507

Michaela Jeřábková pracuje přes 12 let v neziskové organizaci, kde se zaměřuje na vzdělávací projekty pro učitele a děti se znevýhodněním. Díky tomu ale v hlavě ke každému dalšímu projektu, který ji napadl, automaticky přiřazovala i dotace. Navíc měla pocit, že se po pracovní stránce neposouvá. Kamarádka Lenka ji tak navrhla Akademii pro budoucí zakladatelky, ale jelikož byla Michaela na rodičovské dovolené, nějakou dobu se rozhodovala, zda výzvu přijme.

Stresující výchova

Přihlášku poslala poslední možný den. Nakonec ji přesvědčila hlavně podpora nejbližších a fakt, že i když je doma s dítětem, má spoustu nápadů na podnikání. „Týkaly se teda hlavně maminek, protože mateřská pro mě byla obecně hodně náročná ve smyslu zpracování informací. Já chci dělat všechno správně, tak jsem byla hodně nervózní, protože výchova prostě nejde dělat dokonale správně.“ říká Michaela.

„Když jsem se chtěla uklidnit, hledala jsem si nové informace – na Instagramu, v knížkách, podcastech. Zjistila jsem ale, že mě to stresuje ještě více, protože všude psali, jak mám být klidná, i když mi dítě brečí a já prostě klidná nebyla. Takže jsem měla akorát pocit, že mu určitě svým chováním způsobuji nějaké trauma, třeba když jsem zakřičela. Časem jsem si uvědomila, že se pořád hodně prezentuje respekt k dítěti, ale trochu se mi tam vytrácí respekt k těm rodičům a jejich potřebám.“ A tak i když to Michaela zatím nevěděla, začaly se pomalu formovat základy jejího projektu Rodičoff. K tomu, aby začala více mluvit o respektu k rodičům, jí ale chyběla odvaha, kterou ji v jednotlivých fázích postupně dodávala právě Akademie.

Mysli ve velkém

První fází byl Design Thinking. Měla jej na starosti zakladatelka Holek z Marketingu a zároveň certifikovaná trenérka této metody Pavlína Louženská. „V téhle fázi jsem měla spoustu jiných nápadů, ale pak jsem zjistila, že některé věci, které jsem vymyslela, už existují. Holky nás ale stále povzbuzovaly, abychom nevymýšlely jen malé projekty, ale i větší.“

Foto: se souhlasem Michaely Jeřábkové

Michaela tak nejdříve přemýšlela nad aplikací, která by maminky spojovala. Právě to byl ale jeden z projektů, který už existoval. Rozhodla se tedy na věc podívat jinak a zaměřit se na problémy, kterým maminky s dětmi čelí. Proběhlo pár rozhovorů o tom, co je trápí, co jim dělá radost, co je rozčiluje a jak probíhá jejich den. Z výzkumu se Michaele začalo postupně formovat, jak by mohla maminky (nejen na mateřské) podpořit.

Cenné kontakty

Po fázi Design Thinkingu následovala teoretická část plná informací z oblasti práva, HR, marketingu, leadershipu, cenotvorby, investic apod. „Nejdůležitější pro mě byly přednášky o produktu samotném. Já jsem totiž pořád čekala, až budu mít nějaký dokonalý produkt nebo službu a budu s ním moct jít na trh. Ale tady jsem se dozvěděla, že je to celé úplně jinak. Nejdříve je třeba udělat menší věc, která by mohla pomoci, jít s ní ven, získat zpětnou vazbu, podle ní nápad změnit a jet takhle pořád dál. To pro mě bylo velmi důležité – že nás lektoři podporovali, abychom to zkoušeli, i když produkt není ještě doladěný k dokonalosti.“

„Celá tahle část, i přesto, že byla hodně informační, pro mě byla zároveň hodně přínosná. Učili nás lidi z oboru, dozvěděli jsme se spoustu věcí z praxe a zároveň jsem získala další kontakty. Všechny lektory jsem si přidala na LinkedIn. Teď, když už Akademie skončila, není vůbec problém se na ně obrátit. Jsou ochotní pomoci a zároveň mi předávají prostřednictvím jejich příspěvků cenné informace.“

Slabý nápad

„Součástí Akademie byl i mentoring, v rámci kterého jsme se setkávaly s velmi inspirativními lidmi. Tohle byla pro mě zároveň jedna z nejdůležitějších fází, protože přišla ve chvíli, kdy jsem měla pocit, že už nevím, jak dál. Říkala jsem si, že jsem taková zaseknutá a měla jsem pocit, že setkání pro maminky je moc slabý nápad. Ale mentoři mě velmi podpořili, dávali mi skvělé otázky, tipy, na co si dát pozor a zároveň mě hodně navedli, abych komunitu budovala i v on-line světě. Dostala jsem spoustu cenných rad, jak na to a začala jsem více fungovat jak na Facebooku, tak Instagramu.“

Foto: se souhlasem Michaely Jeřábkové

Následovala přenáška na téma validace, díky které si Michaela stanovila hypotézy. Ty měla ověřit v praxi, aby věděla, jestli celý projekt bude fungovat. Během této čtrnáctidenní fáze se jí některé potvrdily, jiné vyvrátily. Celý nápad tak prošel právě na základě reakcí cílové skupiny určitou transformací.

„Nejvíce se osvědčila služba prezenčního setkávání pro maminky, které je vedené koučovacím způsobem. Sama mám totiž koučovací výcvik, takže jsem jen využila svých silných stránek. Nápad jsem pak otestovala na první skupině maminek, kdy jsme měly program na téma nejistoty v roli mámy. Nejdříve měla každá svůj prostor ke sdílení a poté jsem jim dávala návrhy na individuální cesty, jak s nejistotami pracovat. Dále jsme ve skupinové části využili Balintovu skupinu – nástroje k řešení problémů, kdy se všichni na základě daného procesu podílí na výsledku. Celé je to o tom, že si člověk rozšíří úhly pohledu, dostává návrhy na řešení situace, a zároveň se vlastně dojde k tomu, že všichni mají podobný problém, což je úlevné. Na závěr jsme pak s maminkami sdílely, co nám to přineslo, jak se cítíme a nebo co si dávají do příště za úkol.“

Díky dotazníkům, které Michaela maminkám rozdala, zjistila, že je zájem jak o další setkání, tak o rozšíření komunity prostřednictvím doporučení dalším ženám s dětmi. Zároveň byly maminky ochotné za službu zaplatit, což Michaelu utvrdilo v tom, že má smysl v setkáních pokračovat a projekt dál rozvíjet.

Rodičoff

A tak vznikl Rodičoff. Název záměrně obsahuje slovo „rodič“, protože by si Michaela přála, aby se do budoucna do projektu zapojili i muži. „Na svých on-line kanálech i setkáních nikomu neradím, nejsem žádný odborník na výchovu a ani nechci být. Chci jen povzbuzovat rodiče v tom, aby si věřili, snažili se najít odpovědi v sobě a nenechali se zviklat svým okolím. Snažím se je vést k tomu, aby o situacích přemýšleli – proč se chovají tak, jak se chovají, jestli jim to vyhovuje nebo chtějí něco udělat jinak. Celé to má být o otázkách a koučovacím přístupu.“

Foto: se souhlasem Michaely Jeřábkové

Na sociálních sítích i na prezenčních setkáních je pro Michaelu důležitý hlavně vzájemný respekt. Přeje si, aby se rodiče navzájem nehodnotili a na základě druhé části názvu projektu, „off“, vypnuli obavy, hodnocení a tlak okolí a přemýšleli hlavně o tom, jak současný styl výchovy vyhovuje jim samotným.

Galavečer pro investory

Celá Akademie pro budoucí zakladatelky skončila pro Michaelu tak, jak vůbec nečekala. „Poslední den jsme měly s holkama závěrečné prezentace. Nejdříve pro Holky z Marketingu, ty ale pak vybraly ještě 10 žen, které šly na galavečer pro investory. A i když mi daly do té doby hodně sebevědomí, tak jsem si říkala, že mě určitě nevyberou, že můj projekt nemůže být pro investory zajímavý. O to více jsem byla později šokovaná, že jsem byla mezi vybranými deseti. Byla jsem strašně nervózní a úplně mimo, vůbec jsem s tím nepočítala. Nakonec to ale bylo naprosto skvělé, protože jsem překonala své hranice, a zároveň jsem dostala možnost prezentovat svůj projekt, i když to není nějaká super technologická aplikace, ale jen projekt pro lidi. Měla jsem neskutečnou radost, že i něco takového dostalo svůj prostor a šanci. Sdíleli to lidi, kterých si velmi vážím a já nemůžu být vděčnější. Dodali mi pocit, že když něco vymyslím, nebude to trapné a že to vlastně někoho může zajímat, když vycházím z reálných potřeb. Nikdy v životě jsem se nesetkala s tak obrovskou podporou. Nebylo to bezhlavé podporování, ale s upřímným zájmem, skvělými doporučeními a konstruktivní kritikou.“

„Já mám prostě ráda procesní věci a v Akademii je to právě o tom – jak vůbec tvořit daný nápad, jak ho ověřit, jak ho proměňovat a neustále zdokonalovat. Je skvělé, že se Holkám z Marketingu podařilo nám celý proces předat a teď ho můžeme používat i dál. To znamená, že když budu mít nový nápad nebo službu, projdu si znovu tím, co jsem se naučila a to mi přijde vážně užitečné. Zároveň nás nabyté vědomosti chrání, abychom neudělaly nějakou chybu, které bychom mohli později litovat. Jsme totiž naučené nejdříve si věci ověřit a pak teprve do toho jít naplno. To ale neznamená přestat si brát zpětnou vazbu. Naopak. Ta by se nám neměla nikdy z procesu vytratit. Také jsem se naučila, že když něco nevyjde, neznamená to, že je to blbost a že končím. Začala jsem vnímat neúspěch jinak – spíše jako zpětnou vazbu z trhu, člověk pak něco změní a jede dál.“

Autor: Barbora Štarhová

Foto: se souhlasem Michaely Jeřábkové

Autor fotografií: Barbara Holomková

Tagy:
1 Komentář
  1. Romana Mlynářová 1 měsícem ago

    Líbí se mi, vzpomínám na rosičovskou, v této době by se mi setkávání velmi hodilo, bylo by přínosem

Napište komentář

©2022 Ženy s.r.o.

nebo

Přihlášení

nebo    

Zapomenuté heslo

nebo

Create Account