Ve chvíli, kdy se z ženy stane matka, začne se do jejího organismu vyplavovat oxytocin způsobující pevné pouto k dítěti. Ovšem nenechte se zmást, otcové rozhodně nehrají druhé housle, neboť je prokázáno, že i u nich dochází k vyplavování oxytocinu, a to v momentě, kdy se starají o miminko. Nenechávejme je tedy stranou. Dítě si totiž potřebuje vybudovat pevnou a bezpečnou citovou vazbu s oběma rodiči. Ano, bohužel některé situace, vzorce či zvyky nepřejí tomu, aby otcové trávili s dětmi dostatek času, na všem se dá ale zapracovat. Pojďme se podívat na to, jak byste se mohli mít s rodinou líp a co dělat, aby vše lépe fungovalo a byli jste všichni co nejvíc v harmonii.
Neodrazujete nevědomky partnera od výchovy?
Ve snaze vychovávat děti jinak a lépe se mnozí z nás snaží pátrat po nových přístupech. V tomto smyslu se ale málokdy rozvíjejí oba rodiče. Přirozeně mezi nimi vzniká nerovnováha. „Zpravidla je to matka, která výchovu definuje, protože do ní promítá to, co je jí osobnostně přirozené. V oblasti výchovy je často „dál“, ale ne nutně proto, že by pro to byla od přírody lépe vybavená – prostě jen s dítětem tráví více času a učí se praxí, dnes a denně, přes den i v noci,“ popisuje častý jev psycholožka Šárka Miková, která vypracovala teorii osobnosti nazvanou Teorii typů, a doplňuje: „Žena se také často v oblasti výchovy více vzdělává a mrzí ji, že ji partner nenásleduje nebo alespoň nedělá to, co mu ona říká, že je „správně“. Jenže tím muže od aktivního zapojování se do péče o dítě bohužel odrazuje.“
Mateřství může vzájemně odcizovat
Všechny situace, v nichž musíme překročit svou komfortní zónu, nás rozvíjejí. A právě mateřství nabízí k růstu nespočet příležitostí. Partner samozřejmě taky roste, ale většinou v tom, co si vybral, a kde si může úroveň náročnosti výzev sám stanovit – v práci, v koníčcích apod. Zpravidla nemusí tak často překonávat sám sebe, jako to zažívá máma na mateřské, a pokud ano, dělá to dobrovolně.
Jenže matky si tento rozdíl většinou vůbec neuvědomují. „Najednou mohou partneři začít zjišťovat, že se odcizují. Ať už z pocitu křivdy – ‚ty to máš jednodušší, já nevím, co dřív, a ty se vezeš‘ – nebo z pocitu, že jsme někde jinde, kde nám partner nemůže úplně rozumět – ‚nevíš vůbec, o čem to je, nezažíváš to, co já‘,“ vysvětluje autorka knihy Milovat nestačí. Jenže on to opravdu často zažívat nemůže, ani když chce. Ne nutně je to však jeho „chyba“. Za prvé tráví s dítětem výrazně méně času, za druhé ho k tomu žena málo pouští.
Muž potřebuje šanci, aby si to zkusil
Je nezpochybnitelné, že ženy matky se cítí přetížené. Jenže zároveň může docházet k tomu, že se tatínek cítí vyloučený. Přitom muž děti zvládne. „Táta sice může dát dítěti bodýčko naopak a k obědu párky nebo jogurt, a když se rozjede, tak obojí najednou, ale to je úplně jedno. Potřebuje jenom získat zkušenost, jak je péče o dítě a jeho výchova náročná, ale zároveň rozvíjející, jak mu to umožňuje posouvat hranice v úplně jiném oboru. Navíc si tím rodiče udržují sdílenou realitu. Takže když muž ženě řekne ‚já tě chápu‘, má to úplně jinou kvalitu, protože opravdu ví, o čem mluví. Dokáže ženu skutečně pochopit a ocenit,“ upřesňuje psycholožka.
Neočekávejte, že partner bude vychovávat stejně
Přestože často bývá realitou, že jsme na rodičovské my, maminky, a potřebovaly bychom více času pro sebe, pro mnoho z nás není snadné nechat partnera, aby se na výchově dítěte plnohodnotně podílel. Může být pro nás těžké dát mu dost důvěry, nepodceňovat ho a zkrátka to všechno nechat na něm.
„Pomůže nám, když nebudeme očekávat, že partner bude kopírovat náš přístup. Je totiž vysoce pravděpodobné, že je jiný osobnostní typ – dle Teorie typů – než jsme my. Pochopit, co je pro něj přirozené, zkoušet se dívat na různé situace z jeho úhlu pohledu a třeba ho i zbytečně nedráždit můžeme také pomocí knihy Ani mámy nejsou stejné, která popisuje typy osobnosti nejen u matek, ale u lidí obecně,“ doporučuje autorka knihy.
Když pečuje tatínek, je to přínosné pro všechny
Pokud máte vy, maminky, obavu svěřit výchovu o dítě partnerovi, zkuste to vidět z té lepší stránky. Především získáte čas pro sebe, který vám v mateřství většinou zoufale chybí. Výhodné je to ale hlavně pro dítě. Ať už pro takové, které má rádo rozmanitost a s vámi už se občas nudí, tak pro takové, které je na nás velmi navázané a potřebuje se zvolna začít odpoutávat.
„Táta dává dítěti něco jiného než máma. Dítě si přece zaslouží, aby i v něm mohlo mít model svého chování. A táta si zase zaslouží mít možnost jeho vývoj ovlivňovat,“ zmiňuje Šárka Miková a ještě dodává: „V neposlední řadě je také důležité hlídat si, abychom my mámy nemyslely jen na vztah se svými dětmi, ale pečovaly i o vztah se svým partnerem. Můžeme totiž zapomínat, že veškerá starost o výchovu a domácnost může přesunout partnera na vedlejší kolej. Přitom i ve velké životní změně, kterou mateřství rozhodně představuje, můžeme vyrůst všichni – my, partner i náš vztah.“
Zdroj: Šárka Miková, autorka Teorie typů a knihy Milovat nestačí
Foto: Shutterstock
