Džiddú Krišnamúrti pěkně zostra zarýpal do vosího hnízda (dnešní doby). Jací jsme my, takový je svět, nakolik to platí?
Vítejte u otevření knížky Co děláte se svým životem od Džiddú Krišnamúrtiho:
*heart**heart**heart**heart**enzo**enzo**enzo*
Jací jste vy, takový je svět
Jaký panuje vztah mezi vámi a zmatkem ve vás i okolo vás? Tento zmatek a soužení jistě nevznikly samy od sebe. Stvořili jsme je vy a já – ani kapitalismus, ani komunismus, ani fašismus, ale vy a já jsme je stvořili prostřednictvím svých vzájemných vztahů. To, čím jste uvnitř, se promítá ven, do světa – to, čím jste, co si myslíte a co cítíte, co děláte v každodenním životě, se zrcadlí ve světě kolem vás. Když v nás vládne sklíčenost, zmatek a chaos, pak se takovým stává i svět a celá společnost, protože vztah mezi vámi a mnou, vztah mezi mnou a druhým člověkem je společnost. Společnost je plodem našich vztahů, a pokud jsou naše vztahy pokřivené, sebestředné, malicherné, plytké a národovecké, promítáme to navenek a vnášíme do světa chaos.
Jací jste vy, takový je svět. Takže problémy světa jsou i vašimi problémy. To je bezesporu základní a prostý fakt, viďte? Jenže se zdá, že z nějakého důvodu tuto pravdu ve svých vztazích k ostatním neustále přehlížíme. Chceme docílit změny zavedením nějakého nového systému nebo nových myšlenek či zásad, které z něj vycházejí, a přitom zapomínáme, že jsme to vy a já, kdo tvoří společnost, že to my šíříme zmatek nebo řád, podle toho, jaký vedeme život. Takže musíme začít od základů, to znamená zaměřit se na to, jak každý den žijeme, jak běžně přemýšlíme a co pociťujeme, což se projevuje ve způsobu, jakým si vyděláváme na živobytí, a také v našem vztahu k představám
a názorům.
*heart**heart**heart**heart**heart**heart**heart**heart**heart**heart*
Přiznám se, že tady mi šlape pan autor na kuří očko. O to raději se do jeho moudrosti ponořím a nechám se vést principem celé knihy. Přemýšlej o tom po svém, milý čtenáři. Tak ano…
Ano, jako první mne napadá, že pokud jste se někdy stali obětí nějaké větší či menší tyranie nebo manipulace, chtě nechtě pak musíme přiznat, že se to dělo jen do takové míry, do jaké jsme to dovolili – ale znáte to o vařené žábě, takže tady nikdy nikoho nechci soudit, protože vím, že nechat uvařit dobrou duši je velmi snadné. O to silnější ale pak ta duše z horké vody musí vyskočit, chce-li zůstat tou dobrou duší a nespadnout do zahořklé trosky.
Jako druhé mě napadá vliv mé nálady na celou rodinu, děti – děti vždy přejímají to, jak se má maminka. Stačí mít pár dnů k ničemu a už se to veze a točí a posiluje i hezky od dětí. A naopak, stačí si náladu zvednout (byť někdy silou) a všecko mírně či více rozkvete.
Společnost je výplodem našich vztahů, to ano – a beru tedy toto pojednání tak, že by se snad tohle mělo učit na školách, protože jaký bude jednotlivec, taková bude společnost, co složitého na tom je k pochopení? Snad jen, jsme možná v situaci, která je těžká a společnost těžce nemocná a ozdravit každou buňku bude těžké a dlouhé. Ale je to jediná možná cesta.
Tak, nemusím se nechat týrat společností, řekneme… ale mohu žít po svém a láskyplně. Čím víc lidí toto udělá, tím menší šanci bude mít to zlé, manipulativní a nelidské.
Knihu vydalo nakladatelství Alferia, https://www.alferia.cz/co-delate-se-svym-zivotem-11723/
