„Zmrzačené děti nemají žádný zvláštní způsob myšlení a na život kolem sebe se dívají docela stejně jako děti zdravé. Klopýtnou-li o berlích nebo upadnou, či docela bezděčně si přesunou rukou ochrnutou nohu, nepovažují se za ubožáky ani trpitele, neuvažují o tom, jak těžko se pohybují, a zrovna tak jako všechny jiné děti, když přebíhají ohradu nebo přecházejí ulici, myslí jen na to, kam mají namířeno.“ – str. 72 –
Autobiografický román u nás nejznámějšího australského spisovatele Alana Marshalla vypráví příběh vlastního dětství, kdy brzy poté, co začal navštěvovat školu, onemocněl dětskou obrnou. Epidemie tehdy vypukla po roce 1980 ve městě Viktoria a z hustěji osídlených oblastí se šířila až na venkov a kosila děti na osamělých farmách. Alan vyrůstal v Turalle a široko daleko byl jedinou obětí této zákeřné nemoci a stal se tudíž pro místní jakousi raritou. Bohužel, zanedlouho poté, co ochrnul, se mu začaly smršťovat svaly na nohou a nohy se mu postupně zkřivily. Tehdy se o této nemoci pranic nevědělo. Lékaři si nevěděli rady.
Alanovo vyprávění je zcela upřímné, nesentimentální. Zcela otevřeně vypovídá o svých pocitech a zkušenostech, které během nelehkého dětství nabýval. Alan měl však neskonalé štěstí, že byl pozitivní a byl obklopen milující rodinou a kamarády, kteří mu pomohli překonat toto přetěžké postižení. Dlouhý pobyt v nemocnici, velké bolesti, nemohoucnost chodit. Nic z toho mu neubíralo radost ze života. Nezakrytě líčí, čeho se člověk v takové situaci musí vzdát a co je mu odepřeno. Avšak nezapomíná zdůraznit, v čem naopak takový člověk může dosáhnout více než zdraví a uspěchaní lidé, oč hlouběji se může věnovat své práci a vzdělání. Sám autor tvrdil, že nebýt osudového onemocnění, asi by se byl nestal takovým spisovatelem, jakým byl.
„Zmrzačené dítě si neuvědomuje, jak je postiženo, má-li obě nohy vyřazené. Často mu nemohoucí nohy vadí, ale pevně věří, že mu nikdy nebudou bránit, aby dělalo, co chce, nebo aby se stalo, čím se chce stát. A začíná-li se na ně dívat jako na svoje neštěstí, pak jenom proto, že mu to někdo řekl.“ – str. 70 –
„Děti nedělají nejmenší rozdíl mezi svým chromým druhem a kamarádem, který má obě nohy zdraví. Dítě se za chromou nohu nestydí, teprve když se naučí chápat pohledy dospělých, kteří nedovedou skrýt své pocity, začne se takovým lidem vyhýbat.“ – str. 70 –
Autor navštívil tehdejší Československo a v Jánských Lázních promluvil k dětem postiženým obrnou. Kniha byla zfilmována českým režisérem Karlem Kachyňou.
Technické poznámky: Kniha byla vydána v roce 1986 nakladatelstvím Mladá Fronta. Edice Třináct, svazek 94. Celkem má 216 stran. Autorem je Alan Marshall. Překlad z anglického originálu Zora Wolfová.
Recenze knihy Už zase skáču přes kaluže
Domů » Recenze knihy Už zase skáču přes kaluže
0 Komentářů