Být mámou je bezesporu nádherná role. Ale taky je to full-time job bez pauzy a bez nároku na sick days – a i když poslední léta přinesla spoustu vychytávek pro efektivnější domácnost, chytřejší plánování i online práci, jednu věc technologie stále neumí – dát ženám skutečný odpočinek. A právě tady přichází na scénu koncept micro-breaků. Jak díky nim být „mámou v pohodě”? Prozradíme vám to.

Co jsou micro-breaky a proč fungují?

Nebojte, micro-break není útěk od rodiny. Nejde o nic převratnějšího, než o vědomě naplánovaný čas jen pro sebe. Tyto chvíle mohou trvat dvě nebo tři hodiny. Někdy klidně jen devadesát minut. Klíčové je, že během té doby nejste máma, partnerka ani zaměstnankyně. Jste prostě jen sama sebou. A proč jsou tyhle pauzy tolik potřeba? Psychologové dlouhodobě upozorňují, že prevence vyhoření je efektivnější než jeho léčba. Syndrom vyhoření se totiž zdaleka netýká jen korporátních manažerů. Čím dál častěji zasahuje právě matky malých dětí. Neustálá pohotovost, seznamy úkolů, dostupnost 24/7. Micro-break proto funguje jako pravidelný ventil. Nervová soustava se dostane z režimu „bojuj, nebo uteč“ do režimu klidu. A když se vrátíte domů, nejste vyždímané, ale stabilnější, klidnější a připraveny být tu na 100 % pro své děti.

Proč nestačí večer u seriálu?

Večer u seriálu je fajn. Ale ruku na srdce – často u něj skládáte prádlo, odpovídáte na zprávy, scrollujete nebo přemýšlíte, co zítra vařit. A to není skutečný odpočinek. Micro-break je aktivní rozhodnutí odejít z každodennosti. Změnit prostředí. Změnit energii. Vystoupit z toho, co děláte každý den a doplnit svůj den činností, která je radostí jen pro vás samotnou.

Dvě hodiny jako pravidelný doping

Představte si, že si jednou za týden či dva dáte dvouhodinový „doping“ pro psychiku. Co může být jeho součástí?

Masáže
Dotek léčí. A není to jen fráze. Vědomá práce s tělem pomáhá uvolnit napětí, které si ani neuvědomujeme. Masáž může být prevencí bolesti zad, migrén i podrážděnosti. Dopřejte si alespoň hodinovou masáž jednou za měsíc a užijte si chvíli jen pro vás.

Kurzy a kreativní činnost
Keramika, malování, psaní, tanec. Když tvoříte, zapojujete jinou část mozku než při plánování rodinného provozu. Takové plné ponoření do činnosti má podobné účinky jako meditace.

Krátký sólo výlet
Procházka lesem, návštěva galerie nebo koncertu. Vystoupit ze známého místa je překvapivě silný nástroj psychohygieny. Zkuste si vyrazit na nová místa – za poznáním, zábavou i odpočinkem.

Nestyďte se dát si pauzu

Nejdůležitější na celém konceptu je vědomí, že naplánovat si tyhle malé pauzy není ostuda! Na partnerce a mamince často stojí a padá celá atmosféra domácnosti. Když jste vy v rovnováze, reagujete klidněji. Méně křičíte a více se smějete, váš vztah není pod tlakem únavy a nenaplněných představ a volném čase a děti cítí stabilitu a pohodu. Micro-break není útěk od dětí ani od manžela – je to způsob, jak se realizovat i v dalších oblastech života. A do toho, který je vám pravděpodobně nejdražší, se vracet v pohodě. Protože máma v pohodě není ta, která všechno zvládá sama. Je to ta, která ví, kdy si má dát pauzu.

Jaký micro-break se stane součástí vašeho života? Vsadíte na tichou procházku v lese, kurz kreslení, nebo masáž? S výběrem vám pomůže nabídka zážitkové agentury Esennce.cz. A je to také dobrý tip na dárek – až se vás bude manžel ptát, co si přejete k narozeninám nebo výročí, pošlete mu odkaz

Foto: esennce.cz (se souhlasem)

Ve chvíli, kdy se vám dlouhodobě nedaří otěhotnět, se většinou rozjede kolotoč otázek. Kam jít? Komu věřit? Jak poznat, že právě tahle IVF klinika je ta správná? Výběr reprodukční kliniky přitom není jen technické rozhodnutí podle tabulek a procent. Je to volba místa, kde strávíte spoustu času, kde budete řešit citlivá témata a kde potřebujete cítit jistotu. Právě proto má smysl vybírat pomalu a s rozmyslem.

IVF není jednorázový zákrok, po kterém jdete domů a máte hotovo. Je to proces, který vás bude provázet týdny, často i měsíce. Budete chodit na kontroly, čekat na výsledky, rozhodovat se o dalších krocích a zároveň zvládat psychický tlak, který k léčbě neplodnosti patří. Právě proto hraje IVF klinika mnohem větší roli, než si na začátku možná připouštíte.

Nejde jen o to, jak moderní mají přístroje nebo kolik cyklů ročně provedou. Stejně důležité je, jestli vám dokážou věci vysvětlit lidsky, jestli máte prostor ptát se a jestli cítíte, že nejste jen další položka v systému.

Jak s výběrem kliniky vůbec začít

Na začátku je dobré si udělat základní přehled. Podívejte se, jaké IVF kliniky máte v dosahu, projděte si jejich weby a zjistěte, na co se zaměřují. Některé reprodukční kliniky mají víc zkušeností s páry vyššího věku, jiné s opakovanými neúspěchy nebo s darovanými vajíčky. Už tady často poznáte, kde se budete cítit blíž svému příběhu.

Recenze ostatních párů mohou pomoct, ale berte je spíš jako orientační signál. Každý prožívá léčbu jinak a to, co někomu nevyhovovalo, může vám naopak sedět. Mnohem důležitější je vlastní zkušenost z konzultace.

Úspěšnost léčby: dívejte se za samotná čísla

Úspěšnost je většinou první věc, kterou si každý pár otevře. Je to pochopitelné – všichni chceme znát šanci, že to vyjde. Jenže samotné procento bez kontextu vám ve skutečnosti moc neřekne.

Zajímejte se o to, jak klinika počítá úspěšnost, jestli rozlišuje věkové skupiny a jestli mluví o skutečně narozených dětech, nebo jen o pozitivním testu. Důležité je také ptát se na výsledky u párů, které jsou vám podobné. Jinak totiž snadno porovnáváte neporovnatelné.

Lidé, kteří vás budou léčbou provázet

Lékaři, embryologové a sestry nejsou jen odborníci, ale i lidé, se kterými budete řešit velmi osobní věci. Všímejte si, jak s vámi mluví, jestli vám dávají prostor a jestli odpovídají srozumitelně, bez nátlaku a bez slibů zázraků.

Dobrá IVF klinika vám nebude nic lakovat narůžovo, ale zároveň vás nenechá v nejistotě. Poznáte ji podle toho, že s vámi mluví otevřeně, klidně a s respektem k tomu, co prožíváte.

Technologie ano, ale s rozumem

Moderní vybavení a nové metody hrají v IVF důležitou roli, ale nejsou samospásné. Ne každá technologie je vhodná pro každého a ne všechno „navíc“ automaticky zvyšuje šanci na úspěch.

Dobrým signálem je, když vám klinika dokáže vysvětlit, proč vám konkrétní postup doporučuje – a stejně tak, proč vám ho naopak nedoporučuje. Individuální přístup je v tomhle ohledu klíčový.

Individuální plán léčby na reprodukční klinice

Pokud máte pocit, že dostáváte stejný plán jako všichni ostatní, je na místě zbystřit. IVF funguje nejlépe tehdy, když se léčba přizpůsobuje vašemu věku, hormonálním hodnotám, zdravotní historii i tomu, jak vaše tělo reagovalo dřív.

Ptejte se, kdo vás bude mít na starosti, jak často budete mít konzultace a co se stane, když se léčba nebude vyvíjet podle očekávání. Odpovědi na tyhle otázky vám hodně napoví.

Přehled důležitých statistik IVF a ART v Evropě (ESHRE, 2022 / publikováno 2025 – www.focusonreproduction.eu)

Peníze a otevřenost

Léčba neplodnosti je náročná i finančně. O to důležitější je vědět dopředu, co všechno cena zahrnuje a za co si budete připlácet. Transparentní IVF klinika vám dokáže jasně vysvětlit, kolik zaplatíte za základní cyklus, léky i případné doplňkové metody.

Pokud se v cenách ztrácíte nebo máte pocit, že se odpovědi vyhýbají, není to dobré znamení.

Poslouchejte i vlastní pocit

Při výběru IVF kliniky kombinujte fakta, statistiky a odbornost s vlastním pocitem. Pokud po konzultaci odcházíte s tím, že jste pochopeni, víte, co vás čeká, a necítíte tlak, jste pravděpodobně na správném místě.

Cesta k rodičovství není jednoduchá. O to důležitější je mít vedle sebe reprodukční kliniku, které můžete věřit a kde se nebudete bát ptát. Pokud chcete, můžeme text ještě víc zjemnit, zkrátit, nebo naopak víc „odžít“ konkrétními situacemi z praxe.

Zdroj: pragueivf.cz, www.focusonreproduction.eu

Foto: Studio Romantic / stock.adobe.com

Rodina a nejbližší okolí jsou v našich životech nejdůležitější a dvojnásob to platí v případě, když se objeví nemoc. Pro lidi trpící Duchennovou svalovou dystrofií jsou blízcí skutečným jádrem péče a podpory, neboť tlak na pečující osoby je obrovský a progresivní vývoj nemoci náročnost péče neustále zvyšuje až „po nezbytných 24/7“. Společnost však bohužel často nevidí, jak mimořádně fyzicky, psychicky i sociálně dlouhodobá péče vyčerpává. PARENT PROJECT proto upozorňuje nejen na přínosy péče o pacienty, ale také na dopady poskytované péče na zdraví pečujících. Téma rodiny se tak stalo hlavním mottem letošního Světového dne povědomí o Duchennově svalové dystrofii.

V posledních letech došlo k velkému systémovému zlepšení poskytované komplexní zdravotní péče o osoby s Duchennovou svalovou dystrofií (DMD), především ve specializovaných centrech. Důležitá je i návazná podpora, kterou rodiny dostávají od PARENT PROJECTU. „Rozvíjíme multidisciplinární péči, zajišťujeme odborné psychosociální, ergoterapeutické a další konzultační služby, které zlepšují podmínky pro pacienty i jejich pečující,“ říká Jitka Reineltová, předsedkyně rodičovské organizace PARENT PROJECT a maminka chlapce s DMD. „Vidíme, jak se daří prodlužovat délku samostatnosti i života pacientů, ale často se zapomíná na samotné pečující. Ti žijí pod velkým stresem, fyzickou i psychickou zátěží, které mají vliv na jejich zdraví,“ dodává Jitka Reineltová.

Podle rozsáhlé americké studie pečujících osob má v průměru 45 procent pečujících chronické onemocnění, 39 procent přiznává úzkosti a 32 procent deprese. „Situace je o to těžší, že pečující nemají adekvátní podporu. Podle dotazníkového šetření PARENT PROJECT nemá 50 procent pečujících za sebe vůbec žádný zástup, pro druhou polovinu je pak v 90 procentech zástupem druhý rodič,“ uvádí MUDr. Karolína Podolská, lékařka IV. Interní kliniky VFN v Praze a koordinátorka péče o dospělé pacienty s dystrofií ve VFN. Pečující jsou tak pod velkým tlakem nejen z každodenního úsilí a péče o nemocné děti, ale také z obav, co by se stalo, kdyby nemohli sami pečovat. Dochází tak k podcenění péče o své zdraví ze strany pečujících, ale i ze strany jejich lékařů, kteří si náročnost poskytované péče neuvědomují.

Na nutnost dostupné kvalitní péče a podpory pro pacienta a pečující v náročné životní situaci upozorňuje spolu s PARENT PROJECT i Klára Laurenčíková Šimáčková, vládní zmocněnkyně pro lidská práva. „Pacienti, pečující a rodiny musí cítit podporu, že na současné a budoucí výzvy nezůstanou sami. Potřebují se spolehnout na systém, který je podepře ve chvíli, kdy to potřebují, a způsobem, který je k pacientům i pečujícím maximálně ohleduplný. Sama stále usiluji o to, abychom takovou systémovou podporu dokázali nabídnout co největšímu počtu těchto lidí,“ dodává Klára Laurenčíková Šimáčková.

Přínosem pro pacienty a rodiny by měla být také možnost nové léčby. V roce 2024 byla u EMA schválena nová disociativní steroidní léčba a v polovině letošního roku EMA podmíněně schválila další novou léčbu, která zvyšuje regeneraci svalu a má tak pozitivní vliv na zpomalení progrese u DMD. „Nové léky prozatím nejsou schopny nemoc vyléčit, jsou však reálnou nadějí na zmírnění průběhu nemoci, na zvýšení kvality života pacienta a pečujících osob, na prodloužení doby dožití. Na lék ovlivňující příčinu nemoci, například léčba genová, však v EU stále čekáme, klinický výzkum je ale slibný“, říká doc. MUDr. Jana Haberlová, vedoucí lékařka Neuromuskulárního centra při Klinice dětské neurologie FN Motol.

Možná jste si všimli, že se 7. září změnilo nasvícení některých významných budov, důvodem byla podpora Světového dne povědomí o Duchennově svalové dystrofii. Jen o den později se otevřela výstava fotografií „Život s Duchenne: Síla okamžiku“, kterou lze navštívit až do konce září v přízemí budovy fakulty 2. lf UK Kampus Plzeňská.

Zdroj: PARENT PROJECT

Foto: freepik.com

Deprese patří k nejčastějším psychickým onemocněním současnosti a nevyhýbá se nikomu – může postihnout dospělé, seniory i děti. Na rozdíl od běžného smutku jde o vážný stav, který ovlivňuje nejen náladu, ale i tělo, myšlení a chování. Mnoho lidí přitom její projevy podceňuje nebo si je plete s vyčerpáním či stresem. V tomto článku se podíváme na to, jak deprese vzniká, jaké má příznaky a v jakých formách se může objevit.

Co je deprese

Deprese je psychická porucha, která ovlivňuje nejen náladu a prožívání, ale i chování člověka. To se následně promítá do jeho vztahů, pracovního života a schopnosti naplňovat každodenní potřeby. Na rozdíl od běžného smutku se deprese objevuje často bez zjevné příčiny a má dlouhodobý dopad. Nejde jen o „špatnou náladu“, ale o stav, který zasahuje celý organismus a výrazně narušuje fungování v běžném životě.

Podle psycholožky Vágnerové při depresi člověk nereaguje na vnější ani vnitřní podněty obvyklým způsobem, jeho projevy jsou nepřiměřené a pocity smutku mohou být natolik silné, že brání adaptaci na běžně životní situace.

Jak deprese vzniká

Depresivní stav může potkat kohokoliv. Někdy se spouští konkrétní událostí, která je pro člověka silně emočně zátěžová – například nemoc, úmrtí blízkého, ztráta zaměstnání. V jiných případech se objeví bez zjevné příčiny.
Záleží na osobnostní výbavě, životních podmínkách a předchozích zkušenostech, jak se s takovým stavem člověk vyrovná. Deprese se může objevit jen jednou, nebo se vracet opakovaně.

Základní příznaky deprese

Deprese patří mezi tzv. afektivní poruchy nálady a v Mezinárodní klasifikaci nemocí má jasně vymezená diagnostická kritéria. Typicky trvá minimálně dva týdny a zasahuje do všech oblastí života.

Mezi nejčastější příznaky podle doktora Nováka patří:

• dlouhodobě skleslá nálada, někdy spojená s podrážděností
• ztráta zájmů a radosti z dříve příjemných aktivit
• výrazné kolísání hmotnosti (úbytek i nárůst)
• poruchy spánku – nespavost nebo nadměrná ospalost
• únava a ztráta energie
• zpomalení pohybů nebo naopak neklid
• pocity bezcennosti a viny
• zhoršená koncentrace, nerozhodnost
• opakované myšlenky na smrt nebo sebevraždu

Deprese má i tělesné projevy – bolesti hlavy, páteře, končetin, poruchy trávení, změny chuti k jídlu, problémy se spánkem, srdeční činností či menstruací. Tyto příznaky jsou podobné stresu, ale bývají intenzivnější a déle trvají.

Průběh a intenzita deprese

Podle paní psycholožky Nývltové lze depresi rozlišovat dle jejího průběhu a intenzity:

1. Mírná deprese

Trvá déle než dva týdny a ovlivňuje všechny životní funkce. Projevuje se únavou, sníženou aktivitou, ztrátou motivace a radosti. Člověk je ale stále schopen vykonávat běžné každodenní činnosti.

2. Středně těžká deprese

Intenzita příznaků už znemožňuje běžné fungování. Únava a ztráta motivace jsou výraznější, přidává se časté sebeobviňování a více symptomů.

3. Těžká deprese

Projevy jsou velmi silné a mohou přecházet do psychotických stavů či pokusů o sebevraždu. Člověk se nedokáže o sebe postarat a vyžaduje hospitalizaci. V některých případech se objevují bludy, halucinace nebo stupor (stav, kdy se člověk dostane do hlubokého bezvědomí, ze kterého se dá probudit jen silnými podněty, jako je bolest).

Další formy

Někteří autoři doplňují také melancholickou formu, kdy je člověk po celý den ponořen v hlubokém smutku, pocitech zoufalství a beznaděje. Deprese může být součástí bipolární poruchy, při které se střídají epizody mánie a deprese.

Depresivní myšlenky

Typickým doprovodným jevem jsou negativní myšlenky, které člověk považuje za pravdivé – například „mám vždy smůlu“ nebo „určitě to nezvládnu“. Tyto myšlenky vedou k sebekritice, pocitům bezmoci a často k odklonu od činností, které by mohly přinést úlevu.

Deprese není slabost ani „špatná nálada, která přejde“. Jde o závažné onemocnění, které si zaslouží pozornost a odbornou pomoc. Čím dříve jsou její příznaky rozpoznány, tím větší je šance na úspěšnou léčbu. Pokud u sebe nebo u blízkého zaznamenáte dlouhodobý úbytek energie, ztrátu radosti, poruchy spánku, negativní myšlenky nebo jiné popsané symptomy, neváhejte vyhledat podporu – ať už psychologa, psychiatra nebo krizovou linku. Pomoc existuje a zotavení je možné.

Neváhejte a udělejte dnes ten první krok k vašemu spokojenějšímu a naplněnějšímu životu.

Zdroje

• Vágnerová, M. (2000). Psychopatologie pro pomáhající profese (2. vyd.). Portál.
• Novák, T. (2004). Jak bojovat se stresem (1. vyd.). Grada Publishing.
• Nývltová, V. (2008). Psychopatologie pro speciální pedagogy (1. vyd.). Univerzita Jana Amose Komenského.
• Praško, J., Prašková, H., & Prašková, J. (2003). Deprese a jak ji zvládat. Portál.
• Praško, J., & Prašková, H. (2001). Proti stresu krok za krokem (1. vyd.). Grada Publishing.

Foto: usplash.com a se souhlasem Miroslavy Vokounové Krepčíkové

Když jsem se stala maminkou, zjistila jsem, že pravý luxus je… vypít si teplou kávu v klidu. Bez neustálého „mami, koukej!“ a „chci to, chci tamto!“ Začala jsem tedy hledat zázračný způsob, jak si aspoň na pár minut vydechnout – a světe div se, našla jsem ho v podobě Tlapkové patroly.

Tlapková patrola – víc než jen dětský seriál

Ano, vím, že to není žádná novinka, ale co mě opravdu překvapilo, je, jak dokáže tahle parta statečných pejsků zabavit mého prcka. A nejen zabavit, ale taky ho uklidnit. Díky nim se můj den stal o něco jednodušším – i když jen na těch 20 minut, kdy mohu v klidu dopít svoji kávu.

Hračky, které udrží dítě v klidu (alespoň chvíli)

Pokud máte doma malé fanoušky Tlapkové patroly, určitě znáte ten moment, kdy dítě s nadšením vyráží do „mise“ se svou oblíbenou figurkou. A právě takové chvíle můžete využít.

Zde jsou moje tipy, které skutečně fungují:

• Interaktivní knihy Tlapková patrola – s pískátky a tlačítky, které spouštějí zvuky a příběhy, udrží pozornost a zároveň jsou tiché (na rozdíl od běžných hraček).
• Magnetické hry a puzzle s motivem Paw Patrol – lehké, skladné, vhodné i na cesty, děti se zapojí na delší dobu.
• Figurky a malé sety na hraní – když vytvoříte malou „misi“ a necháte dítě samo vymýšlet příběhy, často se zabaví déle, než čekáte.

Tiché hry a samostatné aktivity? Jde to!

Vím, že je to zní skoro jako zázrak, ale pár chvil bez křiku a shánění si opravdu existuje. Kromě Tlapkové patroly zkuste do repertoáru přidat i tyto tipy:

• Omalovánky s motivem Tlapkové patroly – podpoří soustředění a kreativitu.
• Stavebnice s postavičkami Paw Patrol – pomáhá trpělivosti a motorice.
• Samolepky a leporela – ideální pro malé ručičky, které rády něco lepí a tvoří.

Jak si užít kávu v klidu? S trochou trpělivosti a Paw Patrol

Samozřejmě, ne vždy funguje nic na 100 %. Ale když dítěti nabídnete něco, co má rádo, co ho baví a co je zároveň klidné, máte velkou šanci na pár minut vlastního času. Pro mě je Tlapková patrola takovým malým zázrakem, díky kterému je každý den o něco snesitelnější.

Pokud hledáte tipy na spolehlivé hračky a produkty s motivem Paw Patrol, určitě mrkněte na e-shop Zuriel.cz, kde najdete vše od puzzle po plyšáky.

A jak vy? Máte doma fanouška Tlapkové patroly? Podělte se o svoje tipy, jak si s nimi užít chvilku klidu!

Foto: Midjourney

Syndrom vyhoření není jen únava. Poznejte příznaky, příčiny a cesty, jak se z vyčerpání dostat. Péče, pomoc i změna životního stylu pomáhají.

Syndrom vyhoření: Jak ovlivňuje život a jak si s ním poradit

Syndrom vyhoření výrazně ovlivňuje nejen samotného jedince, ale také jeho okolí – rodinu, přátele i kolegy. Člověk trpící vyhořením často reaguje podrážděně, uzavírá se do sebe a jeho chování může být konfliktní. Významnou roli hraje únava, která je důsledkem dlouhodobého stresu a problémů se spánkem.
Mezi časté fyzické projevy patří bolesti hlavy a zad, svalové napětí, potíže s trávením nebo bušení srdce. Tyto příznaky mohou postupně oslabovat kognitivní funkce, tedy schopnost soustředění, paměti a rozhodování. Organismus se brání pomocí psychických obranných mechanismů.

Obranné mechanismy jako reakce na vyhoření

Únik – když tělo i mysl hledá východisko

Únik je jednou z přirozených reakcí na zátěž. Může se projevovat různě – výmluvami, vyhýbáním se kontaktu, či izolací. Někteří lidé začnou nadměrně snít nebo sahají po návykových látkách, které jim krátkodobě změní vnímání reality.

Další formy úniku zahrnují odmítání sociálního kontaktu, uzavírání se do sebe, soustředění na problémy ostatních, pláč, časté stěžování si nebo pocity, že jsou obětí okolností. Typické je také potlačování nepříjemných zážitků, návrat k dětským způsobům řešení situací, popření problémů (vytěsnění) nebo jejich bagatelizace. Časté jsou i somatické projevy – fyzické potíže, které mají psychický původ.

Útok – agrese vůči okolí i sobě

Další reakcí může být útok – buď verbální nebo fyzická agrese vůči okolí, či vůči sobě samému např. formou sebepoškozování. Častou formou je i tzv. projekce, kdy jedinec přenáší vlastní negativní pocity na druhé. Jindy jde o egocentrické chování, snahu upoutat pozornost, identifikaci s ideálem či racionalizaci nepříznivých událostí jako „správných“.

Zklamání z práce a ztráta iluzí

Syndrom vyhoření může vzniknout i kvůli nerealistickým očekáváním. Někdy jedinec nastoupí do zaměstnání s idealistickými představami, které se během reality práce rozplynou. Rutinní úkoly, nedostatek uznání nebo nemožnost profesního růstu mohou vést ke zklamání a pocitu marnosti.

Ztráta motivace často přichází po dosažení určitého cíle, kdy očekávané naplnění nepřijde. Následuje pocit smutku, beznaděje, únava a ztráta sebevědomí. Člověk může začít pochybovat o své hodnotě, uzavírá se do sebe a přestává mít chuť pokračovat dál.

Pomoc a péče – jak překonat syndrom vyhoření

Jedním z nejdůležitějších kroků je podpora ze strany rodiny a přátel. Změna životního stylu, dostatek spánku, relaxace, sport nebo masáže mohou pomoci znovu nabrat sílu. Doporučuje se také věnovat se koníčkům nebo objevit nové aktivity, které přinášejí radost.

Pro osamělé lidi, kteří pracují v nevyhovujícím prostředí, je situace o to těžší. Důležité je však včas rozpoznat příznaky vyhoření a začít je aktivně řešit – nejprve se zaměřit na akutní potíže, přehodnotit pracovní i osobní priority a nastavit si čas na odpočinek a regeneraci.

Návrat k sobě – cesta z vyčerpání

Pomoci může změna pracovního prostředí nebo přístupu k práci. Klíčem je naučit se vnímat vlastní potřeby, věnovat se sobě a teprve poté pomáhat druhým.

Stres, deprese a syndrom vyhoření mohou ovlivnit kvalitu našeho života i pracovní výkon. Je důležité nepodceňovat varovné signály a aktivně hledat způsoby, jak těmto stavům předcházet nebo je účinně řešit. Každý z nás si zaslouží žít život v rovnováze a s pocitem pohody. Pokud se cítíte dlouhodobě vyčerpaní, nebojte se požádat o pomoc – vaše duševní zdraví je na prvním místě.

Neváhejte a udělejte dnes ten první krok k vašemu spokojenějšímu a naplněnějšímu životu.

Jmenuji se Miroslava Vokounová Krepčíková a mým posláním je pomáhat lidem v náročných životních situacích. Díky dlouholetým zkušenostem v osobním poradenství jsem již mnohým pomohla najít cestu k osobnímu růstu a ke zbavení se toho, co je tížilo. Učím klienty, jak znovu získat sílu a motivaci k překonání jejich problémů. Mé mnohaleté odborné znalosti a praktické zkušenosti z pomáhající profese, mi umožňují vést mé klienty správným směrem – k naplněnému životu v radosti a spokojenosti.

Zdroje:

• NÝVLTOVÁ, R. Psychopatologie pro speciální pedagogy. Praha: Grada, 2008.
• SCHMIDBAUER, W. Psychická úskalí pomáhajících profesí. Praha: Portál, 2000. ISBN 80-7178-312-9.

Foto: unsplash.com a se souhlasem Miroslavy Vokounové Krepčíkové

Každodenní boj svádějí rodiny s dětmi trpícími těžkým postižením. Náročná už je samotná příprava dítěte na den, tedy hygiena, oblékání a krmení, následně, pokud dítě navštěvuje školu – například Smiling Crocodile – přichází na řadu cesta do této instituce. Tam si dítě a péči o něj přebírá asistent, který mu pomáhá nejen při výuce, ale také v každodenních činnostech.

„Bez asistenta bychom nic nezvládli. Potřebujeme pomoc při každém kroku – až po terapii,“ říká maminka šestileté Bertičky. Smiling Crocodile však nepomáhá jen dětem, ale i jejich rodinám. Rodiče získávají nejen čas potřebný pro odpočinek nebo práci, ale také cenné rady, jak s dítětem komunikovat a jak s ním správně manipulovat. Díky odborné péči v centru se učí, jak dítěti ulevit a rozvíjet jeho schopnosti. Je to místem, kde děti dostávají nejen vzdělání, ale i komplexní péči. Asistenti jsou s dětmi po celý den a pomáhají jim s učením i s běžnými činnostmi, jako je jídlo nebo hygiena.

Individuální přístup k dětem

Mnoho rodin čelí psychickému i finančnímu tlaku. Péče o dítě s těžkým postižením často znamená, že jeden z rodičů nemůže pracovat. Bohužel, náklady na tyto asistenty nejsou hrazeny státem, což představuje značnou finanční zátěž pro rodiny. „Často se cítíme osamoceni. Smiling Crocodile je pro nás místem naděje,“ dodává maminka šestileté Bertičky.

Na rozdíl od jiných zařízení je ve Smiling Crocodile často jedno dítě svěřeno jednomu asistentovi. Tento individuální přístup je v České republice vzácností, ale pro děti s těžkým postižením je klíčový. Asistent se stává oporou dítěte ve výuce, terapiích i běžných denních činnostech, což dětem umožňuje lépe se rozvíjet a rodičům přináší jistotu, že je o jejich dítě postaráno.

Terapeutická podpora dětí

Díky podpoře asistentů mohou děti ve škole absolvovat běžné školní aktivity – od her po učení. To je klíčové pro jejich rozvoj a socializaci. Smiling Crocodile však jde ještě dál. V rámci integračních aktivit se děti s asistenty vydávají na nákup, do restaurace nebo dokonce do banky. Učí se tak nejen teoreticky, ale i prakticky, jak funguje svět kolem nich. Tyto zážitky jim pomáhají rozvíjet dovednosti, které jsou pro jejich samostatnost a sebevědomí nepostradatelné.

Škola navíc poskytuje terapeutické služby, jako je fyzioterapie, logopedie či komunikační terapie a canisterapie, které dětem pomáhají rozvíjet jejich schopnosti.Pro rodiny je Smiling Crocodile také zdrojem podpory a poradenství. Rodiče zde nacházejí pochopení, mohou sdílet své zkušenosti a získávají praktické rady, jak se starat o své děti. Každý den je výzvou, ale i příležitostí. Smiling Crocodile pomáhá rodinám překonávat překážky a poskytuje jim prostor pro naději.

Vzpomínky nemusejí zůstat jen v naší paměti. Předejte jednou svým dětem vzpomínky na jejich nejútlejší dětství i chvíle, kdy jste se na jejich příchod teprve těšili. Kniha Tvůj fotodeníček má univerzální design, obsahuje například i prostor pro otisk nožičky a ručičky, pro vlásky apod. Jednoduše vás navede, jak vytvořit nejoriginálnější knihu života.

Založit zdravou rodinu je díky značným pokrokům v oblasti reprodukční medicíny snazší i pro páry s genetickou zátěží. Mezi nejmodernější metody se řadí preimplantační genetické testování (dále jen PGT), které spočívá v cíleném vyšetření embryí ještě před jejich přenosem do dělohy. Díky tomuto postupu se výrazně snižuje riziko přenosu vážných dědičných onemocnění na potomky.

PGT se doporučuje zejména v případech, kdy jeden nebo oba partneři jsou přenašeči genetické mutace – ať už se jedná o strukturální chromozomální odchylky (PGT-SR) nebo specifické monogenně dědičné nemoci (PGT-M), jako je cystická fibróza, spinální muskulární atrofie nebo hemofilie. Existuje také PGT-A (preimplantační genetické testování aneuploidií), což je vyšetření vad chromozomů u embryo prováděné před jeho přenesením do dělohy matky. V průběhu poslední dekády se těší výše zmíněná testování stále větší popularitě, což potvrzuje i seniorní embryoložka RNDr. Beáta Blažková: „Tyto metody zvyšují šance na narození zdravého miminka, které by jinak neslo genetickou zátěž jednoho či obou rodičů. S přihlédnutím k interním statistikám minulých let můžeme potvrdit, že specialisté z oboru reprodukční medicíny mají v současné době i např. k PGT-A větší důvěru, což dokazuje stále se navyšující počet indikací k preimplantačnímu genetickému testování.“

V případech onemocnění vázaných na pohlaví, například hemofilie, je navíc možné pomocí PGT zvolit embryo toho pohlaví, které není ohroženo přenosem dané choroby. V ostatních případech výběr embryí dle pohlaví český zákon nepovoluje. Všechna přenášená embrya jsou testována tak, aby se minimalizovalo riziko narození dítěte s genetickým onemocněním nebo nutnosti přerušení těhotenství z důvodu zjištěné vady plodu.

Preimplantační testování se uplatňuje i u nemocí, které se projeví až v dospělosti, například u některých dědičných nádorových onemocnění. V takových případech se prenatální diagnostika často nenabízí z etických důvodů, ale PGT poskytuje párům možnost preventivního rozhodnutí již na úrovni embrya.

Unikátní využití PGT je i v případech, kdy rodina hledá geneticky vhodného dárce pro transplantaci krvetvorných kmenových buněk – například při léčbě sourozence trpícího závažným onemocněním. Pomocí této metody je možné vybrat embryo, které je nejen geneticky zdravé, ale zároveň má shodnou HLA typizaci potřebnou k transplantaci.

Statistiky Prague Fertility Centre za rok 2024 ukazují rostoucí zájem o tuto metodu. V číslech evidujeme přes 200 IVF cyklů s využitím PGT, a to jak s vlastními, tak darovanými buňkami, nevyjímaje cykly zahrnující rozmrazení a testování již kryokonzervovaných embryí. Celkově tedy embryologická laboratoř PFC zajistila více než 200 cyklů s preimplantačním genetickým testováním, jenž musí být vždy indikováno IVF specialistou. Podle tvrzení vedoucí lékařky MUDr. Lucie Švabíkové Ph.D. je vždy vyžadováno důkladné genetické vyšetření obou partnerů. PGT v Česku totiž podléhá zákonným pravidlům a mohou jej podstoupit pouze páry s odůvodněným zdravotním rizikem. Častokrát se jedná o pacienty, kteří přicházejí na naši kliniku po absolvování neúspěšné léčby, v případě opakovaných potratů nebo u výskytu genetické vady u předchozího dítěte.

V rámci těchto cyklů bylo testováno 1 061 embryí, z nichž 248 bylo vyřazeno kvůli zjištěným genetickým abnormalitám. Díky PGT tak více než 200 párů získalo vyšší šanci na narození zdravého dítěte bez genetické zátěže. Tato data potvrzují, že hraje asistovaná reprodukce dlouhodobě významnou roli v moderní medicíně i v rodinách, kde by se jinak narodila miminka nesoucí genetické nemoci, což je všeříkajícím argumentem pro návštěvu IVF kliniky, která je ročně schopna pomoci tisícům párů z celého světa.

Prague Fertility Centre se řadí mezi přední pracoviště v oblasti asistované reprodukce a genetického poradenství. S využitím nejnovějších technologií a odborného přístupu pomáháme párům překonat genetické překážky a splnit si sen o zdravém potomkovi.

Zdroj: Prague Fertility Centre

Foto: Shutterstock

Velmi často diskutovaným tématem poslední doby je pokles porodnosti, zároveň se však již delší dobu hovoří o tom, jak náročný je návrat zpět do práce po rodičovské dovolené. A právě najít řešení pro snazší skloubení rodičovství a kariéry a také cestu, jak zajistit rovné příležitosti, může být i jedním z kroků k zajištění vyšší porodnosti (samozřejmě zdaleka ne jediným). Tématem „jak udělat z Česka zemi pro rodiče“ se zabývala konference Ženy zítřka.

Generálním partnerem konference se stal Heineken, jehož Managing Director – CEO pro Českou republiku, Andrea Vogliazzo, zdůraznil, že ačkoliv rosteme v oblasti technologií, bude stále důležitější, zda rozumíme lidem kolem nás a chápeme potřeby druhého. „Empatie je ženskou supersilou, máte ji na daleko vyšší úrovni než muži, nebojte se ji používat. I své tři dcery učím, aby si šly za svým, byly vstřícné, milé a využívaly svou supersílu,“ dodal Andrea.

Jednotliví řečníci se dále zaměřili na různá témata či workshopy a zajímavé byly rovněž panelové diskuse. Měli jsme také příležitost položit řečníkům individuálně několik otázek, ovšem než se k nim dostaneme, jistě neuškodí podívat se na pár čísel, o která se podělil Tomáš Ervín Dombrovský, datový analytik Alma Career. Dle statistik je u nás dlouhodobě nízká nezaměstnanost (nyní 2,6 %), o čem se však již příliš nemluví, že nedostatek zaměstnanců zvláště v některých oborech je pouze zdánlivý, neboť mrháme potenciálem žen na rodičovské dovolené. Ukazuje se totiž, že 93 % matek dětí do 4 let věku by rádo pracovalo, ovšem 48 % jich nepracuje ani na částečný úvazek. Důvod? Nemají příležitost, nebo je jim nabídnuta tak malá odměna za práci, že by to ve výsledku pro rodinu nedávala ekonomický smysl, neboť je třeba vždy vzít v úvahu také náklady s návratem do práce spojené.

Rovněž zmíněné platové ohodnocení patří k velkým problémům. Průměrná mzda se nyní uvádí téměř 50 tisíc korun, ovšem 2/3 lidí na ni vůbec nedosáhne. A podíváme-li se na mzdy žen a mužů, pak u mužů je průměr více jak 45 tisíc, ale u žen kolem 38 tisíc korun hrubého.

Dále zde má problematiku stárnutí populace, zde je třeba lépe zapojit ženy v produktivním věku a rovněž ve skupinu lidí ve věku 64-74 let. U těchto lidí je nutné zamyslet se nad větší motivací pro setrvání v práci, i když už mají důchodový věk, zároveň však i pracovat na prevenci a prodloužení doby, kdy jsme zdraví a aktivní. „Uvědomme si, že stárnou nejen zaměstnanci, ale i klienti, proto by firmy ve svých řadách měli mít někoho, kdo jim rozumí,“ uvádí Dombrovský.

Mnohé firmy i stát jsou mnohdy krátkozrací, hledají okamžité efekty, ale v tomto případě je nutné dívat se na věci z dlouhodobého hlediska.