Yvona Maléřová se stejně jako její sestra Simona Krainová pyšní postavou, kterou by jí mohly závidět i o mnoho mladší ženy. Nic však není zadarmo, za vším stojí přísná životospráva. Ovšem za pevnou a mladistvou pokožku vděčí podle vlastních slov bambuckým máslům, která se před časem rozhodla začít i distribuovat.

Jste vášnivou sportovkyní, běháte snad všude a pořád. Jak se namotivovat k pravidelným tréninkům tak, aby to tentokrát bylo už opravdu “napořád”?

Motivace je jedna věc, ale klíčové je rozhodnutí. Člověk se musí sám přesvědčit, že chce mít pohyb ve svém životě. Běhat jen proto, že běhá někdo jiný, většinou dlouho nevydržíte. Je to o vystoupení z komfortní zóny a chce to čas i trpělivost. Motivace vám může ukázat, kam se můžete posunout a jaký pocit vám pohyb přinese. A právě první výsledky bývají tou nejlepší motivací, která vás u toho udrží dlouhodobě.

Není to však jen o sportu, ruku v ruce s ním jde samozřejmě i životospráva. Jak jste se našla v této disciplíně?

Přišlo to přirozeně spolu s pohybem. Velmi rychle zjistíte, hlavně při běhu, že to, co jíte, má přímý vliv na váš výkon i celkový pocit.

Čím nejčastěji a nejraději hřešíte?

Sladkým. Miluju koláče z naší pekárny i buchty od maminky mého muže, tomu se prostě nedá odolat. Ale nevnímám to jako hřích, spíš jako balanc. Nemusíte jíst jen „zdravě“, důležité je najít rovnováhu. Když se hýbete, jde to mnohem snáz.

Letos poprvé navštívíte veletrh For Beauty. Co od účasti očekáváte a na co se u vás na stánku mohou návštěvníci těšit?

Těším se hlavně na osobní kontakt. Naše kosmetika Delight se prodává on-line, takže tohle bude skvělá příležitost, jak si ji lidé mohou vyzkoušet na vlastní kůži. Já sama jsem zvědavá na jejich reakce. Na stánku najdou všechno od bambuckých másel přes peelingy až po oleje a krémy. A hlavně – budeme tam osobně.

Kdy a jak se zrodil nápad spojit Vaše jméno s kosmetickou značkou?

Vymyslel to můj muž. Přivezl mi první bambucké máslo, které jsem si okamžitě zamilovala. Začala jsem přemýšlet, jak ho ještě vylepšit – třeba co se týče vůně. Nakonec jsme se rozhodli vytvořit vlastní produkt přesně podle mých představ. Manžel pak našel výrobce a značka byla na světě. Název Delight přišel tak nějak přirozeně – přesně vystihuje ten pocit.

Jaký produkt je pro Vás naprostý must have a proč?

Jednoznačně bambucké máslo, hlavně to šlehané – to je i moje osobní must have. Ale věřím, že si každý najde to svoje. Vše vyrábíme v menších šaržích, takže jsou produkty čerstvé, což je u přírodní kosmetiky zásadní. A zpětná vazba od zákazníků je pro mě obrovská motivace.

Jakou beauty radu byste dala svému mladšímu já?

Asi žádnou. Všechno mělo svůj smysl a každá zkušenost mě někam posunula. Jediné, co bych změnila, je to, že bych do svého života zařadila pohyb mnohem dřív.

Vzpomenete si na nějaký svůj největší beauty prohřešek?

Trvalá a černé vlasy. To byla kombinace, na kterou se nedá zapomenout.

Máte nějakou fashion a beauty ikonu?

Daniela Peštová a Tereza Maxová. Obě jsou pro mě dlouhodobě inspirací.

Prozradíte nám na sebe něco, co jste ještě nikdy nikomu neřekla?

Právě proto, že jsem to nikdy nikomu neřekla, to tak asi zůstane. Tak vás nechám v napětí. (smích)

Foto: Yvona Maléřová (se souhlasem)

Chcete-li si dnes zajít na masáž, máte na výběr ze široké škály technik. Mezi stále ještě méně známé patří metoda Manuela Shala, která si však postupně získává popularitu díky jedinečným benefitům pro tělo i mysl. Těch je dosahováno především proto, že se masáž zaměřuje na lymfatický systém a jde opravdu do hloubky. Nejlépe nám ji ovšem přiblíží Denisa Kobrová, pro kterou se stala doslova srdeční záležitostí a nedá na ni dopustit.

Co Vás přivedlo k masážím a konkrétně technice, které se dnes věnujete?

Vždy jsem se pohybovala v beauty oblasti, protože moje maminka měla velký kosmetický salon a věnovala se také masážím. Vyrůstala jsem v tom a měla k tomu blízko. Vystudovala jsem kadeřnickou školu, ale po jejím dokončení jsem v oboru nezůstala a hledala, co by mě bavilo. Přes trenérství jsme se dostala ke sportovním masážím a došlo mi, že chci pomáhat ženám, dělat je hezčí. Začala jsem s maderoterapií a postupně se dostala k tomu, co dělám dnes, a to je technika Manuela Shala.

Co Vás na této práci nejvíc baví a naplňuje?

Konkrétně na této metodě to, že sama vidím každý den výsledky, které mi vznikají pod rukama. Dokážu pomoci ženám být nejen krásnější, ale také zdravější, protože tento typ masáže přispívá ke zlepšení různých zdravotních obtíží.

V čem je technika Manuela Shala specifická, s čím může pomoci? Ještě nedávnou u nás nebyla příliš známá, jak jste se k ní dostala?

Dostala jsem se k ní přes Instagram, ale nejdřív jsem sama těm prezentovaným výsledkům nevěřila. Šla jsem tedy masáž nejprve vyzkoušet na sobě a v momentě, kdy jsem viděla, co dokáže, zažila si to, byla jasná volba, že se ji chci naučit. Specifická je v tom, že jako jediná lymfomasáž působí do všech tří vrstev lymfy. Klasická lymfomasáž působí pouze v podkoží, ale tahle jde až na orgány. Další její specifičnost spočívá v tom, že se celých padesát minut věnujete pouze jedné partii těla. Proto má tak velké účinky.

V těle pak pomáhá řešit nejrůznější věci, od hormonální nerovnováhy přes pocit nadýmání až třeba po hormonální cyklus. Existují případy, kdy se ženám natolik srovnaly hormony, že se jim podařilo otěhotnět, ačkoliv to předtím nešlo. Dokáže napravit držení těla , ale je toho spousta, s čím může pomoc.

Nabízíte i další typy masáží?

Už se věnuji pouze technice Manuela Shala, ale samozřejmě pokud klientka potřebuje poradit například s tejpováním, často řeší třeba jizvy, tak pomohu i s tím.

Setkala jste se s nějakým opravdu zajímavým efektem masáže, který jste sama nečekala?

Pár jich určitě bylo. Pravidelně výsledky masáží sdílím na Instagramu, kde je vidět několik takových opravdu wow efektů. Kromě těch estetických výsledků mám také ohlasy týkající se zdraví. Například dvě klientky trpěly velmi bolestivou menstruací, dokonce někdy i omdlévaly, a po několika masážích jim tyto bolesti odezněly. Další klientce se po procedurách podařilo otěhotnět. A pak jsou to takové běžnější, že odchází problémy se zácpou a podobně.

Jaký je Váš přístup ke klientům – vnímáte masáž spíš jako relaxaci, terapii, nebo obojí?

Tím, že se celých padesát minut klientů dotýkám, tak je celkově navnímám. Hodně pak i kontroluji, jestli se někde třeba neobjeví nějaká bulka, vnímám, jak moc je zanesené břicho, zda jsou tam toxiny, nebo jen tuk a voda. Zároveň si u masáže i hezky popovídáme, takže je to celkově vlastně spíš terapie.

Jakou roli podle Vás hraje pravidelná masáž v prevenci zdravotních problémů?

Určitě může být skvělou prevencí, protože už při masáži se vyplavují z těla toxiny a tělo si vytváří úplně novou lymfatickou mízu. Masáže umí také nakopnout imunitní systém a tělo je pak odolnější vůči všem škodlivinám.

Máte nějaké tipy, jak detoxikaci ještě podpořit?

Určitě hodně pít a následně vylučovat, rozhodně není dobré zadržovat moč. Každé klientce také ukazuji, jak si doma udělat jednoduchou automasáž a nastartovat lymfu. Podpoří tak ještě víc výsledek masáže, který nejvíce nabíhá třetí až pátý den. Důležitý je samozřejmě zdravý životní styl, tedy vyvážená strava a pohyb.

Jak vnímáte propojení mezi tělesným napětím a psychikou? Mohou mít masáže efekt na psychiku, kvalitu spánku, imunitu apod.?

Zcela jistě, hodně je to propojeno. Kvalita spánku je jednou z nejdůležitějších věcí. Předně proto, že lymfatický systém má jediný motor a tím je náš dech. Když tedy dobře a kvalitně spíme, jsme ráno krásně odpočatí a nemáme otoky. Jestliže špatně spíme, tělo všechno zadržuje. Vídám to například u klientek, když přijdou sestřičky po noční, mají zpravidla v pase o centimetr až dva více, než normálně. Stres hodně působí, tělo pak nechte tolik pouštět, odvodnit se, protože má strach a drží si to. Takže propojení psychiky a fyzična je obrovské.

Jak pečujete o své vlastní zdraví a regeneraci, abyste zvládla takto fyzicky náročnou práci? Co je pro Vás relaxem?

Mám svou fyzioterapeutku, ke které pravidelně docházím jednou za dva týdny, také cvičím. Můj nejlepší relax je ale třeba horská turistika nebo hezky strávený čas s dcerou na výletech. Někdy si ráda i přečtu knížku, ale většinou se nejvíce zrelaxuji nějakou formou pohybu. A moc ráda trávím čas v lese.

Máte nějaký tip, jak si lidé mohou ulevit od bolesti doma, než se dostanou na masáž?

Určitě bych se nepouštěla do ničeho velkého, ale skvělá je na uvolnění jóga nebo jakýkoliv alespoň lehký pohyb. Existuje například i lymfojóga, sama se na ni chystám a chci ji vyzkoušet. Takže lehký strečink, ale při něčem závažnějším určitě zajít za odborníkem.

Setkala jste se s nějakým mýtem kolem masáží, který by bylo dobré uvést na pravou míru?

Spíš občas chodí lidé s předsudky a určitou skepsí, protože nevěří v sílu a účinnost této techniky. Přijdou ze zvědavosti a pak jsou mile překvapeni, že to funguje. Vše jde dopředu a i masáže se vyvíjejí, co bylo před pěti lety, je dnes už posunuto někam jinam.

Co byste poradila někomu, kdo by se chtěl stát masérem nebo masérkou? Jak je vůbec náročné začít podnikat v tomto oboru?

U mě ta cesta byla asi trošku jiná, protože jsem neskutečně tvrdohlavá a cílevědomá. Když se pro něco nadchnu, tak „ne“ pro mě není překážkou. Určitě je tedy dobrá nějaká vytrvalost, nenechat se odradit svým okolím. Já jsem se hodně setkávala s názory, že u toho nevydržím a nebude mě to bavit. Jenže ono je důležité si i najít typ masáže, která člověka bude bavit každý den. Za sebe například vím, že by mě na denní bázi nebavilo dělat sportovní masáže, ale někoho jiného zase ano. Takže si najděte, co vám bude milé, a jděte si za svým cílem, vzdělávejte se.

Jaké dovednosti kromě samotné masáže by si měl osvojit někdo, kdo chce v tomto oboru podnikat?

Člověk by měl mít přirozeně empatické vnímání i schopnost nějak nacítit, vyhledat problém, který klient má. Naslouchat, mít proklientské jednání a určitě by člověk měl být také fyzicky zdatný, aby to umasíroval. Proto je důležité se starat i o sebe, chodit na fyzioterapii a cvičit. A pak záleží, jakou klientelu člověk potřebuje přitáhnout, nebo jakou má základnu klientů.

Když člověka práce baví, má občas problém vypnout. Daří se vám mít v rovnováze pracovní a soukromý život?

Moje krásná balanční stopka je moje dcera. Je mi jasné, že kdybych ji neměla, tak bych masírovala od rána do večera a i někdy o víkendech. Takže jí děkuju za to, že mě vrací hezky do reality a dává mi tam ten pomyslný prst. Když máte partnera, děti, tak vám to pomůže nastavit si vlastní hranice a čas pro sebe.

Můžeme ještě víc přiblížit samotnou metodu Manuela Shala?

Vytvořila ji Manuela v Itálii, která se sama věnovala beauty věcem a zaujalo jí, jaké všechny zdravotní problémy souvisejí s lymfou. Dala tedy dohromady tým lékařů, začala cestovat a sbírat inspiraci po celém světě a nakonec všechno doladila k dokonalosti a zahrnula do techniky Manuela Shala. Dělá se lymfodrenáž, kdy se odvádí přebytečná voda a toxiny z těla, a dále lymfomodeláž, která se dělá následně a dokáže tělo tvarovat a rozbíjet tukové buňky.

Zdravý člověk, který nemá žádný problém, ani neřeší třeba úbytek váhy, tak mu stačí chodit jednou za měsíc. To je taková udržovací masáž na nakopnutí lymfy a imunitního systému. V případě, že někdo potřebuje kúru, tedy více na tom těle zapracovat, doporučuje se pět po sobě jdoucích masáží v rozestupu sedmi až deseti dnů. Pak jsou tam opravdu hodně viditelné výsledky a účinek je dlouhodobý.

Nejlepší je začít masáží břicha, protože v něm máme 70 až 80 procent lymfatického systému. Tam je potřeba to odblokovat, aby celé tělo mohlo krásně začít fungovat. Dále je možné dělat nohy a hýždě, zvlášť se dělají ruce a také obličej. Pokud má někdo zájem pouze o masáž obličeje, tak se břicho dělat nemusí, protože, jak říká Manuela, jsou od sebe dost daleko, ale na hlavě je i spousta bodů, které se otevírají. Takže jediný obličej a případně nohy lze dělat bez otevření břicha, ale ten výsledek potom není tak výrazný, třeba jen na 30 procent.

Je potřeba počítat s tím, že výsledek je nejrychleji vidět na břiše, protože tam je jiné složení tuku než třeba na nohách, které jdou trochu pomaleji. Ale nic není nemožné, takže i tam vidíte rozdíl hned po masáži.

Co je důležité dodržovat před masáží a po ní?

Před masáží břicha je dobré alespoň dvě hodiny nejíst a pít tak, aby nebyla žízeň, ale zároveň břicho nebylo přepité. Ideální je v den masáže vynechat kávu. Po masáži se rozhodně doporučuje navýšit pitný režim, dopřát si lehčí jídlo a vynechat sacharidy, alkohol, sycenou vodu a zmíněnou kávu. Jednou denně si také mezi masážemi dopřávejte automasáž, tu vždy klientky naučím, aby věděly, jak na to. Tělo po masáži den nepřepínejte, nenamáhejte, například se vyhněte fitku, u nohou pak platí, že dva dny žádný silový trénink, běh a podobně.

Co se týče domácí péče, tak doporučuji jako doplněk k masážím italské přírodní krémy Evolution, které si u mě mohou klientky i zakoupit (osobně nebo na e-shopu lymfomag.cz). Výborně fungují, zvlášť krém na těžkou celulitidu nohou a krém na břicho na tónování pasu a tzv. madla lásky. Dále máme drenážní krém, který krásně stáhne vodu a uleví od otoků nohou, a krém pro ženy trpící na křečové žíly a metličkové žilky. Tyto krémy jsou natolik silné svým složením a účinkem, že jsou k dostání pouze v salonech u odborníků.

Jak je to například s masážemi u lidí po různých chirurgických zákrocích?

Ve světě je zcela běžné, například v Brazílii, že vám nikdo neudělá plastickou operaci bez následné lymfoléčby. Důvodem je, že to pomáhá k lepšímu a rychlejšímu hojení, rychleji mizí otoky a modřiny, lymfa se znovu správně nastavuje, aby fungovala, jak má, což je pro tělo důležité. Osobně mám zkušenost, že ženám po císařském řezu najednou přestala fungovat lymfa, začaly trpět na nafouknuté břicho a dalších obtíže. Když došlo k rozmasírování, funkce se zase obnovily. Obdobně třeba u rhinoplastik, liposukcí, abdominoplastik a obdobných operací je velmi důležité pečovat o lymfu, o čemž už se naštěstí i v Čechách začíná mluvit. Mnozí lékaři to již doporučují, s některými i spolupracuji a řeším lymfatickou léčbu po operacích. Udělala jsem si na ni i speciální kurz, ale metodu Manuela Shala je možné také využít v těchto případech a na lymfoléčbu je mi milejší než jiné techniky.

Pomáhají tyto masáže i v případě lipedému?

Zabírají, pomáhá to a dá se s tím pracovat. Je tedy potřeba vícero masáží. Mám konkrétně dvě klientky, jedna tedy bohužel dojíždí z větší dálky, tak je to náročnější, a druhá i přesto, že hodně cvičí, tak měla dost velké edémy a krásně se nám povedlo je rozmasírovat. Ještě na tom stále pracujeme, ale ty výsledky jsou opravdu neskutečné. Dříve měla otoky i hodně bolestivé, ale teď zcela minimálně. Poctivě k tomu tedy používá i speciální krémy, kdy chladivý krásně pomáhá na pocit těžkých nohou a hodně jí ulevil.

Jsou v případě těchto masáží nějaká omezení, ať už zdravotní či věková?

U mladých dívek platí, že by za sebou měly mít první menstruaci a jinak horní věková hranice není, prostě do doby, kdy je nám to příjemné. Tlak a rychlost masáže se samozřejmě přizpůsobují klientce. Zdravotních omezení několik je, například závažná onemocnění srdce, plíce musí být v pořádku, onkologická onemocnění a vysoký krevní tlak by také neměl být. Pokud si člověk není jistý, vždy je lepší konzultovat vše nejprve s lékařem.

Pak co se týče těhotenství, tak může klientka přijít až po prvním trimestru, a to na nohy. Ty, jak víme, tak v těhotenství extrémně otékají, takže masáž uleví. Následně po porodu mohou začít klientky chodit opět po šestinedělí, i v případě císařského řezu. Pokud tedy lékař neřekne jinak, záleží, jak se ženě vše hojí. Tím, že se po masáži tělo hezky vyčistí a ozdraví, tak Manuela dokonce s lékaři zjistila, že když žena kojí, má nutričně lepší mléko.

Všechny tyto věci si s klientkami řekneme hned na začátku, kdy mi i vyplní dotazník týkající se zdravotního stavu. Ptám se také na alergie, protože při masáži používám sice nejčastěji dětský olej, který všichni dobře snášejí, ale mám k dispozici i jiné jako kopřivový nebo skořicový, které však nelze použít u všech klientek.

Plánujete do budoucna nějaké novinky, rozšíření služeb apod.?

Ráda bych, ale zároveň tím, jak sama metodu, co dělám, miluji, tak už nevím, kam by se to dalo vlastně posunout dál. Třeba příliš neuznávám přístrojové terapie, těch různých strojů je dnes spousta, ale za mě jsou ruce stokrát lepší. Lépe přes ně navnímáte tělo a kde je jaký problém. Tohle žádný přístroj neudělá. Určitě ale sleduji, co je nového, a také pokud by byla možnost se ještě zdokonalit v metodě Manuela Shala, sáhnu po ni.

Foto: Denisa Kobrová (se souhlasem)

Kateřina Lišková z Českých Budějovic navrhuje a vyrábí kožené kabelky a doplňky pod značkou Vulpes Vulpes. Název je latinským označením lišky obecné a kdybyste chtěli vědět, proč si jej zvolila, můžete se jí zeptat osobně na Píseckém víkendu módy a designu. Na této jedinečné přehlídce udržitelných značek a designových produktů budete mít samozřejmě možnost si také zblízka prohlédnout její tvorbu.

Vaše značka vznikla přesně před deseti lety, v roce 2016 a s tvorbou jste začínala při svém tehdejším zaměstnání. Jak náročné bylo skloubit práci a budování vlastní značky a co byste poradila ženám, které mají také sen, tvořit něco svého?

Ano, se šitím jsem opravdu začala doma, při svém tehdejším zaměstnání. Postupně jsem si díky přibývajícím zakázkám a stálému příjmu mohla pořídit všechno potřebné nářadí a šicí stroj. Poté jsem si konečně našla svůj vysněný prostor. Ten se nachází v Panské uličce v Českých Budějovicích, kde mám ateliér i showroom v jednom a kam vás srdečně zvu.

Myslím, že začít podnikat při zaměstnání pro mě bylo ideální. Výhodu vidím opravdu v tom, že základní vybavení jsem si mohla postupně pořídit ze mzdy a vyhnula se tak úvěru. Od začátku jsem věděla, že nechci jít do finančního rizika a tlačit na pilu. Jsem celkem trpělivá, a to mi pomáhalo. Tento postup ale určitě není pro každého a existují i jiné možnosti, jak vybudovat značku, třeba i rychleji.

Hlavním materiálem, se kterým pracujete, je kůže. Čím si Vás nejvíce získala?

Kůže je skvělá, protože výrobky z ní časem spíše získávají na kráse, než by ztrácely, a při správném zacházení vydrží dlouhé roky. Lákaly mě činnosti jako čalounění, práce se dřevem nebo s kůží. Vždycky mě spíše bavily práce hrubšího charakteru. Na šití z látek nebo výrobu šperků bych asi neměla trpělivost. Nakonec jsem se rozhodla pro práci s kůží, především kvůli tomu, že se to dá hezky propojit s módou. Zpracovaná kůže má mnoho podob, struktur, barev a je různě tuhá. Toto vše rozhoduje o tom, jaký výrobek lze z určité kůže vyrobit tak, aby byl praktický a esteticky zajímavý. Moc ráda mám černé kabelky bez viditelného kování, kde může vyniknout jen struktura kůže a netradiční střih.

Ve Vašich výrobcích se snoubí poctivost řemeslné práce a jemnost moderního designu. Co Vás na tomto propojení nejvíc baví?

Od začátku jsem chtěla propojit fyzicky náročné řemeslo a lásku k módě. Na tvůrčím procesu mě láká paradox použití velké síly a zároveň kladení důrazu na dokonalost v každém milimetru. I když jsou mé kabelky vyráběny ze silné kůže a šité silnými nitěmi, zachovávají si eleganci a čistotu tvarů.

Jak vypadá Váš tvůrčí proces od prvního nápadu po finální kabelku a co Vás při vymýšlení nových modelů inspiruje?

Inspirovat se nechávám především materiálem, jeho strukturou, tuhostí a barvou. Občas se mi také stane, že před usínáním nový typ kabelky najednou vidím před očima. Stává se ale také, že spousta nápadů vznikne třeba z potřeby něco zakrýt, vyhnout se nepraktickému zapínání anebo se může jednat o netradiční přání zákazníka a nápad se pak ujme. Prototypy nových výrobků pak nejprve otestuji já nebo někdo z rodiny, abych věděla, jestli je výrobek praktický a funguje.

V designu značky VULPES VULPES je cítit akcent na funkčnost – co by podle Vás měla splňovat „dokonalá“ kabelka pro každodenní nošení?

Mým cílem je vytvořit módní doplněk, který oceníte v každodenním životě. Většina kabelek je proto navržena tak, aby se dala sladit s elegantním i sportovním stylem. Moc mě baví, když kožený doplněk pozvedne naprosto jednoduchý outfit. Při navrhování je pro mě sice důležitý vzhled kabelek, ale nepodceňuji také jejich funkčnost a praktičnost.

Kabelka na každodenní použití by měla být střední nebo větší velikosti s dostatkem prostoru pro vše, co potřebujete mít u sebe. Důležité je také spolehlivé zapínání. Ve většině kabelek z mé dílny najdete také klíčenku s karabinou pro možné přichycení klíčů. Vnitřní kapsa je samozřejmostí. Ze střední velikosti bych doporučila kabelku GARDA nebo ANNECY. Z větších pak oba typy SEMIŠEK nebo kabelku TOBA ze silné kůže, která je kombinací aktovky a shopperky.

Vaše produkty jsou nadčasové a vydrží roky. Jak vnímáte dnešní rychlou módu a tlak na neustálé novinky?

Tomuto tlaku jsem nikdy moc nepodléhala a rychlá móda se mi ani nikdy nezamlouvala. Nechápu sezónní obměnu šatníku, jak je to u některých lidí běžné. V second handech nakupuji už od gymnázia, kdy jsem si koupené věci často přešívala. Ráda si kupuji jednoduché nadčasové věci, které už mám někdy opravdu dlouho. Když už si chci udělat radost, tak si koupím pěkné boty. Podle mě stačí jednoduché šaty, kvalitní kabelka a boty.

Ateliér i showroom máte v Českých Budějovicích, jak důležitý je pro Vás osobní kontakt se zákaznicemi?

I když většinu výrobků prodávám na dálku a v obchodech, kam kabelky dodávám, můj prostor je pro mě důležitý právě pro setkávání se zákazníky. A myslím, že to vyhovuje i jim. Není nad to vybrat si kabelku, její barvu a typ kůže osobně. Stává se, že za mnou zákazníci a zákaznice přijedou z velké dálky. To mě vždycky až dojme, že jedou jen kvůli tomu, aby si prohlédli můj ateliér a něco pěkného si odvezli.

Již několik let se značka VULPES VULPES objevuje na Píseckém víkend módy a designu. Jak tuto spolupráci hodnotíte a co se Vám na této akci líbí?

Písecký víkend módy a designu je nádherná akce a je to pro mě opravdu srdcová záležitost. Jezdím na ní od prvního ročníku a se zaujetím sleduji, jak se posouvá dál. Je to opravdu moc milé setkání designérů a lidí, které zajímá tvůrčí práce. I když na jiné prodejní akce už nejezdím, tak tuto jsem si nechala pro potěšení. Líbí se mi, jak se k mému stánku vrací stejné zákaznice a je vidět, že se na setkání těšily. To jsem jinde nezažila.

Který z Vašich modelů kabelek je Vašemu srdci obzvlášť blízký a která kabelka je absolutní bestseller?

Moje nejoblíbenější a nejpraktičtější kabelka se jmenuje GARDA. Na tu nedám dopustit. Hodí se ke sportovnímu i elegantnímu stylu a je praktická velikostí i tím, jak drží na těle a nepřekáží. Dlouho byla bestsellerem právě kabelka GARDA, ale v poslední době ji předběhla novinka-kabelka ARCO, která zaujme svým nápaditým střihem a absencí kování.

Jaké máte se značkou VULPES VULPES plány do budoucna? Je něco, co byste si ještě chtěla splnit?

Můj ateliér a showroom v historickém centru Českých Budějovic je vlastně můj splněný sen. I když chvíli trvalo, než jsem našla to pravé místo. Novou radostí je také můj e-shop, který jsem plánovala dlouhé roky. Možná je to zvláštní, ale já zatím větší ambice nemám. I když se mi myšlenky někdy zatoulají k většímu rozvoji značky, tak si hned uvědomím, že by s tím skončila moje tvůrčí práce, kterou mám na tom všem nejraději a kvůli které jsem se do toho pustila. I když je to někdy náročné a pomoc by se mi hodila, vždycky si nakonec uvědomím, že přesně takhle jsem šťastná.

Foto: Kateřina Lišková (se souhlasem)

Podnikání s sebou přináší spoustu možností, svobodu a dává prostor kreativitě. Ovšem jeho nedílnou součástí jsou také starosti a administrativa, která dává podnikatelům někdy pořádně zabrat. Mnozí se nyní navíc obávají opětovného zavedení EET, k němuž by mělo dojít v roce 2027. Jak tento proces co nejlépe zvládnout a využít změnu ve svůj prospěch.

Pamatujete si na první vlnu evidence tržeb? Pro mnohé z nás to byl chaos, stres a nákupy techniky na poslední chvíli. Ministerstvo financí nyní připravuje modernizovanou verzi – tzv. EET 2.0. I když je zákon zatím v připomínkovém řízení, zkušené podnikatelky už vědí, že štěstí přeje připraveným.

Proč se (ne)bát digitální kontroly?

Největším rizikem totiž není samotná technologie, ale odkládání rozhodnutí. Podle Lukáše Beňa ze společnosti FiskalPRO vznikaly minule největší problémy právě kvůli časovému tlaku. Servisní firmy nestíhaly a podnikatelé se dostávali pod zbytečný tlak těsně před spuštěním.

Pro nás, které v komunitě Ženy s.r.o. sdílíme své zkušenosti, je to jasný signál: Pojďme to tentokrát udělat jinak a chytřeji.

Moderní technologie jako vaše pravá ruka

Dobrou zprávou je, že od roku 2016 se svět posunul. Už nepotřebujete dvě různé krabičky na účtenky a na karty, které se věčně hádají.

• Efektivita: Dnešní řešení (např. od FiskalPRO) integrují pokladnu i platební terminál do jednoho elegantního zařízení.
• Profesionalita: Vaše zákaznice v salonu nebo kavárně ocení, že platba proběhne hladce a stylově.
• Čas: Správně nastavený systém vám ušetří hodiny při měsíčních závěrkách.

„Dnešní systémy fungují automaticky a provoz se tím může výrazně zjednodušit,“ říká Lukáš Koller z FiskalPRO. A my v redakci dodáváme – proč trávit čas administrativou, když ho můžeme věnovat rozvoji svého byznysu nebo rodině?

3 kroky pro váš klidný spánek:

1. Zmapujte situaci: Přijímáte platby kartou? Máte funkční pokladnu? Pokud ne, začněte se poohlížet po řešení, které už v základu počítá s budoucí legislativou.
2. Vsaďte na „vše v jednom“: Čím méně kabelů a různých dodavatelů, tím méně potenciálních problémů.
3. Sdílejte zkušenosti: Máte ve svém okolí někoho, kdo už moderní terminál používá? Zeptejte se na reference.

Zdroj: FiskalPRO

Foto: freepik.com (autor: mindandi)

Péče o ruce není jen otázkou estetiky, ale i každodenního rituálu, který dokáže výrazně ovlivnit náš celkový dojem. Podnikatelka Tamara Rotterová, která už téměř dvě dekády stojí za značkou Alessandro v Česku, vypráví o své cestě v kosmetickém byznysu, nejčastějších chybách v péči o nehty i o tom, proč se z revolučního systému Striplac stal naprostý bestseller. V rozhovoru prozrazuje i to, jak si udržuje rovnováhu mezi podnikáním a osobním životem.

Co vás přivedlo k vašemu podnikání a proč jste si vybrala právě segment péče o ruce? A proč právě značku Alessandro?

K péči o ruce jsem se dostala vlastně velmi přirozeně. Svět kosmetiky mě vždy přitahoval, ale zároveň jsem hledala obor, který má dlouhodobý potenciál a kde je možné spojit estetiku s péčí. Ruce jsou přitom něco, co nás reprezentuje každý den – při práci, při setkáních i v běžném životě.

Značka Alessandro mě oslovila svou kvalitou, profesionalitou a neustálými inovacemi. Od začátku patří mezi špičku v profesionální péči o ruce a nehty. V roce 2006 jsem získala možnost ji zastupovat v České republice a od té doby ji společně s týmem rozvíjíme a budujeme její pozici na našem trhu.

Jak by měla vypadat každodenní péče o ruce a nehty?

Základem je pravidelná hydratace. Krém na ruce by měl být součástí každodenní rutiny – ideálně po každém mytí rukou. Velmi důležitá je také péče o nehtovou kůžičku, kterou stačí pravidelně vyživovat olejíčkem. Dnes už navíc máme možnost vybírat si krémy na ruce cílené na konkrétní potřeby pokožky, podobně jako u pleťové kosmetiky. Existují například krémy s retinolem, které pomáhají redukovat pigmentové skvrny a sjednocovat tón pokožky na rukou, nebo produkty s ceramidy, které podporují obnovu narušené kožní bariéry a intenzivně regenerují suchou pokožku.

Jednou týdně je dobré nehty jemně upravit pilníkem a dopřát rukám trochu více péče – například peeling nebo výživnou masku. Jsou to malé rituály, které ale dokážou udržet ruce dlouhodobě krásné a zdravé.

Jaké jsou nejčastější chyby při úpravě nehtů a péči o ně?

Jednou z nejčastějších chyb je příliš agresivní odstraňování nehtové kůžičky. Ta má ochrannou funkci, proto je lepší ji pouze jemně zatlačit a pravidelně hydratovat. Další častou chybou je používání kovových pilníků nebo pilování nehtů „tam a zpět“, což může způsobit jejich třepení. A mnoho lidí také podceňuje hydrataci – přitom právě ta je pro zdravý vzhled rukou naprosto zásadní.

V čem spočívají hlavní výhody striplacu?

Striplac je náš bestseller.  Je unikátní především tím, že jde o UV slupovací lak na nehty, který se vytvrzuje v UV/LED lampě. Díky tomu má krásný lesk, perfektní vzhled a vydrží až 14 dní bez olupování. Jeho největší výhodou je ale způsob odstranění. Na rozdíl od klasických gel laků se Striplac jednoduše sloupne z nehtu, takže není potřeba pilování ani agresivní odstraňovače. To je nejen šetrnější k přírodním nehtům, ale také velmi praktické.

Velkou výhodou je také možnost domácí aplikace. Zákaznice si mohou pořídit kompletní sadu s lampou a vytvořit si manikúru s profesionálním výsledkem jako ze salonu přímo doma – kdykoliv mají čas nebo chuť, bez nutnosti pravidelných návštěv salonu.

Když jsme Striplac uvedli na český trh v roce 2013, byla to skutečně malá revoluce. Do té doby totiž ženy neměly mnoho možností, jak si vytvořit dlouhotrvající manikúru samy doma. Striplac byl první ucelený systém, který přinesl profesionální výsledek, ale byl navržený právě pro domácí použití. Od začátku jsme navíc nabízeli nejširší výběr barev i různých typů startovacích sad s lampou, takže si každá žena mohla vybrat variantu, která jí nejlépe vyhovuje.

Jak vypadá váš typický den? Daří se vám udržet balanc mezi prací a rodinným životem?

Můj pracovní den bývá poměrně dynamický a každý den je úplně jiný, než ten předchozí. Zahrnuje schůzky, komunikaci s týmem, plánování projektů i práci na nových produktech nebo kampaních. Často také cestuji nebo se účastním různých beauty akcí a školení.

Balanc mezi prací a osobním životem je samozřejmě někdy výzva, ale já si vědomě vytvářím prostor pro rodinu a čas pro sebe. Myslím, že právě rovnováha je dlouhodobě velmi důležitá. V začátcích podnikání jsem byla úplně pohlcená prací což se  negativně odrazilo na soukromí a zdraví. Dneska vím, že čas na odpočinek a osobní život, je úplně stejně důležitý, jako čas, který věnuji svojí firmě.

Zažila jste někdy okamžiky, kdy jste to chtěla vzdát?

Podnikání přináší i náročnější období a výzvy a já navíc začala budovat firmu v období ekonomické krize v roce 2008, tím bylo všechno mnohem těžší. Určitě byly momenty, kdy to nebylo jednoduché, ale zpětně mám pocit, že na těch těžkých situacích, jsem se nejvíc naučila. Nikdy jsem ale neměla pocit, že bych chtěla všechno vzdát. Pro mě je každá krize velká výzva a příležitost něco změnit, posunout se dál a hledat nové cesty.

Když se ohlédnete za svým podnikáním, co byste udělala jinak?

Možná bych se některá rozhodnutí nebála udělat o něco dříve. Podnikání vás naučí více důvěřovat vlastní intuici a nebát se změn. Na druhou stranu si myslím, že každá zkušenost – i ta složitější – má svůj význam a pomáhá člověku růst.

A za co byste se naopak pochválila?

Mám radost, že se nám podařilo vybudovat silnou a respektovanou značku na českém trhu a vytvořit kolem ní skvělý tým lidí. Velmi si také vážím dlouhodobých vztahů s našimi partnery a zákazníky, kteří s námi často spolupracují mnoho let.

Jaké produkty patří mezi vaše nejoblíbenější a jaké jsou vaše bestsellery?

Mezi moje osobní favority patří samozřejmě Striplac, který přinesl do manikúry opravdu velkou změnu. Velmi oblíbené jsou ale také naše pečující produkty – například výživné krémy na ruce nebo olejíčky na nehtovou kůžičku. Právě kombinace dekorativní manikúry a kvalitní péče je podle mě klíčem ke krásným rukám.

Podléhá úprava nehtů trendům? A pokud ano, jaké jsou ty aktuální?

Ano, stejně jako v módě se i v manikúře trendy neustále vyvíjejí. V posledních letech je velmi silný trend přirozenosti – kratší až středně dlouhé nehty, čisté linie a elegantní odstíny. Velmi populární jsou také jemné nude barvy, mléčné tóny nebo minimalistické zdobení. Zároveň se ale pravidelně vracejí i výraznější barvy nebo kreativní nail art, které dodávají manikúře osobitý styl.

V lednu jste se zúčastnili beauty & yoga festivalu New Year’s Flow v Obecním domě. Jaký je váš vztah k józe?

Jógu vnímám jako skvělý způsob, jak zpomalit, zklidnit mysl a zároveň udělat něco pro své tělo. V dnešní rychlé době je podle mě velmi důležité najít si chvíli jen pro sebe. Jóga je navíc součástí mého života i profesně – sama jsem instruktorkou jógy, takže je pro mě propojení péče o tělo, mysl i krásu ještě přirozenější. I proto mi dává velký smysl spojení světa beauty a jógy na festivalu New Year’s Flow. Propojení péče o sebe, zdravého životního stylu a krásy je podle mě velmi inspirativní a jsem ráda, že jsme mohly být u toho.

Foto: Tamara Rotterová / Alessandro (se souhlasem)

Jakmile přijdou na svět děti, mnohé se změní. A zrovna hledání rovnováhy mezi péčí o děti a prací, patří k jedné z nejsložitějších oblastí. Podnikání z domova vám může aspoň v prvních letech dát potřebou flexibilitu a také šanci vyzkoušet si rozvinout oblíbené téma bez komplikací – díky výhodám vedlejší podnikatelské činnosti. Nemusíte hned budovat impérium. Stačí začít…

Máte nápad? Tak proč ho nechávat jen v šuplíku

Většina úspěšných „mama-projektů“ vznikla z přirozené potřeby – možná jste pro své děti nenašla ty správné hry nebo kosmetiku, tak jste je začala vyrábět. Nebo jste zjistila, že vám chybí „dospělá” práce hlavou a začala jste rozvíjet svůj talent, který ve vás vždy byl.

Neřešte dokonalost ani perfektní připravenost. Zaměřte se na to, co vás přirozeně baví, láká nebo naplňuje a co se dá ideálně dělat po večerech nebo když děti spí.

Papírování se nebojte, aneb od nápadu k vlastnímu IČO

Podnikání při dětech má svá specifika, ale díky statusu vedlejší činnosti je to ideální cesta, jak začít budovat vlastní projekt s minimálním rizikem a administrativou. Když se rozhodnete pro volnou živnost, bude vám k získání vlastního IČO stačit jedna návštěva živnostenského úřadu nebo pár kliknutí on-line.

Co potřebujete ke startu podnikání:

• 1 000 Kč na poplatek za registraci živnostenského oprávnění (pokud ale žádost podáte on-line přes Portál živnostenského podnikání, kam se snadno přihlásíte třeba svou bankovní identitou, je poplatek jen 800 Kč a zvládnete to z pohodlí domova)

• platný občanský průkaz

• plnou svéprávnost (věk nad 18 let) a bezúhonnost (úřad si ověří, že nemáte záznam v rejstříku trestů).

Pro ohlášení živnosti vyplníte jednotný registrační formulář (JRF) od živnostenského úřadu, kam vypíšete své osobní údaje, obory živností, které si chcete registrovat a také sídlo podnikání.

Tip od Jake&James, specialistů na zakládání živností i firem: Pokud budete podnikat z domova a nechcete uvádět svou adresu do veřejného rejstříku, můžete využít virtuální sídlo pro OSVČ. Vašemu podnikání dodá sídlo na prestižní adrese profesionalitu, a přitom ochrání soukromí vaší rodiny. Navíc vám ušetří i další starosti – když bydlíte v pronájmu, k zápisu sídla do rejstříku potřebujete získat ověřený písemný souhlas majitele bytu. Virtuální sídlo tento problém elegantně vyřeší za vás!

Prostřednictvím JRF také oznámíte začátek své podnikatelské činnosti rovnou ČSSZ a své zdravotní pojišťovně, kterým budete v budoucnu platit zálohy na sociální a zdravotní pojištění. Finančnímu úřadu start podnikání hlásit nemusíte. Díky JRF však nemusíte informovat každou instituci zvlášť a máte vše důležité správně nastavené od začátku. Určitě si ale pohlídejte povinnosti, které vás čekají následně.

Využijte na maximum výhody vedlejší podnikatelské činnosti

Tohle je ta nejlepší zpráva: dokud pečujete celodenně a řádně o dítě mladší 4 let (z pohledu ČSSZ a sociálního pojištění) nebo o dítě mladší 7 let (z pohledu ZP a zdravotního pojištění) máte status vedlejší činnosti. Co to znamená v praxi?

• Stát za Vás platí pojištění: V prvním roce podnikání tak nemusíte platit žádné měsíční zálohy na zdravotní ani sociální pojištění, a to až do jara příštího roku, kdy podáte daňové přiznání a tzv. přehledy.

• Platíte jen za to, co skutečně vyděláte: Vše doplatíte až zpětně podle toho, jak se vám v daném roce dařilo. Spočítáte si zisk (jako rozdíl mezi příjmy a výdaji), ze kterého se sice odvádí 15% daň, ale jako každá pracující osoba máte nárok na základní slevu na poplatníka (v roce 2026 je to 30 840 Kč). V praxi to znamená, že pokud váš roční zisk nepřesáhne zhruba 205 600 Kč, státu na dani z příjmů nezaplatíte ani korunu.

• Následně si vypočítáte jak případný nedoplatek pojištění z prvního roku, tak i budoucí zálohy na zdravotní a sociální pojištění. A skvělá zpráva na závěr – pokud je váš zisk nižší než tzv. rozhodná částka (v roce 2026 je to 117 521 Kč), sociální pojištění nemusíte platit vůbec.

Podnikání na vedlejší činnost OSVČ je v podstatě bezpečný start, kdy vás stát „finančně podporuje“ tím, že za vás nese hlavní břemeno odvodů (u klasického podnikání na hlavní činnost byste v roce 2026 zaplatila měsíčně nejméně 3 306 Kč za zdravotní a 5 720 Kč za sociální pojištění).

Jak to vše zvládnout a neztratit hlavu?

Podnikání s dětmi v zádech je založené na flexibilitě. Dá vám svobodu, ale někdy zvládnete v klidu odpracovat tři hodiny, zatímco jindy stěží deset minut. Nebojte se říct si o pomoc a najít si systém:

1. Delegujte, co jde: Nemusíte být hned expertka na daně, raději ten čas věnujte tvorbě nebo dětem a nechte si poradit od specialistů. Požádejte rodinu o pomoc s hlídáním nebo vařením. A nepodceňujte pomoc třeba ani od dobré virtuální asistentky.

2. Pracujte v blocích: Využívejte čas, kdy děti spí, jsou s druhým partnerem, na hřišti, v dětském koutku nebo ve školce. Počítejte s časovou rezervou pro případy, kdy děti marodí. Plánujte si i volný čas, jakkoliv je to při mateřské náročné, ať se v povinnostech neztratíte.

3. Mějte svou komunitu: Mnoho odborných komunit vám rádo poradí i zdarma, protože jdou ve stejných podnikatelských šlépějích. Sdílejte své výzvy, úspěchy i pády s ostatními podnikatelkami, třeba právě tady na ženy s. r. o.

Mít strach je přirozené, ale odvaha se vyplatí

Mateřská a rodičovská dovolená nemusí být jen obdobím mezi hřištěm a kuchyní. Naopak to může být ten nejlepší čas konečně vdechnout život nápadu, který už dlouho nosíte v hlavě. Strach ze začátku k tomu patří, nedělejte z něj však stopku pro své plány.

Foto: pixabay.com

Linda Štucbartová působí jako lektorka a mentorka, je však také inovátorkou v oblasti prevence násilí a společenské odolnosti. Její projekt Sebeobrana pro všechny, který buduje spolu se svou dcerou Ladou, se zaměřuje na prevenci klientského násilí i celkově na prevenci násilí a agresivity. Za dobu existence již tým projektu proškolil více než 3000 účastníků z více než 40 organizací.

Co Vás přivedlo k tématu sebeobrany a následně vytvoření projektu Sebeobrana pro všechny?

Uvědomila jsem si, že mnoho lidí nikdy nedostalo konkrétní návod, jak nebezpečné situace rozpoznat a jak na ně účinně reagovat. Není to o tom, že by byli slabí, ale že jim nikdo neřekl, jak se lze efektivně bránit. Sebeobrana není jen o hmatech, chvatech a tělocvičně. Chtěla jsem přinést přístup, který zdůrazňuje prevenci, komunikaci a deeskalaci.

Lidé si sebeobranu často spojují hlavně s fyzickým bojem. To je ale jen část celého příběhu, že?

Fyzická obrana je relevantní reakcí ve chvíli, kdy jde o zdraví a o život. Situace, ve kterých můžeme využít nějaké prvky sebeobrany, se odehrávají již mnohem dříve. Agrese často nezačíná rovnou fyzickým útokem, ale překračováním hranic, slovním napadáním, nerespektováním osobního prostoru. Právě proto se v Sebeobraně pro všechny zaměřujeme na rozpoznání nebezpečných situací, komunikaci, nastavování hranic a na to, jak dokážeme reagovat na manipulaci či tlak. Naše pojetí sebeobrany je z velké části o prevenci – jak na úrovni jednotlivců, tak organizací i společnosti jako celku.

Projekt vychází z amerického konceptu Empowerment Self Defense. V čem je tento přístup specifický?

Empowerment Self Defense je vědecky podložená metodika, která propojuje prevenci násilí, psychologii a trauma-informovaný přístup. Neučí lidi jen bojovat, učí je násilí především předcházet. Zaměřujeme se na rozpoznání rizikových situací, posílení vlastní intuice a schopnost reagovat i pod stresem. Zároveň je navržena tak, aby byla dostupná opravdu každému – dětem, seniorům i lidem bez sportovní průpravy.

Někteří lidé ve vypjatých situacích „zamrznou“. Dá se na to připravit?

Zamrznutí není selhání, je to přirozená reakce těla na stres. V kurzech vysvětlujeme, jak se tyto reakce liší, jak jim porozumět a jak s nimi pracovat. Když si osvojíme a zautomatizujeme jednoduché strategie, dokážeme je použít i ve stresu. Pro prevenci „zamrznutí“, tedy pro rychlejší překonání této reakce, doporučujeme například práci s hlasem – naučit se ohradit, vymezit si hranice a v případě potřeby nahlas říct „Dost!“ nebo „Stop!“. Cílem není dokonalá reakce, ale uvědomit si několik možností, jak situaci zvládnout. Jednou z nich může být také prostý fyzický odchod z nepříjemné situace.“ Pro složitější situace trénujeme tzv. komunikační formulaci, která vychází z teorie nenásilné komunikace.

Vaše kurzy navštěvují děti, senioři i lidé s handicapem. Jak náročné je program přizpůsobit?

Na všech kurzech pracujeme s pěti principy Sebeobrany pro všechny – Mysli, Zakřič, Utíkej, Bojuj a Sdílej. Formu ale vždy přizpůsobujeme konkrétní skupině. U dětí hodně využíváme hru, práci ve skupinách, pohyb a scénky. U teenagerů přidáváme témata jako bezpečnost v barech a klubech, na rande nebo v online prostředí. U seniorů se více zaměřujeme na prevenci, komunikaci a sdílení – tedy na to, na koho se mohou obrátit, protože existuje řada organizací, na které se mohou obrátit. Se zdravotníky nebo sociálními pracovníky pak pracujeme především s konfliktními situacemi v práci, ale také s porozuměním „myšlení agresora“. Ve všech kurzech neopomíjíme ani důležitost sebepéče a vzájemné podpory.

Zaměřujete se i na rozpoznání varovných signálů. Kdy by měl člověk zbystřit?

Nebezpečné situace často nezačínají náhle. Varovnými signály může být například ignorování hranic, manipulace, postupně se zvyšující agresivita nebo snaha člověka izolovat druhého od okolí. I ve vztazích se objevují tzv. „red flags“, tedy varovné signály, které bychom neměli přehlížet. Důležité je reagovat už v těchto raných fázích, například jasným vymezením hranic nebo případným ukončením vztahu. V rané fázi je to snadnější než v pokročilejším stadiu déletrvajícího vztahu.

Lze principy sebeobrany využít i v leadershipu nebo pracovním prostředí?

Ano. V souvislosti s narůstající agresivitou ve společnosti přibývá i případů tzv. klientského násilí, kdy zaměstnanci čelí agresi ze strany klientů či zákazníků. Principy sebeobrany, jako je například Zakřič nebo Utíkej, jsou do velké míry o komunikaci, nastavování hranic a zvládání konfliktních situací. A právě tyto dovednosti jsou velmi důležité i v leadershipu nebo při práci v týmu. Zároveň ale zdůrazňuji, že vedle individuálních dovedností je důležitá také prevence a jasná opatření na úrovni organizace i celé společnosti.

Mohou principy sebeobrany pomoci lidem lépe se postavit sami za sebe?

Rozhodně. V rámci principu Zakřič se věnujeme asertivní komunikaci, různým způsobům, jak říci „ne“, a také tomu, proč je často efektivnější říkat, co chceme než jen to, co nechceme. Zejména my ženy jsme často vychovávány k tomu, abychom byly „hodné“, vyhověly a nevyvolávaly konflikty, což ochraně našich hranic ani našemu bezpečí příliš nepomáhá. Naopak ženy podporujeme v tom, aby se ozvaly, i za cenu, že mohou být okolím označeny za přehnané nebo nepříjemné. Naše bezpečí je totiž důležitější než názor okolí.

Existují jednoduché návyky, které mohou zvýšit osobní bezpečí?

Základem je princip Mysli, tedy prevence. Právě prevenci se na kurzech věnujeme jako první. Důležité je vnímat své okolí – mobil, sluchátka nebo kapuce nám v tom často příliš nepomáhají. Stejně tak je důležité důvěřovat vlastní intuici, protože se často zpětně ukazuje, že měla pravdu. Učíme také jasně komunikovat hranice a nebát se reagovat, když nám něco není příjemné.

Důležité je zároveň přemýšlet o tom, jaká rizika nám mohou reálně hrozit, a znát možné scénáře, jak na ně reagovat. Často se bojíme útoku takzvaného „úchyla z křoví“, ale méně už přemýšlíme o situacích, které jsou ve skutečnosti častější – například co dělat při neštěstí na hromadné akci, jak reagovat, když nás kolega v práci dlouhodobě nerespektuje či shazuje nebo když nadřízený opakovaně nerespektuje náš volný čas.

V zahraničí je sebeobrana součástí výuky na školách. Proč by to dávalo smysl i u nás?

Šikana je bohužel časovanou bombou českého školství. O to důležitější je učit děti principy prevence násilí, komunikaci a práci s hranicemi. Velký důraz klademe také na principy tzv. intervence přihlížejícího (bystander intervention) – tedy na to, jak vhodně reagovat, když vidíme, že se někomu děje něco nesprávného. Tyto principy mohou děti využít nejen ve škole, ale i v běžném životě, například když vidí, že někdo ubližuje seniorovi nebo se kamarád zranil při hře a je zapotřebí zavolat pomoc.

Z výzkumů ze zahraničí navíc vyplývá, že výuka metodiky Sebeobrany pro všechny přispívá ke snížení šikany, zlepšení atmosféry v kolektivu i celkového klimatu ve škole. Bezpečnější společnost totiž nevzniká sama – vytváříme ji každý den svým chováním.

Pozorujete v poslední době větší zájem o kurzy sebeobrany?

Ano, zájem roste, nejen na úrovni jednotlivců, ale i organizací. Vidím zájem například u zdravotníků, sociálních pracovníků nebo zaměstnanců služeb, kteří se setkávají s agresivním chováním klientů. Stále více organizací také poptává workshopy jako teambuilding.

Lze technologie využít i v oblasti sebeobrany?

Ano, technologie mohou v oblasti prevence násilí a sebeobrany hrát velmi důležitou roli. Vytváříme například zážitkový e-learning nebo videokurzy, které lidem umožňují osvojit si základní principy bezpečného chování a práce s hranicemi. Zároveň připravujeme řešení zaměřené přímo na oblast zdravotnictví a sociálních služeb, kde se zdravotníci stále častěji setkávají s agresí ze strany pacientů či jejich doprovodu.

Díky technologiím můžeme metodiku i osvětu šířit také k lidem, kteří by na klasický kurz nepřišli nebo se k němu momentálně nedostanou. Digitální nástroje tak mohou být dobrým doplňkem praktického tréninku a pomáhají dostat důležité principy prevence násilí k širší veřejnosti.

Kam byste chtěla projekt posunout v příštích letech?

Cílem je, aby se prevence násilí a práce s hranicemi staly běžnou součástí vzdělávání i pracovního prostředí. Rádi bychom program dostali do více škol, zdravotnických zařízení i dalších profesí, kde se lidé často setkávají s konfliktními situacemi.

Zároveň rozvíjíme i mezinárodní spolupráci – například projekt zaměřený na seniory či ženy migrantky. Velký potenciál vidíme také v technologiích. Vyvíjíme komplexní řešení pro zdravotnictví SAFE AI, které by mělo pomáhat vyhodnocovat efektivitu prevence násilí a podporovat bezpečnější pracovní prostředí.

Foto: Linda Štucbartová (se souhlasem)

Rozpočet v podnikání není jen tabulka, ale způsob, jak dopředu vědět, jestli vyjdou splatnosti, daně i vaše výplata. Stačí pár pravidel a přestanete hasit problémy na poslední chvíli. Ukážeme si jednoduchý systém, který vám zabere čtvrthodinku týdně.

Rozpočet v podnikání: proč nestačí hlídat „kolik mi přišlo“

V podnikání vždycky potěší vysoký obrat, jenže obrat není to samé co zisk ani peníze na účtu. Klíčové je kdy peníze přijdou a kdy zase odejdou, protože výdaje mívají pevné termíny. Rozpočet plánujte dopředu, jestli vyjde nájem, odvody i vaše výplata za týden nebo měsíc. Dobrý start je plán a 30 dní.

Příklad: vystavíte fakturu dnes, ale klient zaplatí až za 30 dní. Mezitím vám odejde nájem, reklama nebo splátka auta. Proto je užitečné mít firemní pohyby oddělené a přehledné, třeba přes založení podnikatelského účtu, a hlídat si splatnosti na kalendáři místo odhadů.

Začněte tím, že si napíšete očekávané příjmy a výdaje na příští měsíc a ke každému přidáte datum. Nemusí to být dokonalé, cílem je vidět, kde by mohl vzniknout propad. Když víte, že za dva týdny bude cash flow nízko, posunete nákup vybavení nebo si vyžádáte zálohu. Tím si budujete rezervu pro klid na horší týdny.

Nejrychlejší posun: oddělte firemní a osobní peníze

Největší chaos vzniká, když z jednoho účtu platíte domov i podnikání. V rozpočtu pak hledáte, co je firemní a co soukromé, a snadno přehlédnete povinné platby. Oddělení vám dá rychlý přehled o výkonu a zároveň uvidíte, kolik si můžete bezpečně převést „na život“, aniž by chybělo na provoz nebo daně.

Praktický rozpočet si rozdělte na tři částky, které se opakují každý měsíc. První je provoz, tedy vše, bez čeho podnikání neběží. Druhá jsou daně a odvody, které odkládáte průběžně, aby nepřišel šok. Třetí je rezerva, protože výkyvy jsou normální i u stabilních klientů. Začněte klidně malou částkou.

Nemusíte hned počítat přesná procenta. Stačí pravidlo: jakmile vám přijde platba, hned pošlete část stranou na „daně“ a část na „rezervu“, aby se neutrácely omylem. K tomu pomůže jednoduché nastavení v bankovnictví, třeba trvalé převody. Důležité je, aby pravidlo běželo samo a vy jen kontrolovali výsledky.

Rutina, která funguje: 15 minut týdně a máte klid

Rozpočtování se nezlepší tím, že jednou za půl roku sednete k velké tabulce. Funguje krátká rutina. Jednou týdně si projděte, co má přijít a co má odejít do dalších 14 dnů, a podle toho upravte plán. Zabere to pět až deset minut. Návyk vám dá kontrolu bez stresu, protože problémy uvidíte dřív, než nastanou.

Jednou měsíčně si zkontrolujte tři věci: kolik jste odložili na daně, jestli roste rezerva a které náklady se plíživě zvedají. Pokud se platby často zpožďují, nastavte zálohy nebo kratší splatnost u nových zakázek. I jedna úprava může udělat velký rozdíl v hotovosti a vyhnete se zbytečnému „překlenování“.

Když máte provoz, daně a rezervu pod kontrolou, teprve pak dává smysl řešit růst. Rozpočet vám ukáže, jestli nový software, reklama nebo brigádník přinesou návratnost, nebo jen zvednou tlak na účet. Ať už podnikáte s jakoukoli bankou, včetně ČSOB, držte se jednoduchého pravidla: nejdřív jistota, pak investice.

Rozpočet není trest, ale nástroj, který vám dává klid při rozhodování. Začněte plánem na 30 dní, oddělte peníze na provoz, daně a rezervu a jednou týdně zkontrolujte splatnosti. Dnes stačí udělat první krok, třeba napsat si příští týdenní platby. Když to udržíte pár týdnů, získáte pocit, že řídíte firmu vy, ne náhodné platby.

Foto: Soloviova Liudmyla / Adobestock.com

Martina Boledovičová založila před více jak dvaceti lety nakladatelství Smart Press. Mnozí ji od tohoto nápadu zrazovali, ale neustoupila a je to dobře. V době, kdy vše jen zrychluje a pohlcuje nás digitální svět, nám knihy, které vydává, připomínají, jak je důležité zpomalit, pobýt spolu a nezapomínat na moudrost našich předků. Sama je spoluautorkou řady Tradinářů, díky nimž se můžeme vrátit ke společným kořenům.

Pustit se do podnikání je samo o sobě náročné, ale založit nakladatelství na zelené louce chce snad ještě větší odvahu. Co Vás k tomuto kroku vedlo (a nezačala jste třeba jen pro nějaké pracovat)?

Ano, pracovala jsem v několika nakladatelstvích předtím, než jsem si založila své vlastní. Práce tam mě bavila a dávala mi smysl, ale měla jsem pocit, že potřebuji mít více svobody. Třeba v tom, co a jak vydávat. Nebyla jsem ale na to vše sama, od začátku mého podnikání mne velmi podporoval můj muž. Takže i díky tomu jsem mohla být „odvážná“.

Jak se proměnil knižní svět za těch více než dvacet let?

Velmi. Když jsem před 20 lety Smart Press zakládala, zúčastnila jsem se programu pro mladé nakladatele v Německu a tam mi kolegové z knižní branže říkali, že v západní Evropě nezávislých nakladatelů moc není, že knižní trh ovládají velcí hráči. Nechápali, že si mladá paní (bylo mi 30) zakládá nakladatelství, něco takového pro ně nebylo možné. Smáli se, že musím být bohatá nebo šílená. Dnes tomu rozumím, protože se trh mění i u nás, shlukuje se a mizí nezávislá média.

Začátky podnikání se pojí i s dobou, kdy jste se rozhodla založit rodinu. Jak se Vám dařilo a daří udržovat rovnováhu mezi obojím?

Z dlouhodobého pohledu celkem ano, ale nevím, co by řekly mé děti. Samozřejmě vnímám, že děti jsou důležitější než knihy. Dařilo se mi pracovat z domova, nemusela jsem chodit do práce každý den. V tomto ohledu jsem měla velkou svobodu. Smart Pressu jsem věnovala hodně času právě v začátcích, kdy jsem děti ještě neměla. Smart Press fungoval nějaký čas i beze mě, když jsem byla na mateřské. Velmi mi pomáhal také manžel a prarodiče.

Svět se stává čím dál více digitálním a děti se prý i knihou snaží listovat jako tabletem. Jaké místo mají podle Vás v dnešní době tradiční knihy, čím jsou pro Vás výjimečné? A jak přivést zvláště děti zpět ke čtení?

Sama na to, jak děti přivést ke čtení, hledám odpověď. Bohužel vnímám i u vlastních dětí, jak knihy pro ně ztrácejí na atraktivitě ve srovnání s přístroji. Malým dětem bychom měli číst knihy a moc bych si přála, aby děti neztratily svou přirozenou zvídavost a aby je bavilo si knihy otevírat. Knihy vždy přinášely vzdělanost. Vidím ale obrovský rozdíl mezi dětmi, kterým je nyní 13 a staršími, které jsou na prahu dospělosti. Ty starší četli, knihy mají rády, mladší děti knihu vnímají úplně jinak. Takže určitě působit na děti odmala, číst jim pohádky.

Jaké typy knih u vás čtenáři najdou?

Vydáváme většinou knihy českých autorů a autorek s krásnými fotografiemi a grafikou. Náročné a drahé knížky na přípravu i výrobu. Vydali jsme hodně kuchařek, nebojíme se osvětových témat. Vydáváme knihy, které mají smysl, říkám také ráda, že jsou to knihy prožité. Je v nich mnoho zkušeností našich autorů.

Vytvořila jste řadu Tradinářů. Co Vás k nim inspirovalo?

Inspirovaly mne mé děti, chtěla jsem jim předávat to, co považuji za důležité. Není to jen o svátcích a tradicích v průběhu roku, i když to je ten základ. Překvapilo mě, kolik o tom nevíme, potřebovala jsem zpracovat, co naše svátky vlastně znamenají a proč je máme slavit. Pochopila jsem, že je to naše kulturní dědictví, ale mnoho bylo překryto různými ideologiemi a vytratil se původní smysl. Proto mi připadá důležité o tom psát, mluvit a dávat naše svátky a slavnosti, zvyky a obyčeje do současného kontextu.

Spoluautorkou většiny Tradinářů je farářka Martina Viktorie Kopecká? Proč jste oslovila právě ji, bylo pro Vás důležité ukázat právě i tuto stránku různých svátků a tradic? A jakým způsobem vůbec Tradináře vznikají, jak pátráte po zvycích a tradicích, které se liší často i regionálně?

Martinu jsem oslovila při tvorbě Vánočního Tradináře, protože jsem věděla, že nedokážu popsat křesťanský příběh Vánoc. Pak jsme pokračovaly Velikonocemi v Jarním Tradináři a následně i dalšími svátky jako jsou například letnice. Ty jsou součástí Jarního Tradináře, ale i Letního a podzimního Tradináře, protože každý rok jsou jindy (odvíjejí se od data Velikonoc). Určitě to spojení naše knihy obohatilo. Knihy nejsou ale jen o křesťanství, spolupracuje se mnou i Jiří Mačuda, etnolog, který se věnuje také pohanským tradicím. Snažím se zjistit co nejvíce a mám celou řadu dotěrných dotazů, které pan Mačuda trpělivě vysvětluje.

Pravdou je, že jsem původně chtěla mít „manuál“, ale není možné úplně všechno zobecnit, protože spousta toho je zapomenuta a regionálně se liší. Třeba masopust nebo posvícení, dokonce i každá vesnice má svou vlastní variantu… Lze z toho ale vysledovat určité principy. Přiznám se, že je poměrně složité najít tu míru, do jakého detailu jít a zachovat určitý nadhled. Zároveň jsem někdy úplně nadšena, jaká nečekaná propojení nacházím. Naši předci žili v propojení s přírodou a dochovalo se nám mnoho zvyků, které se vztahují k plodonosné magii.

Při tvorbě Tradinářů jste jistě hovořila i s mnoha pamětníky. Čím Vás tato setkání obohatila? Je něco, co Vás opravdu překvapilo, pobavilo, dojalo, nebo někdo či něco, nač dodnes vzpomínáte?

Každé setkání s jakýmkoli člověkem je obohacující. Když se bavíme o tradicích, lidé často vzpomínají na dětství, mládí, rodiče, na své prožitky. Na besedě v domově důchodců jeden dědeček vyprávěl, jak na květnový svátek Božího těla maminky chystaly dětem košíčky plné okvětních plátků, které pak děti rozhazovaly na průvodu. Měl slzy v očích, tak dojemně zapůsobila tato vzpomínka. Nebylo to jen o tom svátku, ale o té jeho mamince, kterou si díky tomu připomněl. Také jsem dostala dopis z domova seniorů od sestřiček, které mi psaly, jak s knihami pracují, jak si každý den mohou něco upéct, vytvořit, z toho, co je dostupné a že to jejich klienty vrací do časů bezpečí u maminek.

Práce na tradinářích mne dovedla i k pamětníkům naší rodiny – často se dotazuji mých tetiček a získala jsem mnoho informací, které bych o naší rodině nevěděla. Tradinář jsem psala pro maminky malých dětí, vůbec mě nenapadlo, že ho budou mít tak rády babičky. Zrovna nedávno jsem od kamarádky slyšela, že její kolegyně v práci koupila nový Letní a podzimní Tradinář jako dárek kamarádce k devadesátinám. Ta prý již nic moc nepotřebuje, už nečte, ani z jídla radost nemá, ale listování Tradináři jí dělá velkou radost.

Tradináře zaznamenaly velký úspěch. Proč podle Vás dnes lidé touží vracet se k tradicím a rituálům našich předků? V čem nám mohou být užitečné?

Tradice a rituály jsou důležité, poskytují nám životní kotvu. Mají daný termín, můžeme se na ně těšit, připravovat, víme, co bude. Společné prožitky nás propojují s našimi blízkými, s rodinou, ale i sousedy a komunitou…. Mohou nám poskytnout určitý klid a řád, který nikdy neztratil platnost, vede to k přírodnímu cyklu a obživě. A také můžeme díky tomu pocítit, že jsme součástí celku. Myslím, že se skrze ně dotýkáme určitého řádu bytí, který jsme ztratili.

Jak nám roční rytmus a tradice mohou pomoci v dnešním moderním životě? Proč je důležité předávat je dětem a dospívajícím?

Věřím, že když žijeme v souladu s přírodou, můžeme se cítit lépe a zdravěji. Navíc mi pochopení tradic v průběhu roku připadá naprosto logické, není to nějaký výmysl, ale zapomenutá moudrost našich předků. Moderní svět jakoby ji nepotřeboval, ale v současné době velkých změn možná měníme pohled – zdroje nejsou nekonečné, příroda ukazuje na měnící se rovnováhu. Důležitý mi také přijde sociální rozměr, neboť díky společným tradičním svátků se mohou lidé potkávat, společně něco prožívat a svobodně tvořit. To se mi zdá, že je v současné době potřeba – navazovat sociální vazby naživo a prožívat něco společně.

Za značkou ba.hu nestojí módní škola ani honba za trendy, ale silná osobní potřeba tvořit oblečení, které dává smysl. Její zakladatelka se k šití dostala nenápadně – z lásky, zvědavosti a touhy po pohodlí. Dnes představuje kolekce, které spojují funkčnost, přirozenost a udržitelný přístup k módě.

Jaký příběh se skrývá za vaší značkou? Jak došlo k jejímu zrodu?

K šití jsem se dostala poměrně nenápadně – úplně obyčejným přáním ušít něco malého pro svého ještě nenarozeného syna. Maminka mi tehdy ukázala, jak se drží látka pod patkou a co všechno šicí stroj dokáže. Od té chvíle jsem se do šití ponořila naplno.

Následovaly hodiny strávené u videí na YouTube, nekonečné pokusy a omyly, spousta nepovedených kousků… ale také ten úžasný pocit, když se něco konečně podaří. Postupně jsem začala tvořit nejen pro sebe, ale i pro ostatní. A tak vznikla značka ba.hu – místo, kde propojuji pohodlí, volnočasový styl a něco trochu jiného, co na první pohled nepůsobí tuctově.

Co vás nejvíc baví na práci s přírodními materiály a jak ovlivňují finální design?

Pracuji převážně se směsovými materiály, kde vždy převažuje bavlna. Důležitý je pro mě pocit na těle, prodyšnost a přirozenost materiálu, ale zároveň i praktičnost a životnost oblečení. Směsi mi umožňují spojit komfort přírodního vlákna s funkčností a odolností, kterou lidé v běžném nošení opravdu potřebují. Nejde mi o nálepky, ale o to, aby se v oblečení člověk cítil dobře a skutečně ho dlouhodobě nosil.

Který model z vaší tvorby považujete za signature kousek?

Jednoznačně teplákové soupravy. Miluji oversize kousky, které můžu nosit celý den a cítit se v nich dobře a pohodlně. Vždy jsem měla problém sehnat kvalitní teplákovou soupravu, která by dobře seděla a po pár vypráních se nežmolkovala. Rozhodla jsem se tedy, že si je začnu šít sama. Podle mě by kvalitní teplákovou soupravu měl mít v šatníku každý.

Jak by měl podle vás vypadat udržitelný šatník? A máte sama takový?

Udržitelný šatník je takový, ve kterém má každý kousek své místo a smysl. Základem jsou kvalitní věci, které vydrží několik let, dají se dobře kombinovat a i po čase vypadají pořád dobře. Stejně důležitá je ale i správná péče – praní a zacházení, které prodlužují jejich životnost.

Svůj šatník se snažím přetvářet v udržitelný zhruba poslední tři roky, od doby, kdy šiju. Před těhotenstvím jsem nakupovala úplně jinak a moc jsem nad tím nepřemýšlela, ale to se snažím postupně měnit.

Nosíte sama své modely?

Svoje kousky nosím skoro pořád a myslím si, že jsem sama sobě nejlepší reklamou. Byla bych sama proti sobě, kdybych je nenosila. Vždy navrhuji modely, o kterých vím, že se budou líbit mně samotné. Po ušití je několik týdnů testuji – zkouším, co by šlo upravit nebo vylepšit, aby byly připravené k prodeji pro mé zákaznice.

Co byste poradila začínající návrhářce, která chce prorazit na českém trhu?

Asi nemám jednu konkrétní radu, protože se sama považuji za začínající návrhářku a jsem teprve na začátku své cesty. Co ale vím jistě, je to, že sny se mají plnit a člověk by se neměl bát je zkusit uskutečnit. Důležitá je trpělivost a vytrvalost, protože úspěch nepřijde přes noc. A také je dobré mít jasnou vizi – vědět, co chci dělat a čím se chci odlišit, protože značek je dnes na trhu opravdu hodně.

Jaké typy zákazníků nosí vaši značku?

Zatím bych značku nechtěla škatulkovat do jedné konkrétní skupiny. Nosí ji ženy i muži, které spojuje vztah k pohodlí, stylu a praktičnosti. Jsou to lidé, kteří chtějí vypadat dobře a zároveň se cítit svobodně a přirozeně – bez zbytečných kompromisů mezi estetikou a komfortem.

Jak vnímáte roli sociálních sítí při budování image vaší značky?

Sociální sítě vnímám jako důležitý komunikační nástroj. Pomáhají mi ukázat svět značky ba.hu, proces tvorby i hodnoty, které za ní stojí. Důležité je pro mě, aby obsah působil autenticky a nebyl jen o rychlé prezentaci produktu. Bez sociálních sítí to dnes podle mě už nejde.

V březnu představíte svou značku na módní přehlídce Sušice Móda a Řemeslo. Prozradíte, jak bude kolekce vypadat?

Ano, v březnu mě čeká velká věc, která – doufám – posune mou značku zase o kus dál. Jak přesně bude přehlídka vypadat, si zatím nechám pro sebe. Můžu ale prozradit, že kolekce bude o pohodlí, stylu a ponese se v duchu čistých jarních barev. Určitě se máte na co těšit.

Foto: ba.hu (se souhlasem)