Před 10 lety, když jsme měli doma všichni kolektivně slabou chvilku a rozhodli jsme se, že náš další psí kamarád bude bígl, netušili jsme, jak moc změní náš život. 
Už tenkrát, když jsme si ten roztomilý uzlíček, který dostal jméno Sára, dovezli domů, jsem udělala nejvíce chovatelsky fatálních chyb. Ještě než jsme si jeli štěně vyzvednout, měli jsme doma valnou hromadu, kde se stanovilo několik závazných bodů a pravidel, které se budou strikně dodržovat. Na jejich dodržování jsme měli dohlížet všichni vzájemně a případné pochybení nahlásit. Už po první noci jsem se musela jít udat sama. Vzala jsem psa do postele. Neodolala jsem štěněcím očím a smutnému kňourání, které vydával ten malý měch. A tím to začalo…psí inferno!
Několik desetiletí se naším rodem neslo heslo, že psovi se nemá lámat charakter. Nikoho ani nenapadlo, jak moc podlomí charakter pes člověku. Roztomilost prvního dne byla ta tam už během následujích 48 hodin. Každý pochopí, že se štěně občas počůrá, nebo něco rozkouše. To by byl ještě ideální scénář. To zvíře se do dvou let svého věku odmítalo uklidnit. Naučila jsem jí pár velmi základních a primitivních pokynů, leč jsem nedomyslela to, že si sedne nebo lehne jen v přítomnosti piškotu. Oslňování davů na ulici jsem tedy zavrhnula a smířila se s tím, že můj pes má opravdu nezlomný charakter. 
Kdybych měla shrnout vše, co se skrývá v duši bígla, napsala bych pravděpodobně román o třech svazcích. Utkvělo mi v paměti ale několik zásadních zlomových okamžiků, které se člověku vryjí pod kůži:

    ODPADKOVÝ KOŠ – neodolatelný artikl naší domácnosti. Myslím, že když se na něj to zvíře dívá, tak je zalitý sluncem a duhou a v hlavě jí zní chórový zpěv. Zkusili jsme všechno. Vyskakovací koš, nerezový koš, dávat koš na linku…jediné, co jsme nezkusili je koš se snímačem oční sítnice, když chcete vyhodit kelímek od jogurtu. Všechno ten psí McGywer otevřel a s fascinující libostí roznesl po celém bytě. Její člověk pak mohl brečet a vztekat se, jak chtěl. Tu černou podlahu ve vysokém lesku, která po psím řádění vypadala, jako kdyby jí někdo namazal špekem, stejně musel vytřít. 
    JÍDLO…KOPEC JÍDLA!…HORY JÍDLA!!! – Jídlo je životodárné. Je nutné a potřebné proto, abychom fungovali. Náš pes v tom případě funguje na 150 %. Její obětí se stala například nehlídaná třená bábovka, blízko kraji linky položený houskový knedlík nebo opuštěné ředkvičky volně ložené v dosahu. Bylo toho mnoho a i zde platí, že jste to, co jíte. Tedy popelnice!
    CHLUPY – jsou všude..je to nekonečný boj vysavače vs. psa a již 10 let to zvíře drtí i nejmodernější vynálezy pro domácnost. Jsou v autě, v posteli (byť tam už nesmí), na oblečení, v nose a někdy i za podprsenkou. Někdy je mi líto těch plešatých pánů, kteří přišli o své bujné kadeře, protože ve spravedlivém světě by ten pes už musel být dávno lysý. 

Nedávno jsem se dočetla, že žebříček inteligence psů okupuje náš bígl až na 147. místě ze 160. Což není mnoho a není to ani moc povzbudivé. Na druhou stranu si můžeme doma interně říct, že ten pes je prostě blb.
A za další. Bezmezně jí milujeme. Je to jediný tvor, který vás má rád bez výhrad, nekonečně a oddaně. A tak vem čert všechny knedlíky, odpadky a chlupy v čaji. Ona je to jediné stvoření, které k vám přijde, když vám není do zpěvu. A i když se předtím vyválela v nějakém rozšlápnutém šnekovi, stejně vás to potěší. 
Monika
http://monoblog9.webnode.cz

0 Komentářů

Napište komentář

©2024 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account