Kamenný královský hrad Loket je více než 800 let staré sídlo a tyčí se na žulovém masívu, který obtéká řeka Ohře. První dochovaná písemná zmínka o Lokti pochází z roku 1234. Později za vlády Přemysla Otakara II. docházi k velké přestavbě hradu v raně gotickém slohu. Za nepokojů proti králi Janu Lucemburskému nachází na Lokti útočiště královna Eliška Přemyslovna s maličkým Václavem, pozdějším císařem římským Karlem IV. Přestože je zde ve svých tří letech vězněn, rád se na Loket v dospělosti vrací.
Nejenom to. Otec vlasti, Karel IV., zařadil Loket po boku Karlštejna mezi sídla, která nesmějí být české koruně nikdy zcizena. Místní hrad však patřil k nejpevnějším místům Evropy a za jeho hradby se nedostali ani velcí válečníci. Opevněné město Loket s hradem mnozí nazývali “klíčem ku Království českému”. Ve středověku se totiž říkalo, že kdo dobude Loket, dobude celé Česko.
Příznivci tajemných příběhů a záhad si tu přijdou na své, hlavně v expozici útrpného práva, neboli tortury. Útrpné právo, neboli způsob jak vymoci z obžalovaného doznání, mělo několik stupňů. K nejmírnějším patřilo zastrašování slovem (territio verbalis), k nejhrůznějším pak mučení mučícími nástroji. Řada způsobů týrání je barvitě popsána v knize Malleus Maleficarum neboli Kladivo na čarodějnice, kterou vydala katolická inkvizice. Jsou zde k vidění figuríny v životní velikosti, které předvádí několik způsobů mučení spolu s nervy drásajícím zvukovým doprovodem.
Toto je třeba vodní lavice. Ta byla užívána španělskou inkvizicí už ve 14. století. Je to strašné mučení, při kterém má člověk pocit, že se topí. Nebožák se snaží polykáním litrů vody zabránit vniknutí vody do plic a následnému utopení. Při neustálém nalévání se roztrhne žaludek a voda zaplní celou břišní dutinu, což způsobí smrt.
A toto je Štrakakal.
Je to střapatý mužíček, který drží v jedné ruce knihu a v té druhé hřeben. Chodí po hradě a vyhledává rozcuchané návštěvníky, zvláště děti. Najde-li takové rozcuchané děti, udeří je knihou do zad a hřebenem učeše. Podle pověsti je to proto, aby všichni dbali upraveného vzhledu.
A ten, kdo se dotkne špičky vousů Gottsteina na loketském hradě, bude si přát dobrý úmysl a zanechá zde symbolický peníz, tomu se přání vyplní. Ale běda tomu, kdo se dotkne kyje rukou za zády, či jenom na zlý úmysl pomyslí….Toho do roka stihne Gottsteinův hněv!
