Příběh poutního místa U Studánky má svou přesně datovanou historii. Začíná v létě 1848, kdy zde na základě opakujícího se snu jedné osleplé ženy hledali a nalezli pramen, jehož voda jí skutečně vrátila zrak. My toto místo objevili před časem díky naší rodinné zálibě v geocachingu.
Zpráva o zázraku se rychle roznesla a lidé začínali přicházet. Pramen je proměněn v studnu se stříškou, o deset let později tu patrně již stojí i prostá kaple Božského Srdce Páně. Časem přibyly i dvě malé zděné kapličky. Poutní místo získává na věhlasu, a proto je v roce 1893 ve svahu nad studnou postaven novorománský kostel Navštívení Panny Marie ze žlutavého pískovce, jehož vnitřní výzdoby se ujímá kocléřovský malíř.
Během pěti let pokrývá stěny i strop svatostánku figurálními i ornamentálními motivy a tato výzdoba řadí svou originalitou tuto církevní stavbu mezi jedinečné památky. Kostel se stává – spolu s širokým pískovcovým schodištěm, začínajícím u studny – dominantou celého poutního místa. Zároveň je zde zbudována i křížová cesta se čtrnácti zastaveními zobrazenými na litinových deskách, doplněná kaplí Getsemany a kaplí Božího hrobu. Věřící sem přicházejí o každém mariánském svátku a jejich účast bývá tak hojná, že je už ani kostel nedokáže pojmout: mše se často slouží na volném prostranství.
Po roce 1945 tradice církevních slavností U Studánky úplně nezaníká a bohoslužby se tu konají, i když se stále menší účastí, až do 70. let. Tehdy už začíná být halvní starostí hrstky věřících stav staveb, na jejichž opravy nejsou peníze. Zanikají dvě malé kapličky, stříška studny a křížová cesta přichází o 4 ze svých obrazových zastavení. Zle se vede i malbám v kostele, jehož střechou zatéká.
Pomoc přichází až po roce 1989, a to především ze strany bývalých německých rodáků, kteří zakládají fond na záchranu a obnovu památek.
Královéhradecký farář P. František Beneš začal s obnovou kostela Navštívení Panny Marie U Studánky.
V roce 1990 je v poutním kostele znovu vysvěcen zvon a provedeny nejnutnější opravy. O pět let později dochází k renovaci nejstarší kaple. Opravuje se a čistí studna, restauruje socha archanděla Michaela a postupně jsou opravovány i litinové plastiky křížové cesty. Štědrý finanční odkaz jednoho z bývalých německých rodáků, pana Springera ze Stanovic, v roce 1998 umožnil opravit široké pískovcové schodiště a rekonstrukcí prošly i plastiky křížové cesty, které byly osazeny na původní místa.
Krásne miesto z ktorého vyžaruje kľud.
poutní místa mají vždy něco do sebe 🙂
souhlasím :-), hezký příběh pro mne neznámého místa 🙂
Děkuji, mám taková místa také moc ráda.