Chtěla bych se s vámi podělit o nepříjemnou situaci, která se mi stala s mým malým dítětem a kočárkem.
Bylo to v době, kdy ještě byly nákladní vozy, kam se dávala zavazadla, kočárky a větší náklady, které se nedaly dát do vagonu.
Jela jsem na návštěvu k rodičům do malé vesničky, kde nebyl ani výpravčí, ale bylo tam dlouhé nástupiště. Nákladní vlak býval někdy vepředu, někdy vzadu.
To člověk poznal, až když vlak přijel. Samozřejmě při mé smůle tento vagon byl až na konci vlaku, letěly jsme s mamkou dozadu peronu a s kočárkem to nebyla žádná legrace. Dítě jsem vyndala z kočárku a snažila se dát do nákladního vozu kočárek, kde byl pán, který mi sice s kočárkem pomohl…
Pán z nákladního vagonu táhl kočárek dovnitř a já jsem šla nastoupit s dítětem v náručí do vlaku, když jsem byla na prvním schůdku, vlak se začal rozjíždět. Začala jsem řvát, protože jsem měla strach, že mi dítě vypadne z náručí a spadne mi pod vlak. Maminka letěla dopředu a řvala na strojvedoucího jak šílená.
Chyba byla u obsluhy, prostě to odpískala, že jsou všichni cestující nastoupení a nepodívala se pořádně a tak strojvedoucí vlak dal do pohybu.
Lidé z okýnek na ni křičeli, co to udělala, ať vlak zastaví. Po chvilce vlak zastavil, ale to už jsme byli mimo stanici. A já stále s dítětem stále na schůdkách u vagonu.
Přece jen pud sebezáchovy ve mně pracoval a tak jsem nastoupila a roztřásla se a začala plakat. Tehdy bylo dítěti 8 měsíců, tak toho moc nechápalo.
Když jsme dojeli do našeho města, šla jsem k výpravčí vynadat a řekla jí, že si na ni budu stěžovat. To jsem také udělala, napsala jsem na inspekci, co se nám stalo. Slibili, že to vyšetří.
A tak se taky stalo.
Později mi přišlo vyrozumění, že zaměstanci drah byli kázeňsky i finančně potrestáni. Ale mně nešlo o potrestání, šlo mi o to, aby se to nestalo jiným lidem. Sice můj příběh měl štastný konec, ale zážitek z něho vidím dodnes.
V té době jsem sice byla mladá, ale uvědomovala jsem si, co může lidská nedbalost způsobit.
Bohužel si myslím, že v dnešní době by se mým případem nikdo nezabýval. Lidé jsou k sobě lhostejní. Dokonce když vidím v krimi zprávách, že naši policajti přejedou spícího člověka na okraji silnice a přejedou ho, nic se jim nestane.
Prý nebyl vidět. Kdyby to udělal obyčejný řidič, tak by dostal pokutu, body dolů a ještě by musel platit odškodné, což je dnes móda. Každý se odvolává, každý chce odškodnění, prosím, ale všem dle stejného metru všem. Věřím, že se těm policajtům nic nestane a odloží se to ad acta.