NikolaKrajíčková

Kdysi jsem bývala obyčejná puberťačka, která neměla o tom "pravém" životě ani páru. Asi jako každý v tomto věku. Jenže pak jsem jednoho krásného dne zavítala na představení Jaroslava Duška, Čtyři dohody a tenkrát se mi obrátil celý můj vesmír nohama vzhůru. Nasála jsem spoustu pozitivní energie a přes všechny strasti, které by slečna, dnes už žena 🙂 mého věku neměla rozhodně nikdy zažít, jsem překročila se vztyčenou hlavou a s úsměvem na rtech. Mám na mysli například jednoho bývalého přítele, který mě bil. Dalšího bývalého přítele, který mě požádal o ruku a později zmizel, nechal mě samotnou v obrovských dluzích, na kterých měl jisté zásluhy on, ale nechtěl o tom slyšet ani slovo. Musela jsem se asi 100x stěhovat, protože mám prostě smůlu na lidi, vždy jsem si "vymazlila" svůj pokoj, ve kterém jsem chtěla relaxovat a nasávat další energii, neuběhly ani dva měsíce a většinou mě čekal další šok v podobě dalšího stěhování. Přátelé mi při první příležitosti vrazili kudlu do zad, i když jsem jim ze svých posledních sil vždy pomáhala, jak jen jsem mohla. Co se týče přátel, tato kapitola prošla velmi jemným sítem a dnes jich mám jen pár, ale opravdu vzácných, především v rodině mám ty nejlepší kamarády a kamarádky. Dobře, znám takových případů jako jsem já více 🙂 Ale pokud se kolem sebe porozhlédnu, spousta těch případů už nevěří lidem nebo svojí budoucnosti. Ale proč? Všechno jsou to přeci jen zkušenosti…..:) Nejvíce cenný dárek, jaký můžeme od života dostat. Moji rodiče (ačkoli jsou již dlouho rozvedeni a jejich společné, nadmíru nespokojené manželství, které je také velkou bolestivou kapitolou v mém životě a promrhaném, neprožitém dětství) se mi občas škodolibě smějí (ve více než dobrém :), že je až neuvěřitelné jakou mám v životě smůlu 🙂 Ale hned na to dodávají, že to vše kompenzuji svým úsměvem a neuvěřitelnou chutí každé ráno vstát pravou nohou a začít každý den jakoby se mi nikdy nic špatného nestalo. Mám spoustu hesel, které mě drží v takovém stavu, v jakém jsem. Žijeme přeci jen jednou ! Ničím tím co jsem popsala, ani jednou situací nebo bolestí můj život neskončil, naopak právě začíná! Stále studuji a nehodlám přestat. Z bříška mám domeček pro miminka a nemůžu se dočkat na toho nejdůležitějšího chlapáka v mém životě! 🙂 Ačkoli jsem se vdala, co si budeme povídat, když čekáte miminko s chlapem, spíše klukem, který na to není připravený, není to žádná procházka růžovým sadem, jenže tohle je prostě moje smysl nedávající karma. Co nadělám ! 🙂 Další výzva přijata 🙂 Dám do toho všechno a budu se u toho usmívat. Vždyť teď už nezáleží jen na mém štěstí a opravdu šťastný nejste jen díky lásce, penězům nebo slávě. To musíte mít uvnitř sebe. A co je na tom nejkrásnější? Můžete si to vypěstovat úplně sami, vlastně musíte. Nikdo jiný to za Vás totiž neudělá, ani chlap, ať je sebevíc úžasný 🙂