Aktivita

Tato kniha byla napsána, aby pomohla čtenáři orientovat se a poznat, že život každé bytosti může být od této chvíle naplněn dobrem a štěstím. V moci každého z nás je zbavit se nemocí, stresu, deprese, jakékoliv těžkosti a jakéhokoliv problému. Stačí, když se otevřete a dovolíte Světlu, aby smělo prozářit vaše srdce tak, aby paprsky jeho léčivé energie mohl vnímat každý, kdo vás potká.. “úvodní slova autorky Jany Musilové”

Proto bych se s vámi chtěla podělit o dojmy a pocity z této úžasné knihy, kterou právě čtu a která patří také do kategorie knih o osobním rozvoji, transformaci a o tom, že jenom my jste tvůrci vlastního života, který můžeme korigovat a vytvořit si krásnou budoucnost.

Ráda bych začala tím, že léčení spočívá v tom si rozpomenout, kdo vlastně jsme a jaký tu máme úkol na této planetě, protože většina lidí na této planetě má dojem, že jsme všichni odděleni, od přírody, od zvířat. Domníváme se, že jsme omezeni prostorem a časem, že jsme tím, co vidíme, když se podíváme do zrcadla. Dříve byli lidé velmi silně spojeni s přírodou, dostávali informace, které je chránily. V dnešní době jediné informace, které přijímáme a jsme ochotni přijímat jsou informace ze sdělovacích prostředků, ale informace, které nezbytně potřebujeme k životu nám může poskytnout pouze naše intuice, protože pokud posloucháme svou intuici, nikdy se nemůžeme dopustit chyby. Jejím prostřednictvím můžeme vnímat věci a události, které se nás bezprostředně týkají, například zda zítřejší jednání se šéfem dopadne dobře či nikoliv, zda se nám podaří vyřešit úkol, který před námi stojí. Bez nároku na pochopení kupodivu nějak víme, že zítřejší jednání dopadne dobře a také že se nám podaří vyřešit úkol.

Není žádné rozumné vysvětlení, proč právě toto víme. Přesto vnitřně informaci přijmeme a nečiníme žádná opatření, abychom jednání odložili nebo hledali jiné řešení úkolu.

Ano, to mohu potvrdit, kolikrát jsem měla zvláštní pocity ohledně nějaké situace nebo události, která se mě má intuice snažila něco říct, ale já prostě měla nějaká plán nebo nějakou vizi a prostě jsem to šla uskutečnit, až po uskutečnění jsem zjistila, že mě má intuice vedla dobře, že jsem ji měla poslechnout. Autorka zde popisuje i různé příběhy lidí, například, že se na ni obrátila jedna mladá žena, matka dvou dětí, s otázkou, zda není sobecké, když si potřebuje v podvečer na chvíli lehnout, že za celý den je toho na ní hodně, a ta chvilka ji pomáhá nabýt zpět ztracenou sílu.

Ženy se často obětují ve prospěch svých rodin. Přijdou domů ze zaměstnání a začnou vařit, prát, uklízet, pomáhat dětem s učením, vyslechnou jejich problémy, poradí a do noci píší úkoly. Kdyby neuvařily a nevypraly, kdyby snad byl na obývací stěně dva dny prach, kdyby ….

Nejde o to utíkat od rodiny, jde o to, vyhradit si třicet nebo třicet pět minut jen pro sebe. Jen pro sebe!
Co jsou vlastně ty staré programy?
Dítě se narodí na svět čisté, ničím nezatížené. Neví, co je dobré a co je zlé. Neví, co je upřímnost a co přetvářka. Neví, kdo je přítel a kdo nepřítel. Netuší, že existuje pravda a lež, podvod, klam a beznaděj … To všechno se musí teprve naučit. Někdo mu musí říct, jak to na světě chodí, pomoci mu rozlišit dobro a zlo, upřímnost a přetvářku. Někdo zkrátka do jeho mysli vloží program, v němž jsou všechny potřebné odpovědi. Obsah programu závisí na programátorovi. Tím jsou v první fázi života dítěte jeho vlastní rodiče. Rodiče naučí dítě základním návykům a rozlišování. Naučí je, co je správné a co nikoliv. Co je vhodné a co se nehodí. Jak se má správně chovat v určité situaci a jak se chovat nemá.

Dobro a zlo, když říkáme, že je něco dobré, máme na mysli, že je to opravdu prospěšné. Ale zapomínáme na to, že si vždy musíme položit ještě další otázku: Pro koho je to dobré? Pro nás? Pro koho druhého? Pro všechny?

Cesta k prozření a pochopení funkce dobra a zla není lehká. To dokazují dějiny lidstva, v nichž se opakují stále stejné lidské chyby.

Přesně tak, tím to opravdu začíná, když se narodíme jsme ničím jiným než čisté bytosti a jak pak rosteme a rosteme stává se z nás to, co společnost uznává, to co nám do hlavy denně vštěpovali rodiče, škola a jiní lidé v naší blízkosti s verzí toho, co je správné a co nikoliv, kdo je dobrý a kdo je zlý atd ..nepopírám, že je nezbytné mít tyto všechny důležité informace, které nám rodiče zprostředkují, takový všeobecný přehled, ale také je důležité si o všem udělat svůj vlastní obrázek, bez ohledu na to, jak to vnímá celkově společnost a tím jediným se bezpodmínečně řídit, samozřejmě není to nabádání k tomu, že člověk má neomezené možnosti a že může všechno bez ohledu na ostatní, ale spíše k tomu mít vlastní rozum a řídit se hlasem svého srdce a své intuice.

Nicméně v další kapitole se můžete dozvědět v jakém stupni duchovního vývoje jste, autorka uvádí, že většina obyvatel na této planetě se nachází na 5 stupni, jsou to lidé, kteří nejsou ani příliš dobří, ani příliš zlí, patří jsem prostí lidé, kteří žijí v rámci norem, o nic zvláštního neusilují, dodržují zákony, ke spokojenosti jim stačí pouze to, že žijí jako ostatní.

Všichni směřujeme k témuž cíli, člověk je rodí beze jména, rodí se vlastně jako NIKDO. Teprve rodiče a místo, kde se narodí, určují startovací linii jeho života. Ta bytost se narodila v určitém místě, v určité kultuře, tyto skutečnosti určí, co z něho vyroste. Když se zamyslíme nad předešlými slovy, může nám zcela oprávněně přeběhnout mráz po zádech. Na začátku je to totiž dítě! Dítě bez historie, nový život, nová bytost, která zkrátka nemá na vybranou …
Můžeme měnit staré programy?
Uvedu zde příběh, který autorka popsala v knize a který může doslova popsat to, jak lze změnit program, který se nám nelíbí nebo si ho zkrátka neuvědomujeme a může nám v životě přinášet právě řekněme “smůlu”, ale všechno jde změnit, pokud chceme a tím můžeme změnit jak svůj život, protože když změníme svůj program, změní se i vše okolo nás.

Alena K. si po celých dvaačtyřicet let svého života myslela, že má ve všem pravdu, že ví, jak žít, co dělat a jak se dívat na svět. Její konverzace zpravidla začala slovy: “No takhle tedy ne, já to vidím úplně jinak.. No to nemyslíš vážně, vždyt’ se strašně mýlíš… Až to uděláš takhle, budeš spokojený.. Tohle mi neříkej, víš že mám ráda osvědčené věci”.

Celý život jednala podle svého programu. A problém měla stále týž: Nikdo o ni neprojevil vážnější zájem, nikomu její přítomnost nikdy nechyběla, neměla přítele ani jiného blízkého člověka, s nímž by si trochu rozuměla. Když ve svých dvaačtyřiceti letech pochopila, o co se zcela zřejmě připravila, chtěla chybu napravit, jenže starý program jí to nechtěl dovolit. Bylo třeba s tím něco hned udělat. Vysvětlila jsem jí, že musí změnit způsob svého myšlení, nahradit negativní přístup k lidem přístupem pozitivním. Že se musí naučit vnímat lidi jako sebe sama – stát se citlivou k jejich problémům, náladám, k vnitřnímu rozpoložení, a že by s nimi měla mluvit tak, jak by si přála, aby oni mluvili s ní …

Byl to zpočátku tvrdý oříšek. Myslela jsem si, že to nikdy nedokáže. Nakonec přistoupila na kompromis. Začala na sobě pracovat v maličkostech. Řekla si, že se pokusí začínat rozhovor neutrální větou namísto negativního podtextu. Měla pevnou vůli a dobrou sebekontrolu. Začala své kolegy oslovovat třeba takto: “Dneska je docela hezký den, nemyslíš? Co by říkal tomu, kdybychom se spolu zamysleli nad tím posledním úkolem? Vydržela dva týdny a zjistila, že se jaksi samovolně dostavují první výsledky. Kolegové s ní začali více komunikovat, jeden si přišel pro radu, druhý, který se jí vždycky líbil, ji dokonce pozval na večeři.

V dalších kapitolách se například můžete dozvědět, Jak realizovat to, oč usilujete, také o Myšlenkách jako o energii, která se manifestuje do reality nebo také jak změnit určitý postoj v životě…a v neposlední řadě, že “ŽIJEME TADY A TED” a budoucnost se vždy utváří z přítomného okamžiku, vždy máme na výběr, jak se rozhodneme, budoucnost není pevně daná, ale je tam nekonečně mnoho možností, co se může stát když …učiníme toto, co se stane..

Cokoliv nás potká má svůj důvod, jsme tady, abychom se učili, k učení nám pomáhají právě vzájemné vztahy. Na své cestě k dokonalosti se neustále setkáváme s nedokonalostí. Kdybychom totiž nepotkávali nedokonalost, nemohli bychom hledat její protiklad, netušili bychom, že existuje a nebylo by čemu se učit. Hledáme dokonalou květinu, řeku, bytost, lásku. Může být láska nedokonalá? Může. Lidé dnes označují láskou téměř jakýkoliv vztah k druhému, jehož součástí je potřeba, přání, chtění a závislost. Ano, také závislosti se někdy říká láska.

Rodiče “vlastní” děti a rozhodují o jejich osudu i v době, kdy jsou už dospělí. Partneři “vlastní” toho druhého a nejsou ochotni dát mu svobodu. Co svoboda znamená? “Máš chut’ jít do kina a já nemohu? Jestli chceš, tak běž klidně sám nebo s přítelem nebo kolegyní.. Máš chut’ jít na pěší túru? Jestli chceš, tak jdi, jsem ráda, když se venku osvěžíš a vrátíš se odpočatý. Mě se dnes nechce, raději si budu číst.”

K žádnému setkání nemůže dojít bez příčiny. Proto si všímejte lidí, se kterými se setkáváte. Jen málokterá nám nemá co dát.

A na závěr bych chtěla uvést jeden citát uvedený v knize, který se mi moc líbí a mohl by se líbit i vám..

Když máš pocit, že si přišel o všechno,

že nezůstalo nic, než holé dlaně,

věř, že to nejdůležitější nemůžeš nikdy ztratit.

Naděje a víra způsobí, že znovu povstaneš,

jak Fénix z popela a opět získáš vše, co jsi již měl …

Po přečtení této recenze, snad nikdo nemůže pochybovat o tom, že by tato kniha nepřinesla čtenáři určité pochopení i určitou moudrost. Každopádně si udělejte obrázek sami. Určitě doporučuji přečíst tuto knihu, kde se v některém z těch příběhů můžete také najít, a proto vám to může pomoci pochopit určité situace ve vašem životě, které se vám staly a proč se to stalo, jaký to mělo důvod. Také jak můžeme změnit určité vzorce chování, tak, aby se nám v životě dařilo, tím, že k sobě budeme přitahovat jen to dobré a budete schopni se poučit i z co vnímáme jako špatné. Ale jak se říká, všechno špatné je k něčemu dobré…