93

Možná se vám to už také stalo. Vrátili jste se z dovolené s kufrem plným suvenýrů a na účtu ani koruna. Letní dovolené jsou za námi a moc jsme se nepoučili. Podzimní a zimní dovolené už nás nezaskočí. Jak předejít vyluxovanému kontu a parádně si užír hory bez stresu, kolik mi zůstane peněz? Vím a prozradím!
Nic člověka neobohatí víc než vidět, jak žijí lidé jinde. Už od svých 18 let cestuji, bez ohledu na to, kolik peněz mám nebo vydělávám. Za ta léta ježdění po světě jsem si spoustou věcí prošla, vyzkoušela a taky se napálila. Vznikl tak soubor mých pěti základních pravidel, jak hospodařit s penězi na dovolenou. I když už dnes mé cestování více přizpůsobuji dětem, svých pravidel se držím v každém případě. A ještě nikdy jsem se z dovolené nevracela zklamaná nebo s “vyluxovaným” účtem.
1. Na dovolenou si nikdy nepůjčuji
Dovolená by měla být odměnou za čas v práci, ne stresorem, který mě bude po návratu z dovolené provázet ještě řadu měsíců formou splátkového kalendáře.
2. Na dovolenou si odkládám z každé výplaty v průběhu roku
Jeden měsíc to může být víc, druhý méně. Tvořím si dvě hromádky. Jedna je na samostatnou dovolenou, druhá pak na kapesné, které tam mohu utratit. Vždycky si vytvořím rozpočet, který si nadělím, a ten mám na dovolené dovoleno utratit.
3. Nikdy neplatím kartou
Někdo raději platí kartou, aby s sebou nevozil větší hotovost. Já dělám pravý opak a kartou nikdy neplatím. Nechci být po návratu nemile překvapená výší odečtených částek, kurzových rozdílů a bankovních poplatků. S hotovostí v kapse prostě musím vyjít.
4. Neřeším kurz
Přidělený rozpočet (naspořené kapesné na dovolenou) si užívám a neřeším žádné kurzové rozdíly. Hodnotu měny beru jako jedna ku jedné. Nikdy nepřepočítávám, buď na určitou věc prostě mám, nebo ne. Neřeším, jestli je něco dražší, protože s takovou bych si nikdy nic nekoupila.
5. Jídlo a dárek
Při pobytu v zahraničí se držím svých dvou zásad. Pokaždé si musím koupit na památku vždy alespoň jednu věc, která je pro danou zemi typická a kterou budu po návratu z dovolené ještě dlouho používat (například boty v Itálii, vlněný svetr z Islandu, kašmírový šál z Turecka). Maximálně se však vyhýbám obchodům se suvenýry. Ty jsou většinou plné předražených tretek, které v konečném důsledku stejně neudělají nikomu radost, jen skončí někde v šuplíku a s nimi tím pádem i polovina mého kapesného.
A druhá zásada je, že v dané zemi musím navštívit místní restauraci a ochutnat jídlo pro tu zemi typické. Nechodím do restaurací na turistických trasách, ale vyhledávám ty místní, v zapadlejších uličkách. Pokud je restaurace plná místních obyvatel, je to přesně ta správná. Očima obhlédnu, co si místní dávají, a objednám si totéž. Ještě jsem se nikdy nezklamala, jídlo je vždy velmi chutné, za výbornou cenu a z porce by se většinou najedla celá rodina.

©2022 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account