Znáte to, když jedete někam daleko, dlouho, je jedno na čem nebo v čem, ale sedíte a cesta je dlouhá, zadek bolí, jste rozlámaní, unavení, žízniví, neboť cestou nepijete, abyste nečůrali a taky hladoví. Znáte, že jo 🙂 Tak takhle jsme začali dovolenou my. Jenže když jsme natěšeně přišli na náměstí a v restauraci, kterou známe bylo beznadějně plno, přišlo zklamání. Hlad a žízeň byla ale silnější než my, takže, když jsme viděli volná místa naproti, šli jsme tam. Cedule hlásila velkým písmem – Krajová kuchyně, Světové menu, Speciality. No tááák, jdeme tam 🙂 Odpustíme jim i ten nesklizený bordel na stole…. Po nějaké době přišla slečna, mladá, vypadlá z devadesátých let. Nejdříve šla vedle ke stolu, kde seděli rakušáci. Už jak tam šla, věděla jsem, že je zle 😀 Německy jí prosí o menu v angličtině nebo němčině. Kouká na ně, jak z jara. Vůbec, vůbec nechápe nic. Gestikulují tak, že by to pochopil i slepej, ale slečna ne. Vzdávají to a zapínají google překladač nad jídelním lístkem. S úlevou, že mluvíme stejnou řečí jde k nám. Já vím, že za to holka nemůže, že nepobrala mnoho inteligence, ale takovýho debila jsem nepotkala dlouho 😀 Vlastně jo, máme takovou sousedku 😀 ta je ale na jednu samostatnou kapitolu, poněvadž to fakt stojí za to, to se pobavíte…. No, tak to zvládla, napsat si 4 jídla a 4 pití na lístek. Nejprve z tabule přišla ta krajová kuchyně. Od vedlejšího stolu slyšíme „no to snad nemyslí vážně?!“ žena z mužem vstává od stolu a odchází prostě pryč. Koukáme jim zvědavě do talířů, kde leží 4 okoralé bramborové knedlíky, polité mraženým špenátem a na tom něco, co asi měli být vrabci. Možná by se to dalo sníst, kdyby to stálo 60 Kč, ale jídla začínala na 170 Kč. Začínáme se bát 😀 „Hele ale tak na smažáku s hranolkama se nedá nic zkazit, to bude ok.“ Slečna bublající bahno nese 2 talíře s prstama uvnitř, položí a odchází. Za chvíli dorazí druhá, v ruce jeden talíř. „Slečno, můžeme taky dostat příbory?“ Za nějakou chvíli dorazí příbory a za další i můj talíř. Holky se hladově pustily do smažáku, který byl tvrdý a mražených polosyrových hranolek. Přítel, který si objednal burgera a steakové hranolky, kouká zamyšleně do talíře. V černé housce z tesca je také černé cosi. Polemizujeme, zda se jedná o zkaramelizovanou cibulku, balsamiko nebo spálené barbecue. To bude asi ta specialita 😀 A já dostala to světové menu. Na talíři je rýže podivného tvaru, 4 ploché rozklepané nudle masa, jedna tlustá kostka, mražená polévková zelenina a uho bez chuti. „No tyvoleee.“ Koukáme na sebe, do talířů a zase na sebe a nevíme, zda se máme smát či plakat. Hlad je silnější a tak to zkusíme. Nejde to 😀 Smích nás přechází do chvíle, než naše malá Viktorka nadšeně nahlas volá „Jeee, hele, tady je nudlička?!“ a vsrkne si ji do pusy. „Jaká nudlička Viky?“ „No z polívky!“ „Kdes jí našla?“ Tady byla, pod salátem.“ Odkládáme nedojedená jídla, slečna přichází a ani jí nenapadne se zeptat, co bylo v nepořádku. Přítel se pak večer smál a říkal „Já když jsem slyšel, jak se jí ptáš „Slečno, vám dneska nedorazil do práce kuchař?“ „Tak jsem věděl, že bude průser“ 😀 „Dorazil, proč?“ Výraz iqtykve…. Ještě chvíli se prodýchávám a pak vyrážím k výčepu platit. „Zaplatím“ hlásím její kolegyni. Podá mi účet na kterém stojí 1775 Kč. A pověstná poslední kapka dopadla. 😀 Nozdry se roztáhly a pára vyšla samovolně ven. „Tohle není můj účet!“ „A kde jste seděla a kdo vás obsluhoval?“ Pokývnu hlavou na pitomia. Když slečna s kasírkou vidí, jak se tvářím, řekne, že mi to spočítá na kalkulačce. „Něco tak příšerného, jsem jedla naposled před 25 lety na základní škole.“ Vyděšeně na mně hledí „Prosím?“ Opakuji jí to. „Vám nechutnalo? A co jste měla? Ostatním taky nechutnalo? To mně mrzí, to jste mi měla říct.“ „A co byste udělala? Tohle je na výměnu kuchaře, tady vůbec nic jiného nepomůže!“ Slečně držíc kalkulačku se rozklepali ruce. „Na vás je hrozně vidět, jak jste nespokojená“ „Ano, to jsem, zaplatím prosím vás“ „Tak co jste měli k pití?“ „3 limonády, malé pivo. A k jídlu? Diktuju jí to. Nervozně ťuká. „A co jste měli k pití?“ zeptá se…. Zavírám oči, zhluboka se nadechnu, dám jí peníze na bar a odcházím…
Takže přátelé, dneska je to sice taková recenze, ale muselo to ven 😀 Tímto vás varuji, až někdy přijedete do Mikulova, dávejte si pozor, kam si na náměstí sedáte a vždycky, vždycky raději počkejte na uvolnění stolu 😀 Neříká se totiž nadarmo, že nejhorší je srážka s blbcem… a taky s nasranou Lů 😀 Hezký večer
