Ptáci spoléhají spíše na skvělý zrak, který zdědili po svých dinosauřích předcích. Vzhledem k malému významu čichu za letu obvykle tento smysl příliš nevyužívají, a tomu odpovídá i jeho výkonnost.
Jsou však výjimky z pravidla, mezi které patří i pták s největším rozpětím křídel (až 3,6 metru). Albatros stěhovavý svůj dobrý čich rozhodně využije – když podniká obvyklé dlouhé lety, při nichž se vznáší nad mořskou hladinou a hledá potravu, potřebuje včas detekovat přítomnost poživatelného sousta hluboko pod sebou. Proto je vybaven poměrně velkými nosními otvory na zobáku a dokáže rozlišit množství charakteristických pachů mořské hladiny na poměrně velkou vzdálenost. Potravu přitom dokáže vyhledat i v šeru nebo za zhoršených podmínek viditelnosti.
Také u některých dinosaurů – nejbližších příbuzných dnešních ptáků – je předpokládán skvělý čich. Například proslulý svrchnokřídový teropod Tyrannosaurus rex měl ohromné čichové laloky v mozku a vzhledem k velikosti jeho nosní dutiny (lebka měří na délku 1,5 metru) lze předpokládat, že v rozeznávání pachů možná předčil i dnešní šelmy.
