Právě jsem dočetla knihu od slovenské spisovatelky
Evy Urbaníkové – Nakresli mi vítr.
Kniha je slabá, čte se dobře, ale příběh he docela smutný. Hodně smutný.
Kniha je slabá, čte se dobře, ale příběh he docela smutný. Hodně smutný.
Jedná se o skutečný příběh, autorkou upravenýdo knižní podoby
a člověk jen zírá…
Skutečný příběh Slovenky Marcely, kterou zaslepila vášeň a zamilovanost natolik,
že skončila ve vězení.
Kniha o tom, jak tenká je hranice mezi správným a nesprávným,
jak křehká je sebeláska ve srovnání s touhou po tom,
abychom byly milované mužem…
Je o mateřské lásce, o selhání, o lidské zlobě a o tom,
že za mřížemi slovenských věznic se nachází mnoho osudů,
které se do novin nedostanou a které si tam,
v “chládku”, musí vytvořit svůj vlastní svět…
Skutečný příběh Slovenky Marcely, kterou zaslepila vášeň a zamilovanost natolik,
že skončila ve vězení.
Kniha o tom, jak tenká je hranice mezi správným a nesprávným,
jak křehká je sebeláska ve srovnání s touhou po tom,
abychom byly milované mužem…
Je o mateřské lásce, o selhání, o lidské zlobě a o tom,
že za mřížemi slovenských věznic se nachází mnoho osudů,
které se do novin nedostanou a které si tam,
v “chládku”, musí vytvořit svůj vlastní svět…
že skončila ve vězení.
Kniha o tom, jak tenká je hranice mezi správným a nesprávným,
jak křehká je sebeláska ve srovnání s touhou po tom,
abychom byly milované mužem…
Je o mateřské lásce, o selhání, o lidské zlobě a o tom,
že za mřížemi slovenských věznic se nachází mnoho osudů,
které se do novin nedostanou a které si tam,
v “chládku”, musí vytvořit svůj vlastní svět…
abychom byly milované mužem…
Je o mateřské lásce, o selhání, o lidské zlobě a o tom,
že za mřížemi slovenských věznic se nachází mnoho osudů,
které se do novin nedostanou a které si tam,
v “chládku”, musí vytvořit svůj vlastní svět…
že za mřížemi slovenských věznic se nachází mnoho osudů,
které se do novin nedostanou a které si tam,
v “chládku”, musí vytvořit svůj vlastní svět…
v “chládku”, musí vytvořit svůj vlastní svět…