YvettaEllerová

Kdybych vám svůj příběh vyprávěla, řekli byste "peklo", ale vlastně se vůbec nic strašného nestalo. Jen jsem žila, abych přežila. Onemocněla jsem (a docela vážně), uzdravila se… (s pomocí druhých, kteří mne to naučili). O bolesti ve vztazích psát nebudu. O ztrátě zaměstnání také ne. (Z příběhu se totiž dnes stal byznys, který moc neumím.) Ale psát umím, to ano. A tak píšu – básně, písně, které zpívám, převádím do slov inspirace od andělů, od života, od lidí, přírody. Miluju tvoření. A děti. Svoje, i ty, o které jsem více než 30 let pečovala, z toho 21 let ve waldorfské školce, kterou jsem založila a 21 let řídila, až mi ji starostka zrušila. Miluji děti, protože jsou zázrak, který se mi v životě udál 3x a který se ve světě děje v každé pikosekundě. A tolik zázraků asi neumí lidstvo ani unést, viďte?
Inu, jsem šťastná a nechci si stěžovat, i když se mi občas chce. Normální ženská, která tu a tam vidí za roh a zároveň umývá záchod po kočce i po lidech, přehrabuje se ve špinavém prádle, aby jej přetvořila na voňavé a čisté… a tak… snad … to někdy doplním. Změním – v obsahu psaném i žitém.
Posílám všem tímto po-zdravení.
S vděčností Yvell