Aktivita

Vidět do hlavy druhému nelze, ale umět se vcítit do jeho pocitů a prožívání, toho jsme schopní. A našim vztahům tato schopnost empatie prospívá. Jak je to skvělý pocit, když někdo druhý chápe naši těžkou situaci a nesoudí a neradí? Naučit se schopnosti empatie, vcítění se do druhého, je klíčové pro dobře prosperující vztahy. Nejen partnerské, ale i ty přátelské, rodinné, mateřské či pracovní. Jak empatii trénovat, nebo se jí naučit?
Empatie souvisí s pocity a city  někomu. Když mluvíme o empatickém člověku, jedná se o jedince, který se nesnaží uhádnout, jak se ten druhý cítí, ale cítí to stejné jako druhý člověk. Je v jeho pocitech. V tu chvíli dochází ke spojení a vytvoření chvíle porozumění. Vytváří se hlubší vztah, neboť v empatii cítíme, čím si někdo jiný prochází a můžeme reagovat způsobem, který dává smysl a působí autenticky. Nereagujeme protichůdně, nebo tak že ještě více člověka zraňujeme či ho posouváme hlouběji do jeho problému. Empatie se tímto stává mezi lidmi velmi ceněnou dovedností. „Obecně platí, že empatii  považujeme za pozitivní chování, které prospívá společnosti, jednotlivcům a vztahům,“ říká Karina Schumann, PhD, profesorka sociální psychologie na University of Pittsburgh. Neboť její součástí je i motivace lidí si více pomáhat, méně se mstít, zle hodnotit, ale naopak být více shovívavější. Velmi často totiž nevíme, co mělo vliv na chování člověka, co ho k tomu vedlo, jaká traumata si v minulosti prožil, a upřímně, kdo zná perfektně život druhého člověka? Většinou ve svých hodnoceních vycházíme jen z toho, co na první pohled vidíme. Než dáme nálepku a odsoudíme, díky empatii se zastavíme, vžijeme se do pocitů druhého a otevřeme prostor pochopit, proč se věci dějí či se lidé tak chovají. Někdo se s přirozenou empatií rodí, ale většinou se ji učíme během života. Někdo se jí nenaučí nikdy, což může být vysvětlením toho, že není oblíbený, žije sám, nemá přátele či lidé netouží být v jeho společnosti. Štěstí je, že se empatie dá trénovat a naučit.

Empatií k lepším vztahům a komunikaci
Když víte, že vás někdo chápe, mnohem snadněji se mu otevřete a sdělíte mu své skutečné pocity a ukážete mu své já. Otevřenost a autenticita je ve vztazích základ, a ty empatie podporuje. Kdo by chtěl být s člověkem, který předstírá, není sám sebou? Mnoho lidí s takovými lidmi však žije, a proto jejich vztahy mají trhliny a nefungují.
Dalším přínosem empatie je dvojitá dávka štěstí. Když svou radost sdílíte, prožíváte ji ještě víc. Stejné jako sdílet s někým těžkosti, znamená ulehčit si a lépe situaci zvládnout. Empatie má velkou schopnost vyjasnit si nedorozumění, dříve než začnou, protože sdělujete skutečné pocity. Empatie se někdy přirovnává k jakémusi šestému smyslu, kdy zacítíte, co se kolem vás děje a jste schopni adekvátně reagovat. Co se v dané situaci hodí a co nikoli. Vnímáte, co se opravdu s lidmi kolem vás děje a že se něco děje pocítí empatický člověk mnohem dříve než ostatní. Jedním z nejvýraznějších přínosů empatie je ocenit lidi takové jací jsou, být trpělivější a přijímat i druhé, kteří nemají stejné hodnoty a přesvědčení jako my, proto pomáhá odpustit a nechat jít. Posilujeme tím pro vztahy velmi důležitou emoční inteligenci.

„Každý pocházíme z jiného prostředí. Empatie, což je schopnost vnímat pocity druhých, nás osvobodí. To, že víme, odkud druhý pochází; že dokážeme rozpoznat, jak se cítí a jak vidí svět, nám umožní pochopit každou situaci. Když se naučíme nebrat sebe ani druhé tak vážně, zjistíme, že vlastně žádní obtížní lidé neexistují.“ Ralph Smart, kniha Žijme naplno

Trénink empatie
Každý den nabízí mnoho různých situací, kde si empatii můžete trénovat. Je to s ní stejné jako se svaly. Postupně ji zpevňujete. Můžete se zaměřit nejen na sebe, ale i pomáhat svým dětem si tuto schopnost osvojit.
Provádění změn, často malých, v našem každodenním životě může významně ovlivnit naši schopnost vcítit se do jednotlivců a skupin

• Zapojte do života všímavost. S tou souvisí se umět pomyslně zastavit a být tady a teď. Jen tak budete schopni vnímat pocity druhých. Být přítomen v okamžiku, kdy vám někdo něco říká a nepřemýšlet u toho o dalších věcech, či co budu dělat, kam jít, co vyřídit. Tímto trénink může začít.
• Začněte být zvídaví a zároveň zvědaví na zkušenosti druhých. Jak se cítili, když toto a ono prožívali? Sbírejte zkušenosti o pocitech v určitých situacích. Jak se asi cítí dítě, když jde někam poprvé samo? Když vás odmítnou při pracovním pohovoru? Ztratíte milovanou osobu či zvíře? Když nemůžete mít děti?  Když jste v práci, kde se k vám nechovají adekvátně? Když jste jiné národnosti? A ptejte  se sami sebe, jaké emoce byste cítili v jejich pozici a jaký typ podpory byste chtěli, aby vám byl nabídnut.
• Vyvarujte se rychlým úsudkům. Tohle přeci víte a víte, co se má. Co když je to tentokrát jinak? Rychlé úsudky vznikají z úzkého a přímočarého vidění problému. Nevidíme to další, co se za tím skrývá. Nevidíme další úhly pohledu. A proto z nás často vypadne reakce typu “Aha, to jsem nevěděl… takhle jsem o tom nepřemýšlel… tohle kdybych věděl, tak bych se tak nezachoval…”
• Netvořte domněnky a rovnou se ptejte.  Nehádejte, jak se druhý cítí, ale zeptejte se, co člověk právě teď prožívá, co cítí a co potřebuje.
• Zkoušejte nové věci a navazujte nové vztahy. Odkryjí se vám situace, které jste doposud neznali a s tím i pocity, které jste ještě nezažili.

Autor: Petra Kubalová, profesionální koučka
Zdroj: Petra Kubalová, profesionální koučka; kniha Žijme naplno; Karina Schumann, PhD, profesorka sociální psychologie
Foto: Pixabay.com/ autor 99mimimi