Monika Kukoľ Sochorová

Mám o 9 let mladšího manžela. Říkali, že náš vztah nemůže vydržet ani rok, a už se „poznáváme“ desátý. Také říkali, že mi cizí jazyky nikdy nepůjdou. Získala jsem diplom ze dvou zahraničních škol. Bydlela jsem v Londýně i v Dubaji. Slovo „nejde“ nemám ve slovníku. Zkusila jsem si práci letušky, pracovala ve státní správě i na volné noze. Jako volnonožka se ale cítím nejlépe.

Když se mi narodila dcera s vadou srdce neslučitelnou se životem, byli jsme s manželem zdrceni a na všechno sami. Všechno jsme to překonali a vyšli z této situace silnější. Pak přišla rodičovská dovolená a tlak okolí (i v mé hlavě) byl tak silný, že jsem „potřebovala“ pracovat a založila si svatební agenturu. Jenže jsem se trošku přepočítala. Dceru o víkendech neměl kdo hlídat, tak jsem své podnikání pověsila na hřebík…

Několik let poté, a po zkušenosti s prací v korporátu jsem najednou nevěděla, kam dál. Strejda Google mi nabídnul koučink. Až ten mě “dostal”. Koučuji ve firmách i externě, s klienty nastavujeme nové cíle a měníme stereotypy v myšlení. Nakonec i já vystoupila ze své komfortní zóny (musím jít příkladem:) a začala pořádat workshopy na různá témata jako sebevědomí, time-management, emoce nebo jak na naše strašáky v hlavě.

Nikdy není pozdě. Změna je možná, na což poukazují i vědecké poznatky neurovědy posledních let. Jsem zářným příkladem, že kde je chuť a vůle, můžeme hory přenášet.