Aktivita

Vejdu do koupelny, aniž bych si rozsvítila, a zjihle promluvím k černýmu stínu na zemi: „Kocoure, co tady děláš? Proč tady ležíš sám a potmě?“ Kocour nejenže neodpovídá, ale hlavně se nehýbe, tak rozsvítím a zjistím, že se rozplývám nad tmavě modrýma chlupatýma spacíma fuseklema. Co by tam taky kocour dělal? Ve tmě a na zemi, když leží v obýváku na topení, odkud jen – vyhřátej a ospalej zvedl jedno oko, aby zjistil, jestli má smysl z topení slézt. Pokud občas máte pocit, že vám z nedostatku kontaktu s jinými lidmi hrabe, tak mluvíte doma se zvířaty, nezoufejte, mně hrabe víc, já mluvím s fuseklema. Tedy dneska jsem potkala kontaktů asi sto, ve frontě k obchodu s tím zeleným panákem. Musela jsem ji vystát, nic jiného mi nezbývalo, ale jednak mě nikdo nenutil, abych si vzala vozejk nebo košík, víte, že na to jsem citlivá, druhak tam měli tři ředitele fronty, kteří to koordinovali, tak fronta rychle odsejpala. Pak ještě v lahůdkách vyzvednout vánočky, ano, poslední dny si hraju na sběratelku vánoček, ale mám s nimi své úmysly, a hurá s nákladem domů dopsat dva texty. Včera v jedenáct večer jsem se konečně dala do pečení, aby aspoň rohlíčky zavoněly bytem, ale mrcha těsto se děsně lámalo, tak jsem udělala jen jeden menší plech, asi pětadvacet kousků. Pět dnů vězním v piksle s cukrem moučkou vanilku bourbon, aby ho ovoněla, ale nevím, mně to spíš smrdí. Ale po upečení rohlíčky i s touhle divnovanilkou chutnají skvěle. Chodím se ujišťovat, že opravdu voní a nesmrdí. Ujistila jsem se už třináctkrát, naposledy poté, co jsem v koupelně zjistila, že kocour není vždycky kocour. Večer tedy budu v pečení pokračovat. Ale tohle vy asi neznáte, vy už máte určitě – jak tu mnozí píšete – klidné adventní dny a všechno hotovo. 

https://keckasdeckou.wordpress.com/

 #keckasdeckou #kecka #decka #hafanimadlajaadas #batmanprsk #vanoce #skretvysocanskej  #cattacan