Počátky výkladů snů a sestavování seznamů znamení se s jistotou datují do 12. dynastie Střední říše (tj. po roce 2000 př. n. l.). Motivy výkladů snů shromažďovali běžní lidé, kteří si sami vykládali sny, a písaři tyto motivy studovali a pečlivě je zapisovali do snářů.
Byly zaznamenávány pouze charakteristické, běžné motivy, které sloužily k porovnání zkušeností se sny jiných lidí. Mnohá témata snů odrážela každodenní starosti obyčejných lidí. Někteří badatelé se domnívají, že egyptské snáře vycházely z ještě starších, mezopotámských sbírek, které však již dnes neexistují.
Snáře byly určeny “odborníkům” – profesionálním vykladačům, a až v pozdní době (tj. po roce 700 př. n. l.) byly seznamy výkladů znamení zpřístupněny široké veřejnosti.
Je zajímavé, jak již tehdy byly pojaty výklady snů. Celkově bylo vykládání snů založeno jednak na slovních hříčkách, a také na předpokladu, že negativní symbol znamená ve skutečnosti dobrou věc a naopak – dobrý symbol znamenal něco špatného. Ze snářů vyplývá, že podobné sny byly někdy interpretovány odlišně. To znamená, že se při sepisování výkladů znamení skutečně vycházelo ze skutečných prožitků/zkušeností, a vykladači snů měly hodně prostoru k osobní interpretaci na základě osobnosti snícího člověka.