81

Když je vám skoro čtyřicet, je to otázka dost zásadní. Odpovídá psycholožka Katarína Filasová.
Otázka:
Je mi 38 let a po dvouletém životě o samotě jsem konečně potkala partnera, s nímž si dovedu představit budoucnost. Oba máme za sebou těžké rozchody, nicméně trávili jsme spolu víkendy, všední dny, dovolené, v podstatě všechen volný čas, až se z toho zrodil partnerský vztah, kdy jsme se k sobě nedávno nastěhovali. Problém je, že zatímco já bych si dokázala představit prožít s ním život a mít i rodinu, on to má jinak – nechce se o tom bavit, nechce to pojmenovávat, chybí mu pověstná jiskra a zamilovanost, jako by měl strach, že to mezi námi bude vážné. Někdy mám pocit, že jsem pro něj spíš převaděčkou a náš vztah z jeho strany je jen čekání, kdy se doopravdy zamiluje někde jinde. Jak mám poznat, jak to se mnou myslí, když ho na toto téma nelze rozmluvit a mám ve svém věku čekat, až se vyjádří, nebo hledat někde jinde? Toho se upřímně dost bojím, za poslední dva roky byl tento muž jediný, který mě dokázal zaujmout a s nímž si dovedu představit sdílet život.
Odpověď Kataríny Filasové:
To je velmi dobrá otázka, kterou však podle mého potřebujete položit především sama sobě. Tohle je totiž o vašich prioritách, které si potřebujete zvážit a vyhodnotit. Na jedné straně není jasné, jak to s vámi partner myslí, na druhé je zase obava, jestli někde je nějaký jiný, z vašeho pohledu dostatečně vhodný muž, abyste po rozchodu nezůstala sama. To je dilema, s nímž vám nemůže nikdo pomoct především z toho důvodu, že jen vy sama cítíte, jak velká je nejistota a nespokojenost, kterou momentálně zažíváte a jak velká je obava, že si jiného – vhodnějšího muže nenajdete. V obdobné situaci se nachází mnoho lidí, ale u každého jsou tyto pocity jiné a není žádné univerzální pravidlo, které by ukazovalo, jaké rozhodnutí je správné.
Nicméně, umím si představit, že ve vaší situaci hrají roli ještě další věci. Třeba píšete, že chcete mít rodinu. Jak moc důležitá je pro vás tato hodnota? Protože pokud by vám záleželo na tom mít děti, dle mého názoru už nemáte moc času někde přešlapovat a doufat, protože za nějaký čas už by taky mohlo být pozdě. Takže pokud si řeknete, že chcete mít rodinu, je z mého pohledu třeba s tímto postojem partnera naplno konfrontovat a sdělit mu, co je pro vás v životě klíčově důležité s tím, že buď se přidá, nebo naopak řekne, že do toho s vámi nejde. To bude sice nepříjemné, ale aspoň budete mít jasno. Budete vědět, na čem jste, a můžete se pak rozhodnout. Samozřejmě je také varianta, že s ním zůstanete a děti mít nebudete. Tady je však otázka, jak to zvládnete, protože pokud po dětech toužíte, vaše nenaplněná potřeba se bude stále více ozývat, až se po letech promění ve frustraci.  On v tom ale bude nevinně, protože otevřeně řekl, že děti nechce. Pokud s ním tedy zůstanete, je třeba, abyste si pamatovala, že jste se takto rozhodla vy, kvůli sobě, že to vy jste dala přednost vztahu s ním i za cenu, že nemáte děti, a není tedy žádný důvod mu to zazlívat. A tohle jsou věci, které si potřebujete zvážit teď. Máte na to, zůstat s ním ve vztahu i za cenu, že se třeba vzdáte možnosti mít děti? Protože to je zase individuální. Jsou ženy, které se takhle rozhodnou a zvládnou to a jsou jiné, které ne. Každá máme jiné touhy, jsou pro nás důležité jiné věci a nikdo za nás nedokáže vyhodnotit, co je pro nás dobré a co ne.
A pak mě napadá ještě jedna věc. Píšete, že máte pocit, že se do vztahu s vámi nehrne. A ptala jste se ho proč? Protože to může být tak, že má obecně strach ze vztahu, nebo má jinou představu o tom, jakou ženu by chtěl, ale také je příčina třeba v tom, že mu vadí nějaký váš rys. Třeba má pocit, že má vedle vás málo prostoru, protože jeho názor neberete vážně, nebo mu říkáte, co má dělat, jak má fungovat, nebo, nebo … Variant může být spousta a nemá smysl o nich spekulovat. Ale já být v takové situaci, budu se snažit z něj vytáhnout, co mu vadí, a žádné „nevím“ nebo „nic“ nebrat za odpověď. Prostě svými otázkami budu dotěrná tak dlouho, až vyhodnotí, že bude nejlepší mi odpovědět. A i když to třeba pro oba bude horká chvíle, přijde mi o moc lepší než nejistota a věčné otázky, jak to má, co se mu honí hlavou a jestli s vámi chce nebo nechce vztah. To mi totiž připadá jako hodně nepříjemná varianta. Když si tohle vyjasníte, podle mě bude mnohem jednodušší udělat rozhodnutí, jestli s ním zůstat, nebo ne. Ona se situace totiž ve skutečnosti nezhorší. Jenom to, co je teď skryté, začne být vidět a vy získáte možnost se lépe zařídit.  
Psycholožku Katarínu Filasovou najdete v Centru psychické odolnosti.

©2022 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account