Alespoň některá z našich přesvědčení jsou pozitivní a přínosná, ta nám pak slouží celý život – např. “přecházej ulici jen na zelenou”, “než přejdeš, rozhlédni se na obě strany”, atd. Jiné myšlenky jsou užitečné jen v dětství – např. rada “nevěř lidem, které neznáš”. To je dobré pro dítě, ale pokud se tím bude řídit dospělý, zůstane izolovaný a osamělý.
Proč se tak zřídkakdy ptáme sami sebe: “Je to skutečně pravda?” Proč například věříme tvrzením typu “to nezvládnu” nebo “těžko se učím”? Kde se takové přesvědčení vzalo? Je to ještě pravda? Věříte tomu i dnes? Jen proto, že to neustále opakovala učitelka v 1. třídě? Nebylo by vám líp, kdybyste se té myšlenky vzdali?
Například tvrzení “kluci nebrečí” vychovává citově uzavřené muže, “holky nelezou po stromech” zase ženy, které se bojí projevit tělesně.
Jestliže vás od malička učili, že svět je nebezpečné místo, pak cokoli, co se dozvíte a co tomu odpovídá, přijmete za pravdu. Jestliže jste se naopak naučili, že svět je bezpečný, věříte, že láska je všude kolem vás.
Když vám v dětství vštěpovali, že všechno je vaše vina, pak se budete neustále cítit provinile. Vyrostete v člověka, který se neustále omlouvá. Jestliže jste se učili věřit, že s vámi nikdo nepočítá, budete díky tomu stát vždy na posledním místě. Někdy jako byste byli neviditelní.
Učili jste se v dětství věřit, že vás nikdo nemá rád? Pak jste zřejmě osamělí, a i když navážete přátelský nebo milostný vztah, nevydrží dlouho. Učili vás doma “máme málo”? Pak máte určitě často dojem, že jen tak tak vystačíte s příjmem anebo se nemůžete dostat z dluhů. Jaká přesvědčení jste se naučili v dětství vy?
Zdroj: Louise L. Hay: Miluj svůj život
Foto: Pexels
