KristýnaStoklásková

O KRISTÝNĚ
Od dětství jsem chtěla být letuškou. Představovala jsem si, jak pečuji o cestující a zároveň procestuji celý svět. Babička pracovala na letišti, takže jsem za ní chodila a s každým vzlétajícím letadlem jsem snila. Když jsem se pak měla rozhodovat, co studovat, bylo to jasné, šla jsem studovat hotelovou školu, kde se vyučovaly 3 světové jazyky a kde jsem se dokonce začala učit i znakovou řeč, abych dokázala pomoci opravdu všem a ve všech situacích. Malovala jsem si to, jak jdu na cestě za letuškou, ale jedna věc mi nedošla. Dělá se mi od mala špatně v dopravních prostředcích. Bohužel to s věkem neodeznívalo a mně se tak můj sen zbortil jako domeček z karet a já se musela držet při zemi. Doslova.
Začala jsem pracovat jako servírka a vlastně jsem byla taková pozemní letuška a vypracovala jsem se až na provozní restaurace. Po nějaké době mi ale přišlo, že nějak není kam dále růst a že bych chtěla víc.
Naivně jsem se domnívala, že když jsem se vypracovala až na provozní hotelu a vystudovala jsem a odpromovala z personalistiky, tak na mě čekají s otevřenou náručí v administrativě a v HR, ale nebylo to tak.
Takže jsem musela zpátky na zem. Znovu. Začít pěkně od píky, jít s platem o polovinu dolů a pracovat jako asistentka. Viděla jsem v té práci smysl a z asistentky jsem se vypracovala na Office managerku a poté na Operations managerku, kdy jsem se podílela dokonce na řízení firmy a najednou i já měla svoji asistentku!
V roli Operations managerky jsem si uvědomila, že vytvářím své lepší já a že umím vzdělávat druhé, protože v operativě a v asistentských pozicích mě nic nepřekvapí, vím přesně, kde jsou priority, jak být samostatná a proaktivní, jak nést zodpovědnost za to, co dělám a jak budovat vztahy založené na důvěře. Na svou tehdejší asistentku jsem dodnes neskonale pyšná.
Po nějaké době jsem chtěla začít podnikat, ale nějak jsme si říkala, že by to chtělo parťáka. Vždycky jsem chtěla pracovat v tandemu. Náhoda tomu chtěla a já se propojila s projektem pro asistentky. Byl to pro mě doslova dream job, plnila jsem si sen, předávala jsem vše, co umím. Pracovala jsem dnem i nocí v domnění, že budu budoucí partner této nově vznikající společnosti. Jenže parťačka měla jiný názor. Znovu jsem cítila, jak padám zase na zem. Ale co můžete udělat, když padáte na zem. Zase se od země odrazit a já už to znala. Věděla jsem, že už jsem dost silná a že to dám!
A tak děkuji bohu za tento střet s realitou, který jsem potřebovala. Potřebovala jsem nastartovat pořádně motory a začít makat konečně sama na svém. A najednou jsem si uvědomila, že znovu létám, měla jsem a mám hlavu v oblacích ze všech těch nápadů a věcí, které můžu předat. Takže vlastně já jsem letuškou – tou co ukazuje, co se má udělat, když je letadlo v nebezpečí, tou co dokáže posloužit, ale i pomoci a přijít s dobrým nápadem a řešením, když je třeba. Ta letuška ve mně pořád je a dneska už můžu říci, že už v tom zase lítám