovali před válkou, jak za války a jak po ní, a nalézal literární inspirace.
Coby znalec místních poměrů byl po 2. světové válce pověřen ministrem informací, aby připravil zprávu o stavu pohraničí Československa. Podle Řezáčových článků byla snaha o zpětné ovládnutí těchto krajů od počátku sabotována místními Němci a odsouzena k záhubě. Odsun Němců proto považoval za nutnost, má-li oblast zůstat československému státu.
Václav Řezáč začal literárně publikovat od konce dvacátých let. Po 2. světové válce působil v Československém státním filmu.
Nejznámější je jeho tvorba z třicátých let, kdy tvoří převážně pro ději – Kluci, hurá za ním a Poplach v Kovářské uličce, obě díla ilustrovaná Josefem Čapkem. Vrcholné období tvorby spadá do válečných let, kdy napsal psychologické romány Černé světlo, Svědek a Rozhraní.
Václav Řezáč se brzy oženil a jeho manželkou byla významná česká spisovatelka Ema Řezáčová. Zajímavostí je, že Václav si po sňatku vzal příjmení po své manželce. Měli spolu dva syny – Ivana a Tomáše. Zemřel na dnešní dobu poměrně mladý, v 55 letech – 22. června 1956 v Praze.
