83

Bavíme muže, když umíme a zvládneme všechno? Teta Eva zpovídala odbornici na vztahy.
Jsem multifunkční. Umím používat nejenom sporák, pračku a myčku, ale vím, jak se zachází s vrtačkou, míchačkou a motorovou pilou. Zvládnu zatlouct hřebík, podle návodu (někdy i bez) složím skříň, orientuji se v hobby marketech a podle potřeby jsem ze sebe ochotná a schopná udělat blbce (ještě většího než normálně) a nechat si poradit od odborníků.
Je to ale dobře být takovou multifunkční ženou, ptala se teta Eva odbornice na rodinné vztahy a vazby Ireny Teichmanové.
Doby, kdy muži lovili a ženy se staraly o rodinný krb jsou asi nenávratně pryč. Má ještě vůbec cenu hovořit o ženských a mužských rolích v době neúplných rodin, otců na rodičovské “dovolené” a vůbec době, kdy se rodinné schéma posouvá od tradičních vzorců? Chybí mužům opečovávání ze strany žen a postesknou si u vás v poradně nad nedostatkem péče?
Je pravda, že model rodiny se v posledních desetiletích proměňuje a spolu s ním i vnímání takzvaně mužských a ženských rolí. Nesetkávám se ale se stížnostmi od mužů na nedostatek péče. Naopak, muži jsou dnes schopni zajistit chod domácnosti rovnocenně jako ženy. Nepotřebují pečovatelku (matku), ale partnerku. Tedy alespoň ti dospělí muži. Potřebují cítit blízkost ve vztahu a přijetí. V každém případě je to věc velmi individuální a jde o to, jak se partnerům podaří najít rovnováhu, ve které mohou být spokojeni oba dva.
Někdo si u domácích prací (například žehlení) odpočine a mechanická činnost ho uklidňuje, někdo k tomu přistupuje jako k nutnému zlu. Měla byste pro nás tip, jak si takovou to činnost zpříjemnit nebo když ne zpříjemnit, tak ne úplně zošklivit?
Opět to závisí na tom, co komu nejvíce vyhovuje. Někdo žehlí u nekonečných seriálů, někdo si u toho povídá s partnerem a popíjí víno, někdo žehlí jen v nevyhnutelných případech. Přijde mi důležité nedělat věci přes svůj odpor, protože to potom ubírá hodně energie a životní spokojenosti. Pokud se dostaneme do tohoto bodu, požádejme o pomoc. Udělejme doma dohodu (každý si žehlí své věci) nebo se prostě domluvme s partnerem na tom, že investujeme určitou částku z rodinného rozpočtu na to, že si věci necháme vyžehlit někým jiným. Často jde především o to, překonat své vnitřní nastavení, že by přeci věci měly nějak být, měla bych to zvládnout. Jsou to ale především naše vlastní nároky na nás samotné.
Ze svého okolí znám spoustu dětí (i tenagerů) co doma na práci “nešáhnou”, ovšem ne vždy je vina na jejich straně, mnohdy je rodiče k ničemu nepustí. Určitě je dobré zapojovat děti do chodu domácnosti odmalička, aby si vypěstovaly “zdravé pracovní návyky”, ale jak angažovat například právě pubertální slečnu, která ještě před nedávnem ochotně luxovala a uklízela nádobí, ale teď prostě NECHCE?
Máte pravdu, že ideální je, začít děti od mala zapojovat do péče o domácnost. Těžko budeme zavádět ve třinácti letech nějaké “novinky”. U pubertálních potomků je hlavním heslem rodičů vydržet a přežít toto období. Vzdor a vymezování se vůči rodičům prostě patří k tomuto věku a je součástí změn, které nastávají ve vztahu rodič – dítě. Mám dojem, že kdyby někdo vymyslel univerzální radu na to, jak přimět puberťáka k radostnému vykonávání domácích prací, byl by milionář. V každém případě je dobré trvat na plnění svých povinností a obrnit se notnou dávkou nadhledu a trpělivosti.
 
 

©2022 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account