Cupině už brnkla šedesátka o nos. Je menší tmavovláska s výraznýma tmavě hnědýma očima. Ani silná, ani tenká, babka jako lusk. Nevím, jak a kdy se dostala k veteránské atletice, ale pár let už to bude. Jako mladá se atletice nevěnovala. Až nyní běhá dlouhé tratě. Cupina se rychle seznámila a skamarádila se svými štrekařskými vrstevnicemi, se kterými má mnoho společných témat. A ta se netýkají pouze atletiky, ale i přepestrého života zralých, zkušených a životem zkoušených žen. Jezdí na mnoho závodů a pravidelně se zúčastňuje mistrovství republiky, Evropy a občas i světa. Na mistrovství České republiky se přihlásila na neobvyklou a velmi náročnou trať. Pro ženy veteránky je to 2000 metrů překážek. Tuhle trať Cupina ještě nikdy neběžela. Jak se později ukázalo, asi se ani předem příliš neinformovala, co a kdy ji za trati čeká.
Jeden z nejatraktivnějších závodů dne je odstartován a dámy se, po startérově výstřelu, zčerstva a za sucha rozbíhají. Oděny v atletických dresech, některé „se lvíčkem na prsou“ a v různobarevných tretrách. Vyrážejí velmi odhodlaně. Chvíli běží bez překonávání překážek, ale netrvá dlouho a najednou jim stojí v cestě zátaras, který je potřeba překonat. Vyskočit na něj a seskočit na tartan je pro dámy nad padesát i šedesát let obdivuhodný kousek. Ty kousky předvádějí na ovále čtyři a oválů se běží pět. Děvčata narozená před rokem 1950 přeskakují zátarasy. No, přeskakují… Některá jako srnky, jiná jako medvěd panda. Pro diváky je manévr na vodním příkopu docela k pobavení, pro běžící už nikoliv. Á, je tady vodní příkop! Nejatraktivnější místo závodu. Především pro všechny ty, kteří neběží. Jakmile dáma seskakuje a někdy slézá z překážky do vody, nadšení majitelé fotoaparátů lehají v blízkosti vodního příkopu na zem, plazí se po břiše, jen aby získali ten nejvíce kompromitující záběr závodnic. Někdy na překážce s rukama nad hlavou, jindy ve vodě s hlavou nad hladinou. Na tribuně za vodním příkopem se vytváří valná hromada fandící svým favoritkám. „Cupino jeď!“ „Maruš, jdi do nich!“ Evo, necourej se!“
Cupina z neznalosti v prvním kole vodní příkop vnějším obloukem obíhá v domnění, že je vše v pořádku. Ovšem do té doby, než jí běží v ústrety bdělý rozhodčí, který jí pantomimicky navádí na přikázaný směr jízdy. Cupina nechápe. Proč jí do toho ten rozhodčí kecá, proč šermuje rukama?! Ale bouřlivé hulákání diváků a důsledný pan rozhodčí ji nasměrují na vodní příkop. Naštěstí ji pan rozhodčí nediskvalifikuje. Plazící se fotografové už jsou připraveni, ani jim nevadí, že leží ve vycákané vodě. Teď jsou na lovu. Běžící Cupina jako lovná zvěř vypadá. Vyděšený pohled na dřevěný zátaras, za nímž je vodní příkop a zlomek času, kdy ji bleskne hlavou, že „to“ musí nějak překonat. „No co, plavat umím“, ujistí se v duchu. Přibíhá k černobíle pruhovanému břevnu, 76 cm nad zemí a pokusí se na něj vyskočit. Nepodařilo se. Vrací se o několik metrů zpět a s rozběhem opakuje pokus. Tentokrát to vyšlo, pomáhá si rukou. S hrůzou v očích jí dochází, že teď z té výšky musí seskočit do ledové vody. Kdo by čekal, že do půli lýtek, jako elegantní etiopští běžci, nedočkal by se. Cupina mizí celá. Po pěti vteřinách vyplave, vyplivne deci pitné vody, pokusí se o několik zběsilých nádechů a drobnými krůčky vycaprtává z vodního příkopu. Úplně mokrá, schvácená, dvaašedesátiletá žena, matka dvou dětí a babička čtyř vnoučat. Z trenýrek jí crčí voda, trvalá nabyla podoby utonulého beránka, řasenka se rozplakala. Tretry hlasitě a rytmicky čvachtají a Cupinu čekají ještě čtyři ovály se čtyřmi ledovými koupelemi.
Tak si říkám, proč to ty ženy dělají? Vždyť se stačí podívat na jejich výrazy. Trápí se? Trpí! Anebo ne? Já bych tedy zdechla. Bylo to k nevíře, ale naše kamarádka Cupi závod dokončila a ve své věkové kategorii W60 dosáhla na medaili. Na bronzovém stupínku se šťastně usmívala, ba dokonce smála a slíbila nám, že si „steepla“ pro velký úspěch zase brzy zopakuje.
