74

Jak to dopadne, když milovnice čokolády Jana LeBlanc pořídí čokoládový dárek s dvoutýdenním předstihem?

Dlouhá léta jsem to měla tak, že už na konci září se mi při pomyšlení na vánoční dárky lehce sevřel žaludek a říkala jsem si, že hlavně musím nákupy naplánovat dostatečně včas, abych to „stihla“ a nelítala po obchodech třiadvacátého. Vyšlo to po moha letech až letos, kdy jsem nákupy začala realizovat UŽ minulý týden. Ale objevil se zase jiný problém. Totiž zjistila jsem, že když dárky nakoupím dřív, některé prostě … nevydrží. A bohužel to není proto, že bych je někam založila nebo se zkazily.

<>

Doma dárky nevyrábím

I když časopisy mě opakovaně přesvědčují, že nejlepší dárky jsou ty doma vyrobené nebo hodně originální (alá dárkový certifikát na seskok padákem), já mám z minulých let zkušenost přesně opačnou: cesta do štědrovečerního pekla je dlážděna rukodělnými pokusy a investicemi do adrenalinových dobrodružství. A protože letos chci mít Vánoce v klidu, byť neoriginální a podle časopisů třeba i nudné, rozhodla jsem se nakoupit hlavně dobroty. A tak se minulé úterý ocitly v mém nákupním košíku pralinky Leonidas. Belgické pralinky jsou vyhlášené po celém světě a společnost Leonidas, které vznikla už v roce 1913, prodává ty nejlepší na trhu. Mně je navíc dodala zabalené ve zlaté krabičce s decentním vzorem převázané červeného stuhou, takže o další starost méně. Tedy … to bylo. Než jsem je ve čtvrtek všechny snědla a zlatá krabička teď stojí na pracovním stole naplněná vizitkami.

Vydrží do Vánoc?

První pochybnosti, že by pralinky nemusely přežít, nastaly už v den, kdy jsem je koupila a po celodenních nákupech dorazila domů k prázdné lednici a sucharům v polici. „Šilhám hlady, mám přece právo sníst jediné jídlo v tomhle bytě,“ přesvědčoval mě hlas v hlavě při pohledu na zlatou krabičku. „Jsi normální? Jak tě to vůbec může napadnout? Tohle si koupila jako dárek a teď to prostě sežereš?“,“ říkal druhý. „No a? To budeš dobroty pořád kupovat jenom druhým a sama si nedopřeješ? Vždyť zítra může skočit do obchodu pro druhé!“ (první) „Nechtělas do Vánoc náhodou ještě zhubnout?“ (druhý) „Jedna krabička je v pohodě, po té fakt nepřibereš.“ (první) „Šest čokoládových bonbonů v devět večer je v pohodě?“ (druhý) A tak dále … No, první vyhrál. Krabičku jsem schovala, vytáhla auto a jela nakoupit.

Jste to, jak jíte 🙂

Vím, že existují lidé, kterým se stává, že když nakoupí vánoční dárky moc brzo, pak na ně zapomenou, včetně těch gastronomických. Slýchám od nich věty jako „tak jsem ti tu čokoládu někam založila a nevím kam“ (babička) a připadají mi jako z jiné galaxie. Já jsem věděla, kde pralinky jsou na milimetr přesně, kdybyste mě o půlnoci vzbudili. Myslela jsem na ně pořád: když jsem usínala, když jsem psala a neměla nápad, když jsem potřebovala energii na běh, když jsem se po něm chtěla odměnit, jak skvěle jsem to zvládla, když jsem měla po obědě tak zničující chuť na sladké, že jsem si já bláhová myslela, že ji ošidím sušenou švestkou … a hlavně když jsem potvrdila další pracovní schůzku v místě, odkud to do obchodu, kde se Leonidas prodávají, bylo jenom pár kroků. Nejsem slaboch a v minulosti jsem zvládla ledacos: nepoužívat výtah, nedat si po celé měsíce ani kapku alkoholu, natrénovat na půlmaraton. Jenže čokoláda, to je v mém životě jiná kapitola. Věděla jsem, že je zle už ve chvíli, kdy jsem otevírala polici, abych se přesvědčila (!!!!), jestli tam ještě jsou (zatím jsem v Praze sama a nikdo jiný do bytu nemá přístup). Tušila jsem, že jak zaryju nehet do pečeti na krabičce, jsem v průšvihu: jednak mám po dárku a rozhodně nezůstane u ochutnání jedné (i když mě napadlo i opětovné zalepení krabičky s pěti bonbony místo šesti – fuj!). Abych to zkrátila, protože před Vánocemi nemáte čas na dlouhé čtení: pocit viny z toho všeho byl tak silný, že jsem je s prominutím sežrala všechny – po obědě a na stojáka u police, aniž bych si k tomu sedla. Asi v tom sehrálo roli i to, že dlouhodobě věřím, že sním-li své prohřešky kvapně, nestačí si tělo přepočítat všechny ty kalorie a třeba ten hřích zapomenu???!!! Načež asi minutu poté jsem si připadala okamžitě o velikost tlustší, otekla, neforemná a hlavně naprosto hloupá, neschopná, závislačka bez vůle.

Příště raději víc

Prosím vás, ale to už asi tušíte, ty pralinky jsou skvělý dárek – pro všechny. Chutnají fantasticky (dokonce i ty s jahodovou náplní, které jindy nemusím), všechna ty superlativa z reklam a testování na internetu mají pravdu a nic než pravdu. Akorát v zájmu dopnutí šatů na Štědrý večer: pokud jste na tom jako já, choďte do prodejny až třiadvacátého. Jinak obchodů, kde Leonidas prodávají, je v Praze už pět, což je zase dobré vědět, kdyby vaši krabičku potkal podobný osud jako mou – že se pro novou nemusíte v tomhle počasí a adventním shonu táhnout přes celé město. 🙂 No a jestli nejste z hlavního města a objednáváte z e-shopu, tak pak je asi lepší dát si do košíku balení rovnou dvě. Nebo tři?

©2022 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account